ikoktejl

Text a foto: Pavel Čechovský, Hipotéka přepravy koní

Otázku – jaké podmínky musím splňovat a na co si dát pozor při cestě s koňmi do zahraničí? – jsme položili osobě z nejpovolanějších – Pavel Čechovský je majitelem komerční koňopřepravní firmy Horse Taxi, zakladatelem a provozovatelem nestátní neziskové záchranné organizace Pet & Horse Emergency, lektorem osvětově-vzdělávacího projektu Hipotéka přepravy koní. Po tisících najetých kilometrů s vozíkem za zády ví, jaká úskalí skrývá cesta s koněm, a co všechno je potřeba splnit a na co myslet.

Číst dál...

Editorial

Ze světa

Když je venku horko

Péče o koně v horkém létě

Toulky s koněm

Problémy s ovocem

Aby se koně rádi učili

Tajemství koňského čichu

(Ne)přítel v sedle

Mám kousek koně

Zlatohříváci aneb když se řekne palomino

Cesta s koněm za hranice

Pozitivní motivace: Ustupování koně

Nebojte se zapřáhnout IV

Koně pro Kapku naděje

Jak se fotí kůň: Kompozice

S kobylím jménem

Tipy pro vás

Přejít na články z Kočičí planety 4/2016

Říkal náš Manfréd, že tento způsob léta je pro kočky fajn. Žádná přehnaná vedra, dost sluníčka, vánku a deště. Tedy ne že by si přímo liboval v dešti, ale po dešti roste tráva. A v trávě je živo. A na trávě taky.

Manfréd zodpovědně každé ráno obchází své teritorium, které čítá odhadem asi šest zahrad. Někdy sleduji z balkonu, jak jeho štíhlá zrzavá postava vyráží přes ploty. Vídám ho u sousedů lovit v okrasné trávě u rybníčku malé žabičky. Ve druhé zahradě sedává na vysokém pařezu po staré bříze a pozoruje kosy na udržovaném anglickém trávníčku. U nás na zahradě začala k jeho velkému potěšení pastevní sezona morčat. Pasou se v bytelném výběhu s krásným domečkem. Tedy na jeho vkus má ten domeček moc příkrou stříšku, protože se na ní nedá tak dobře válet jako na houpačce u dalších sousedů. Manfréd ven vychází ve svých pravidelných hodinách a pak se spokojeně vrací domů na gauč. Svůj režim změní maximálně, když je na zahradě party, tu si nenechá nikdy ujít. Chová se prostě přesně tak, jak popisujeme v článku o teritoriálním chování koček.

Kromě tajů kočičích revírů tentokrát píšeme i o tom, co potřebuje kočka v létě, zda je lepší krmit granulemi nebo konzervou, nebo jaký je život kočičích seniorů.

Přeji vám i vašim chlupatým miláčkům krásné léto plné napínavých příběhů a dobrých konců

Pavla Růžičková

Přejít na články z Koktejlu Special Léto v ČR

Magie kolem i v nás

Nad mladoboleslavskou krajinou se snesla noc. Kamarádi tleskali a poskakovali do rytmu, každý podle své chuti a tempa. Uvnitř mě ale bylo ticho jako v chrámu. Posvátná chvíle. Dívala jsem se na žhavé uhlíky před sebou a cítila nepochopitelnou potřebu přejít ten ohnivý koberec, jenž před chvílí uhrabal zkušený instruktor. Uhlíky jsou nažhavené na 400 stupňů Celsia a pokud věříte v sebe, máte dostatek schopností přejít bez sebemenší úhony. Zakázala jsem si přemýšlet o tom, zda a jak je to možné… Vnímám jen svůj vnitřní hlas, který mi dal jasný povel: Běž! A tak jsem bosou nohou vstoupila do neznáma a prošla magickým prostorem sebepoznání, na jehož konci byla má ohněm neposkvrněná chodidla. Z tohoto rituálu, jehož intenzitu překonalo jen narození mé dcery, jsem si odnesla zásadní osvícení: „Čemu věřím, to dokážu, i když se to může jevit jako holý nesmysl.“

Česká republika je bohatá na magická místa, kde lze zažít nezapomenutelné. Vybrali jsme pro vás zajímavosti, které vás mohou inspirovat při objevování naší země i sebe samých.

Krásné léto, ať vám slunce svítí.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Magie nedostavěného chrámuMísto, kde se nabijete (pozitivní) energií

Největší český MenhirVztyčili ho Keltové k posílení své ochrany?

V kůži legionářeOkuste život hrdinů, kteří bojovali na ruské frontě

Na popravuV 18. století ztratila popraviště smysl

Filmový vizionářKarel Zeman má unikátní muzeum u Karlova mostu

Klidné kouzlo českých lukS vrcholem léta je spojen sběr devatera kvítí

Graselovy stezkyDo Slavonic za „grázlem“ Graselem

Vltavská princeznaMalá vodní elektrárna Miřejovice

Cesta z velkoměstaVydejte se rezervací na pivo

Krušné hororyTajemná místa Krušných hor

Osek plný překvapeníKlášterní perla, 3D bludiště i jeden z nejlepších autokempů u nás

Bitva u ChlumuU Hradce Králové se odehrála největší bitva 19. století na území Česka

Mýtus o Martinově bouděCo mají společného fenomenální tenistka a krkonošská chata?

Znovuzrození Chaty PrašiváNadšenci obnovili unikátní rozhlednu v Beskydech

CykloturistikaZážitky podél Dunaje

Rychlebské stezkyNáročné a návykové

Znáte lesní bar?Přežije projekt založený na důvěře v lidskou poctivost?

Až ztichnou bílé skályV jaké kondici je tradiční české hobby?

Pevnost Terezín

Petr Kotík„Hotelů a penzionů jsou tisíce, těch kouzelných jen desítky“

BeneckoZdravý a voňavý vzduch s nezapomenutelným výhledem

Vydry u VydryZajímá vás, jak žije večerníčkový Vydrýsek?

Na Špilas!Svou vojenskou kariéru ukončil v roce 1959

Okno do vesmíruKe hvězdám na Kraví horu

Science centrum iQLANDIALetní rodinná výprava do minulosti i budoucnosti

Předplatné

Král kolHadrák, auto od krejčího, prchající stan

Mistr eleganceTvůrce nadčasových aut jezdil velorexem

Fakulta rybářůVe Vodňanech připravují přátelský kaviár

Dolní Poohří

Zlaté obludy zdobí PlzeňPo stopách válek i míru

Nahoru a dolůZávratné výšky a hloubky Znojma

Šlapací kolo přežilo stoletíUnikátní muzeum najdete v tvrzi

Zahrada ČechObjevte malebný kraj

Labská stezka

Máte Česko v malíčku?Soutěžní kvíz

Skryté železniční perlyNepatří mezi turistické hity a o to jsou cennější

Úlovky nejen hraběte ChotkaJedna z nejstarších fotografií světa na zámku Velké Březno

Život samotářkyVeverky známé neznámé

Luštěte a vyhrajte

Téma – Vzpomínky na Afriku

Na africkém lovu s HemingwayemPutování po stopách slavného spisovatele nás nejenom zavede na úžasná místa, ale také probudí velmi silné emoce.

Baronka BlixenováDánská spisovatelka, která měla kávovou farmu v Africe. Z jejích vzpomínek vznikl legendární filmový snímek Vzpomínky na Afriku s Meryl Streep v hlavní roli.

Český Lesník průkopníkem safariJosef Vágner snil o novém modelu zoo, vypadajícím jako klasické africké safari.

Malá země, velké příběhyPříběh Lucemburska, jediného velkovévodství na světě, je jak z říše fantazie.

Nebojácní pešmergové„Jdoucí vstříc smrti.“ Kurdské milice necouvnou před ničím.

Líný jako včeličkaPracovití mravenci a pilné včeličky? Ale kdepak. Velká část z nich jsou pěkní flákači.

Fanské horyTyrkysová jezera, dech beroucí scenerie a úžasní a pohostinní lidé v Tádžikistánu.

Rozhovor: Ian BurrellLondýňan jamajského původu je světovým ambasadorem rumu.

Istrie je malá ItálieNa turisty oblíbeném poloostrově se mísí kouzlo Toskánska s rustikálností Chorvatska.

Zámek plný paradoxůBučovice jsou renesančním unikátem, opomíjeným milovníky památek.

Země zálivůVýprava na bahnicích královstvím bludiček a trollů.

Přejít na články z Kočičí planety 3/2016

Kočka je nejlepší přítel člověka.

Souhlasíte? Byla bych hlasovala pro psa, ale když jsem připravovala článek o blahodárných účincích života s kočkou, tak jsem se sama přesvědčila. Jen bych ještě doplnila, že naše kočky praktikují léčbu neklidem. Vždy, když se zdá, že je moc klidu, tak nám převrátí byt a život vzhůru nohama.

A především jsou každá úplně jiná. Silné individuality. Manfréd je typ protřelého světáka. Nic mu není cizí, ničeho se nebojí, miluje společnost a rád je u všeho. Krást jídlo je pod jeho úroveň, to si raději něco uloví nebo si odskočí k sousedům. Ellie je Míca machna domácí. Pěkně vše dle pevného řádu, čas na krmení se musí dodržovat a pak je potřeba se řádně vyspat. Zdánlivě bez ducha a bez nápadu se povaluje, kde se jí zrovna líbí a tváří se neškodně. Což se ovšem změní ve chvíli, kdy dostane hlad, což je asi hodinu potom, co slupne celou kapsičku. Nic před ní není jisté a nenechá se nachytat při činu. Neobstojí chleba v igelitovém pytli ani bábovka přiklopená skleněnou mísou. Zbytek dne se s nacpaným břichem opět líně válí a tváří se jako neškodná dekorace. Prostě miláčci, co vám budu vyprávět.

Život bez koček by byl smutný a chudší. Ten můj rozhodně. Ale k tomu doufám nikdy nedojde. Stačí, když vidím obrázek kotěte a hned přemýšlím, jestli by se ještě nevešlo…

Přeji vám krásné léto s milovanými chlupáči na klíně.

Pavla Růžičková

Téma – Proti proudu

Šílenství odvážnýchMořeplavec Thor Heyerdahl byl skálopevně přesvědčen, že Inkové mohli na vorech zdolat Pacifik. Odvážnou teorii otestoval v praxi. Úspěšně.

Expedice životThor Heyerdahl jr. nikdy netrpěl tíhou slavného příjmení. S otcem nesoupeřil, vykročil vlastní cestou.

Vyvěste kapryV japonské mytologii je kapr symbolem vytrvalosti a síly, protože dokáže plavat proti proudu. A v zemi vycházejícího slunce se bez něj neobejde ani Den dětí.

Plavba do antarktického leduVrátit se o pár století zpět a jako námořní objevitel vyrazit vstříc dálavám? No jistě!

Zálusk na luskounyČerný trh decimuje stavy luskounů, jsou na něm nejžádanějším artiklem a kvůli tomu jim hrozí vyhubení.

Od inkvizice k hippiesV indickém státě Góa jsou dodnes patrné stopy pětisetleté portugalské nadvlády.

Šikovné ruce IsfahánuBýt trhovcem neznamená pokaždé jen prodávat, v Íránu je to synonymum i pro zručné řemeslníky.

Únos v nejdivočejší AfriceDva roky stopem napříč Afrikou absolvoval Ondřej Havelka.

Pohodové plážováníI dobrodruh někdy zatouží po chvilce klidu a pohody. Sardinie je pro to jako stvořená.

Giganti z hlubinJedni z největších tvorů planety připlouvají každý rok ke břehům Kalifornského poloostrova.

Náboženský disneylandSvé patronce věnovali Brazilci nejen druhý největší chrám světa, ale i telenovelu.

Rozhovor: Giles Duley„Mám strach, ale miluji svou práci,“ říká válečný fotograf, který již zaplatil svoji cenu.

Ptal se Rostislav J. Pech, foto: Martin Dlouhý

Geniální výtvarník, kreslíř, ilustrátor, animátor, katolík, vitální vypravěč, provokatér, moralista a především monarchista. Nehledejte u něj politickou korektnost, ale spíše pořádnou porci humoru. To vše je Adolf Born.

Habsburkové jsou vaším nejoblíbenějším panovnickým rodem. Je náhoda, že jste si oblíbil jednoho z prvních a jednoho z posledních, císaře Rudolfa II. a Františka Josefa I.?Je pravda, že u Rudolfa to není díky tomu, že byl Habsburk. Za jeho vlády, jako za našeho jediného panovníka, se Praha stala mekou umění, a přišli sem umělci jako třeba Arcimboldo. Nebo Rudolf někde objevil obraz od Dürera, koupil ho a nechal dovézt do Prahy. Je ze všech panovníků jediný, u kterého umění jednoznačně hrálo prim. Františka Josefa zase beru proto, že jsme se za něj stali centrem Evropy.

Číst dál...

Přejít na články z časopisu V sedle 2/2016

„Dej tam konečně nějakou s jezdcem v sedle,“ požaduje kolega grafik, když začínáme vybírat fotografii na titulku. A nelení a hned loví ve fotobance. Samé krásné slečny, kterým to sice sluší, ale otěže drží obráceně. Nebo jsou v šatech. „To nejsou holky od koní,“ vyrážím do boje. „Tahle jo, má helmu!“ nedá se on. Helmu má. Na rozpuštěných rozevlátých vlasech, k tomu má háčkovaný svetřík a pod ním nic. Ta by prošla leda přes moji mrtvolu. „Tak proč se to jmenuje V sedle,“ uráží se kolega.

Nasadil mi brouka do hlavy. Pobyt v sedle je pro mne něco jako bonus. Třešinka na dortu. Valnou většinu času s koněm trávím vedle něj nebo prací okolo něj, pro něj. Zkoušeli jste to někdy změřit? Když spěchám a přijedu jen jezdit, tak je poměr pobytu v sedle a mimo něj tak půl na půl. Když mám čas, tak se dostávám k poměru 1 : 4. Přivést z výběhu, pořádně vyčistit, umýt zablácené nohy, nakrmit. Pak ho nechám v klidu žvýkat a podívám se, jak jezdí kamarádka přede mnou. Vykydám čerstvé kobližky, které nemohl udělat venku. Dohledám a poskládám vybavení, které včera moje dcera nechala sušit, kde mohla. Znovu přelíznout a hurá na plac. Povodit, protáhnout, s koněm v jedné ruce pomáhám uklidit plac. Po dvou hodinách se konečně vyhoupnu do sedla, odjezdím tak 45 minut a jdeme se projít, vydýchat a uschnout. Vyčistit. Umýt nohy. Namazat repelentem. Odvést do výběhu. Vykydat další bobky, kterými si musel označit již čistý box, posbírat věci, umýt zpocenou uzdečku... Vždyť to znáte. Vlastně by na titulce měla být slečna s vidlemi v jedné a s hromadou koňských věcí v druhé ruce. Ale koho by to lákalo, že? Přeji vám dobré čtení, šťastné chvíle v sedle i mimo děj a kolegovi Jirkovi děkuji, že má se mnou coby nekoňák trpělivost.

Pavla Růžičkovášéfredaktorka

Editorial

Ze světa

(Ne)bezpečná pastva

Novinky v boji s laminitidou

Paddock Paradise – alternativní ráj

Klíšťata a borelióza u koní

Jednu mouchu dvěma ranami

Jak přežít s headshakerem

Pozná vás váš kůň?

Jak zlepšit sportovní kondici koně

Pozitivní motivace: Hra s ohlávkou

Pozitivní motivace: Ustupování na dotek

Nebojte se zapřáhnout III

Koňské stáří

Historie podkovy

Význam transformační komunikace v tréninku koní

Jak se fotí kůň

Koňská hlava

Hipoterapie – návrat do sedla

Váš příběh: Na koni po jednašedesáti

Tipy pro vás

Text: Otilie K. GrezlováFoto: Míla Sabó

„Prošlápnout paty a špičky ke koni,“ ozvalo se v krátké době už podruhé.

Auvajs, zaúpěla jsem v duchu. Ač to nebylo slyšet, bylo to na mně asi vidět, protože hned následovalo: „Nežeňte to do bolesti, nesmí vás to bolet.“

Tentokrát jsem se v duchu zachechtala, pravda, dost truchlivě. Když to nebudu hnát přes bolest, tak v životě paty neprošlápnu a špičky ke koni nenatočím. Pružnost v háji, klouby už nepříliš ohebné, některé svaly zatuhlé, i když nejsem žádná bábovka a pohybu a sportu mám docela dost. Jen jsem prostě nikdy neměla potřebu prošlapovat paty a klást chodidla jako kačer.

Číst dál...

Přejít na články z Koktejlu 5/2016

Česká nit

V New Yorku nastupuji do výtahu a rychlým tempem se vydávám do xtého patra mrakodrapu. Ve výškách si nelibuji, ale někdy je třeba uzemnit své fobie. „Za chvíli už musíme narazit na nebe,“ neodpouštím si poznámku, kterou šeptám kamarádce stojící opodál. Ve výtahu s námi jedou další čtyři lidé. Jeden z nich s americkým výrazem věčně spokojeného optimisty ke mně přistupuje a povídá: „Hello. Ty z Czech Republic. Já žít na chvíle v Olomouc. Krásný city. Jako ve fairy tale. V pohádka.“ Načež se ozve italský pár se slovy: „Repubblica Ceca? Sí. Praga. Che bella cittá.“ A začali básnit o Praze a o mostě, který nechal postavit jistý Karel, a než to dořekli, vystoupili jsme v patře, z něhož byl výhled hodný bohů. Z ptačí perspektivy se mi zdá, že se svět zmenšuje a s ním všechny zdánlivě neřešitelné situace. Neony na okolních budovách divoce blikají, jako bychom byli součástí nějakého spektáklu. Je fajn být na chvíli divákem a pozorovat to lidské hemžení pod námi. Kam se všichni ženeme a proč? Je čas vrátit se na zem. Výtah nás rychlým tempem veze dolů. Italové zatím prohledávají fotografie ve svém mobilu. Žena jménem Chiara mi vítězoslavně ukazuje snímek, kde stojí na Karlově mostě. „Ponte Carlo. Che bello.“ A s tím jsme se rozloučili.

Karel IV. by byl asi potěšen, jak významnou stopu zanechal a že jeho dílo i dnes spojuje národy, jež na sebe narazí třeba na jiném kontinentě. Letos uplyne 700 let od jeho narození a téma tohoto čísla jsme věnovali především postavě Karla IV., největšího Čecha, jenž by se podle historiků sám Čechem nenazval. Považoval se za otce svých národů a dalo by se říci, že smýšlel jako moderní Evropan.

Karel IV. se narodil 14. května, v máji, čase lásky. Užijte si ho a nezapomeňte na prvomájové políbení.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Téma – Čest vyvoleným

Slasti a strasti Otce vlastiKarel IV. velice dbal na to, aby jeho obraz v dějinách byl jen ten nejlepší. Ovšem nikdo není dokonalý.

S Bushem a spol. na přechoduV dakotském Rapid City můžete poznat všechny americké prezidenty a zároveň pobýt na čerstvém vzduchu.

Mořský amazonský pralesBěžnému turistovi Raja Ampat nic moc nenabídne, ale pro milovníky přírody a potápění je to hotový ráj.

Odsouzenci civilizaceZ mírumilovných Sanů se za posledních pár desítek let stali vlivem civilizace úplně jiní lidé.

Rozhovor: Josef FulkaJosef Fulka ml. vidí význam klonování v záchraně vymírajících druhů.

Itálie na divokoTři měsíce Itálií na kole? Proč ne. Apeninský poloostrov, jak jej neznáte.

V opičím městěÚsloví být drzý jako opice dostává v thajském Lopburi úplně jiný rozměr.

PohlcenýIndický trh vtáhne a nepustí. Co prodavač, to fascinující příběh, který by vydal na celou knihu.

Kdopak to mluví?Čím to je, že papoušci dokážou tak skvěle napodobit lidskou řeč? Podívali jsme se jim na jazyk.

Když se řekne MelakaMěsto v Malajsii, které je považováno za jedno z nejkrásnějších v jihovýchodní Asii.

Přejít na články z Kočičí planety 2/2016

Je jaro, toto období mám moc ráda, na zahradě kvetou první kvítka, ptáci štěbetají od rána a především už nevstávám za tmy. I když podle našich koček očividně vstávám pozdě. Přišlo na ně jaro, obcházejí teritorium, což je v případě kočky zahrada naše a v případě Manfreda ta naše a všechny sousední, řvou mi pod oknem a po ránu mají hlad. Potřebují nakrmit. A hned, aby se pak mohly s plnými bříšky válet celý den na sluníčku. Míca si hlasitě stěžuje na chodbě, že chce jíst, aby náhodou nezhubla své barokní tajli a já si zase v duchu slibuji, že už jí vážně dám na dietu. Tedy nejprve ji musím zvážit, prostudovat složení krmiva, a pak ji hlídat, aby snědla jen svoji porci. To Manfréd se nezdržuje nějakým stěžováním, hrdě vejde do ložnice, i když si jsem jistá, že ví, že sem nesmí. Skočí mi do postele, kde za sebou nechává špinavé otisky tlapek, a tře si svou mokrou hlavu o moji. Brr. A za uchem má klíště. Tenhle aspekt jara teda ráda nemám. Že já jsem nevstala už na Mícy naléhání, dobře mi tak. 

Počítám, že jste na tom stejně, proto vám přinášíme článek o tom, co s kočkami dělá jaro, jak se vypořádat s invazí klíšťat nebo blech, návod na výrobu originálního pelíšku ve tvaru žraloka. Vyzkoušený na vlastní kůži a ověřený přísnou výstupní kontrolou našich koček. Nejtěžší je nastříhat materiál, věřte mi, zvlášť když vám pomáhá jeden akční zrzavec.

Krom jara a koček miluji také příběhy. Nejraději ty s dobrým koncem samozřejmě. A jsem moc ráda, že díky Kočičí planetě mohou prožívat i příběhy vaše. Libovala jsem si, když jsme fotografovali Fifinku na poslední titulku, že můžu nakouknout domů k jiným milovníkům koček a přinést vám příběh o kočce z titulky. Nebo článek o životě se servalem a karakalem. Rozhodli jsme se v tom pokračovat a navštívit zase další domov a vyslechnout si další kočičí příběh. Protože jako nejsou obyčejné kočky, nejsou ani obyčejné příběhy.

Přeji vám krásné jaro a příběhy s dobrým koncem

Pavla Růžičková

Přejít na články z Koktejlu Special Švýcarsko

To pravé je uvnitř

Jsem v čokoládovně Lindt a naslouchám mistru chocolatiérovi. Vypadá přesně tak, jak jsem si ho představovala. Bílá uniforma se zlatými knoflíky a vysoká čepice. S pečlivostí profesionála odstraňuje aluminiový obal, vyndává tabulku čokolády a naplno si k ní přivoní. Na tuto lekci čokoládového sommeliérství si vzpomenu pokaždé, když si doma rozbalím švýcarskou čokoládu, je to jako koupit si kousíček Švýcarska určený ke konzumaci. Zelené louky se spokojeně se pasoucími krávami, jejichž mléko je alfou a omegou toho, co od švýcarské čokolády očekáváme. Lahodnost a kvalitu. Stejné je to se sýry nebo bylinnými bonbony – originální vůni a chuť namíchala sama příroda. Pro mě tady začíná podstata toho pravého Švýcarska, pěkně v zemi, která vám zadarmo nic nedá, ale za snahu vás odmění. Švýcarsko má pět P: poctivost, pravost, pokoru, profesionalitu a pýchu či zdravou hrdost na to „býti Švýcarem“. Důvody jsou oprávněné, jak se můžete dočíst v tomto Specialu, věnovaném malé zemi s velkými příběhy.

Už víte, co podniknete v létě? Co třeba si prožít svůj vlastní švýcarský příběh plný jedinečných chutí? Bohatou inspiraci naleznete na dalších stránkách.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Velká cesta Švýcarskem

Vítání jara v Dolním Engadinu„Vysoko v horách daleko odtud žije malý chlapec stejný jako ty…“

Kosmovýpravy

V Basileji jsem vytvořil Židovský státPrvním dóžem měl být člen rodu Rotschildů

Svatý MořicAdresa pro celebrity i smrtelníky

Zažijte ChaplinaMuzeum za 1 000 000 000 korun

Tichomoří uprostřed Evropyvybudovala excentrická hraběnka

Ikona jménem MatterhornNejfotografovanější skála, která zabíjí

Švýcarsko je synonym pestrostiříká Jürg Schmid

Anarchistka AlžbětaHotel, kde zemřela Sissi a zrodilo se Československo

Hudební riviéraMěstečko u Ženevského jezera je inspirací a domovem rockových legend

Vzhůru na ChillonJeden z nejzachovalejších středověkých hradů Evropy

Výlet s KamblySušenkové dobrodružství

Lovci čarodějnicŠvýcaři popravili tisíce přisluhovačů ďábla

3000 metrů nad mořemPrvní visutý most mezi dvěma horskými štíty

Let s Tetičkou JuFanoušci ji nenechali sešrotovat

Město růžíNechybí ani zahrada pro nevidomé

Vyvolení RoseániKde studuje budoucí elita světa?

Nejdelší tunel světaVelká švýcarská železniční revoluce

Gotthardský tunel

Překvapení ve sklepěKryty k zemi patří stejně jako čokoláda

Co Švýcar, to bojovníkChránili krále i papeže

Námět pro akční filmŠvýcarsko a druhá světová válka

Ve zdravém těle zdravý duchNárod milující turistiku a extrémní maratony

Češi mě naučili sbírat houby a jíst utopenceSetkání s Barbarou John, která do Česka dováží švýcarské sýry

Poklad jménem L’EtivazSýr s pečetí vzniká v měděném kotli a zraje na dřevěných prknech

Záchranáři z průsmykuBernardýni soudek s rumem nikdy nenosili

Poslední popelkaFreibergerové jsou nepostradatelní i pro švýcarskou armádu

Pravlast HabsburgůPříběh šlechtické dynastie začíná v malé švýcarské vesnici

Kaviár pod horamiEkotovárna na tropy

Červený křížJeho zakladatel dožil v chudobinci

Milovaný LucernKdyž se Švýcara zeptáte na nejhezčí město…

Polidštěné žábyPanoptikum velitele papežovy stráže

Otec monsterVetřelci a biomechanická erotika

Zdeněk PohlreichŠvýcarské potraviny mají neskutečnou kvalitu

Král Aletsch

Vrchol Jamese BondaAgent 007 má svou stopu v Alpách dodnes

Děsivý Schreckhorn?Bernská vysočina, láska básníků i horolezců

Jazykový babylonDialekty se mění údolí od údolí

Luštěte a vyhrajte

Velká cesta Švýcarskem

Vítání jara v Dolním Engadinu „Vysoko v horách daleko odtud žije malý chlapec stejný jako ty…“

Kosmovýpravy

V Basileji jsem vytvořil Židovský stát Prvním dóžem měl být člen rodu Rotschildů

Svatý Mořic Adresa pro celebrity i smrtelníky

Zažijte Chaplina Muzeum za 1 000 000 000 korun

Tichomoří uprostřed Evropy vybudovala excentrická hraběnka

Ikona jménem Matterhorn Nejfotografovanější skála, která zabíjí

Švýcarsko je synonym pestrosti říká Jürg Schmid

Anarchistka Alžběta Hotel, kde zemřela Sissi a zrodilo se Československo

Hudební riviéra Městečko u Ženevského jezera je inspirací a domovem rockových legend

Vzhůru na Chillon Jeden z nejzachovalejších středověkých hradů Evropy

Výlet s Kambly Sušenkové dobrodružství

Lovci čarodějnic Švýcaři popravili tisíce přisluhovačů ďábla

3000 metrů nad mořem První visutý most mezi dvěma horskými štíty

Let s Tetičkou Ju Fanoušci ji nenechali sešrotovat

Město růží Nechybí ani zahrada pro nevidomé

Vyvolení Roseáni Kde studuje budoucí elita světa?

Nejdelší tunel světa Velká švýcarská železniční revoluce

Gotthardský tunel

Překvapení ve sklepě Kryty k zemi patří stejně jako čokoláda

Co Švýcar, to bojovník Chránili krále i papeže

Námět pro akční film Švýcarsko a druhá světová válka

Ve zdravém těle zdravý duch Národ milující turistiku a extrémní maratony

Češi mě naučili sbírat houby a jíst utopence Setkání s Barbarou John, která do Česka dováží švýcarské sýry

Poklad jménem L’Etivaz Sýr s pečetí vzniká v měděném kotli a zraje na dřevěných prknech

Záchranáři z průsmyku Bernardýni soudek s rumem nikdy nenosili

Poslední popelka Freibergerové jsou nepostradatelní i pro švýcarskou armádu

Pravlast Habsburgů Příběh šlechtické dynastie začíná v malé švýcarské vesnici

Kaviár pod horami Ekotovárna na tropy

Červený kříž Jeho zakladatel dožil v chudobinci

Milovaný Lucern Když se Švýcara zeptáte na nejhezčí město…

Polidštěné žáby Panoptikum velitele papežovy stráže

Otec monster Vetřelci a biomechanická erotika

Zdeněk Pohlreich Švýcarské potraviny mají neskutečnou kvalitu

Aletsch

Vrchol Jamese Bonda Agent 007 má svou stopu v Alpách dodnes

Děsivý Schreckhorn? Bernská vysočina, láska básníků i horolezců

Jazykový babylon Dialekty se mění údolí od údolí

Luštěte a vyhrajte

Přejít na články z Koktejlu 4/2016

Když nemůžeš, přidej

Jsem v Dolomitech. Horští vůdci naplánovali bella passegiatta. Už bych měla vědět, že člověk nemá věřit horalům, když s úsměvem na rtech slibují procházku. Cílem je horská chata, k níž musíme dojít, či spíše se probrodit mohutnou vrstvou prašanu. Vzpomínám na svoje trekové hole zavřené v komoře. Nohy bořím do stop, které přede mnou nechává polský kolega. Průvodci slibovali krásné počasí. Nelhali. Slunce se mi opírá do zad, nebe je modré jak z reklamy. Funím. Už nemůžu. V duchu si opakuji Zátopkovo heslo: „Když nemůžeš, přidej.“ Snažím se. Přede mnou se pomalu rýsuje střecha refugia. Raduji se zbytečně, to není náš cíl. Ten náš leží výš. Samozřejmě. Nabírám dech a lezu dál. Už jsem skoro tam. Kdyby se sbíraly medaile, moje by byla bronzová, vavříny přede mnou by dostali polští sousedé. Odměna za snahu je sladká. Před chatou se ve sněhu chladí láhve prosecca, které je takovým místním šampaňským. A jak mi bylo řečeno, je dobré ho konzumovat k snídani, obědu i večeři... Na stole je připravena sušená šunka, sýry a další pochutiny. Dolce vita. Italové umí žít zjevně kdekoliv. Se skleničkou šumivého vína si vychutnávám panoramata. Únava se mění v radost. Cestou zpátky je mi hej, Dolomity mě nabily optimismem, probudily k životu.

Životabudiče jsou také tématem tohoto čísla. Někdo se nabíjí kávou, energetickými nápoji nebo dobrým skutkem. Spolehlivým nabíječem je příroda, dokud jí to nezačneme našimi zásahy kazit, a samozřejmě láska.

Přeji vám krásné jaro a hodně sil.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Téma – Životabudič

Den na plantážiDlouhá léta byla brazilská káva synonymem kvality. Jaké je to ale přímo tam, kde se sklízí?

Nakopávač číslo jednaJak je možné, že káva probudí mozek? Pojďme se na to podívat z hlediska chemie.

Lekce mezi banánovníkyRadka Myšková má Mexiko ráda a ono má rádo ji. Možná i proto, že zde působila jako dobrovolná učitelka angličtiny.

Utajená krása KambodžeSkoro každý cestovatel tam byl, ale málokdo ji skutečně procestoval.

Mýtus o vahineLodní deníky prvních průzkumníků Pacifiku květnatě popisovaly tahitské ženy. Na jejich kráse se moc nezměnilo.

Nadpozemské AltiplanoBarvy, tvary i vzdálenosti nabírají na této bolivijské plošině zcela nový rozměr.

V horách Černé zahradyOdvěké místo střetů dvou malých národů Náhorní Karabach odhaluje svoji krásu.

Ztracená civilizaceLidé civilizace Caral byli velice vyspělí. Podívejte se, jak se završil jejich osud.

Rozhovor: Arnošt GoldflamNavzdory své nenápadnosti je renesančním člověkem.

Za šimpanzi do KibaleUnikátní program v ugandském národním parku vám umožní strávit se šimpanzi celý den v pralese.

Vlčí hlídkyNa území Česka se vrací velké šelmy, člověk se bude muset naučit s nimi žít.

Ve stínu JannuProjděte se s námi Nepálem ve stínu nejvyšších hor světa a poznejte místní obyvatelstvo.

Přejít na články z Koktejlu 3/2016

Ministryně štěstí

Pokud je štěstí „muška jenom zlatá“, pak se v Dubaji rozhodli, že nic neponechají náhodě a že si ji pěkně chytí do síťky. V rámci vládních reforem vytvořil vládce tohoto pohádkově bohatého emirátu, šejk Mohammed bin Rashid Al Maktoum speciální post ministra štěstí a do funkce jmenoval ženu. Ohood Al Roumi, ředitelka kanceláře premiéra bude vedle této agendy zároveň usilovat o spokojenost občanů. „Národní štěstí není přání. Vládní plány, projekty a programy budou fungovat k jeho dosažení,“ nechal se slyšet osvícený vládce. Že by peníze nakonec opravdu nebyly všechno? Anebo platí, že „štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš…“?

Hledání štěstí neboli životního uspokojení je asi denním bojem každého z nás. Kupujeme si knihy obsahující zaručené návody „jak na to“ a nejlépe v co nejkratší časové lhůtě, protože ani se štěstím nelze otálet. A tak nás štěstí často míjí, i když projde kolem, protože si ho nezasloužíme, když primárně nezměníme sebe a svoje postoje ke světu a sobě samým. Na nástěnce v redakci máme pro výstrahu pověšený citát dalajlamy: „Jestliže si myslíš, že všechno je chyba někoho jiného, budeš se hodně trápit. Když si ale uvědomíš, že všechno vychází z tebe, nalezneš obojí, radost i mír.“

A možná, že nejvíc jasno v tom mají děti nezatížené filozofickými pravdami a životními zkušenostmi, které člověku často pokřivují zrcadlo, kdysi poskládané z ideálů. „Co je to maminko štěstí?“ zeptala se mě ani ne čtyřletá dcera poté, co jsme si přečetly pohádku o jeho hledání, které pro hlavního hrdinu dopadlo zaplať bůh dobře. „To je, když jsi moc spokojená,“ odpovídám té zvídavé dušičce. „Jako když jdeme do zoo?“ „Ano, Sofi, třeba když jdeme do zoo,“ přitakávám dceři, které se rozzářily oči a začala jedním dechem chrlit: „Anebo na zmrzlinu, na bruslení, na pohádku, na hřiště, když pečeme cukroví nebo velikonočního beránka…“ A o tom to možná je. Štěstí jsou drobné korálky radostí. Umíte pojmenovat a posbírat ty svoje?

Kdo hledá, ten prý najde. Ať to vyjde i vám.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka