Editorial 12/2017
Přejít na články z Koktejlu 12/2017
Dýchat dobro
Sál je zaplněný do posledního místečka. Převažují v něm Afroameričané, kteří se pro tuto událost maximálně vyfintili včetně ratolestí. Ve vzduchu visí atmosféra velkého očekávání, že se něco bude dít. Napětí rozetne hlas jako břitva, který by mohl klidně patřit Mariah Carey nebo Whitney Houston. Z publika se ozývá nadšený aplaus. Někteří zpívají, tančí a vzývají boha. Vypadají jako posedlí. Posedlí dobrem. Místo vzduchu jako bychom najednou vdechovali esenci laskavosti, úsměvů, tolerance a vzájemného respektu. Pastor nás vyzývá, abychom se otočili, pozdravili se a objali svého souseda. Otevřeli svá srdce. Na malý okamžik mám pocit, že se může dít něco tak utopického, jako je láska mezi všemi lidskými bytostmi navzdory jejich vyznání, barvě pleti, pohlaví a dalším mnoha odlišnostem, jež nás dělají jedinečnými. Gospelová bohoslužba v Harlemu pro mě byla vrcholným zážitkem, který jsem si odvezla z New Yorku, a to nejsem věřící.
Prosincové téma jsme věnovali síle, bez níž nelze zvládnout životní zkoušky. Ať už pramen své energie čerpáte v kostele, v přírodě či jinde, přeji vám, aby nikdy nevyschl.
Užijte si rok 2018 v plné síle.
Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka
Obsah - Kompletní přehled článků v čísle
Téma – To je síla
Antény božské energiePro sikhy jsou vlasy, které si vážou do důmyslných turbanů, středobodem jejich vyznání.
Čistá vodaDálková plavkyně Abhejali Bernardová se připravuje na další extrémní výzvu. Podaří se jí dosáhnout všech sedmi cílů plaveb Ocean´s Seven?
Duchovní guruVýtvarník, hudebník, atlet, duchovní učitel a „posel světového míru“. Sri Chinmoy a jeho myšlenky posilují lidi po celém světě.
**
Muxes: Mezi tělem a dušíU Zapotéků ovládají sebevědomé ženy rodinu, obchod i okázalé fiesty.
Zelené zlatoV polovině prosince se na Jamajce koná největší festival pěstitelů marihuany.
Hledáme ztracený film, zn. hoříJan Svatoš pátral v knihovně Kongresu USA po dávno ztracených filmových materiálech.
Dívat se očima i srdcemFotoportfolio Petra Slavíka, ambasadora společnosti Nikon.
Zářivý sen dvou mužůDva lidé, dva vánoční sny. Jeden rozsvěcí svou vesnici tisíci žárovičkami, druhý jde více tradiční cestou.
Dobyvatel EldorádaDůvěrník anglické královny, spisovatel, básník, velitel, dobyvatel, mořeplavec, elegán Walter Raleigh.
Jeřábí tance na zasněženém ostrověJeřábi mandžuští jsou impozantní ptáci a jejich zásnubní tance v padajícím sněhu patří k tomu nejpoutavějšímu, co můžete v přírodě vidět.
Velkoměsto, kde lišky dávají dobrou nocLenku Požárovou Londýn přitahoval tak moc, že se v něm rozhodla žít.
Tajemní obyvateléV ochraně fauny filipínského Dinagatu se nebývalou měrou angažují vědci z České republiky.
Tváří v tvářCesta po Etiopii přinesla jedno zajímavé překvapení, důvěrné setkání s divokou hyenou.
Editorial 6/2017
Přejít na články z Kočičí planety 6/2017
Chtěla jsem napsat, že rok se pomalu chýlí ke konci, ale přijde mi, že to není pravda. On se ke konci přímo řítí. Teprve nedávno jsem vás v novém roce vítala a už je tu zase prosinec. Uteklo to strašně rychle, nemyslíte? Kde jsou všechny ty voňavé dny jarní, teplé letní večery a sychravá podzimní rána? Chtěla bych si je všechny užít ještě jednou, víc v klidu, po vzoru našich koček.
Nevím, kde se ten klid v nich bere, ale nerozhází je vůbec nic. Je z půlky domu staveniště? Prima! Míca líně očichává hromádku pilin a Manfréd je vrchní zkoušeč. Vyzkouší každou novou poličku či zásuvku v nově vznikajícím pokojíčku, zda je vhodná pro jeho veličenstvo. Rozkládací stůl nad topením přímo pod oknem? Paráda! Konečně nám došlo, že pan Kocour potřebuje pořádnou, bytelnou, vyhřívanou vyhlídku. Nemám to srdce ho vyhodit. To, že to není pokoj pro něj, mu musí vysvětlit až dcera sama. Ale myslím si, že ani to ho z pohodové nálady nevyvede. Prostě se uvelebí někde jinde a bude si užívat dne.
A to vám také přejeme do dalšího roku, tedy Manfréd, Míca a já – zpomalte, užívejte každého dne, udělejte si pohodlí tak, jak to umějí kočky a radujte se. Společně s vašimi blízkými. A společně s vaší kočkou. Ať máte příští rok na co vzpomínat. Protože to hezké, co zažijete, vám už nikdo nikdy nevezme.
Pavla Růžičkovášéfredaktorka
Obsah - Kompletní přehled článků v čísle
3 Editorial
6 Klidné svátky
9 Takhle ne: Svátky
10 Jak se žije se snowshoe
14 Ze světa
16 Rozhovor s MVDr. Zelinkovou o kočičí leukemii
20 Veterina: Pasivní kouření kočkám škodí
22 Krmení: Proč to nechce?
24 Veterina: Všežravci – kdy to je problém?
26 Kolik výchovy potřebuje kočka?
29 Život s kočkou: Nic jsme neprovedly
30 Péče: Zimní blues
32 Poradna: Co pořídit kočce
33 Plakát
37 Kočky a děti: Odkoukáno od koček
38 Test: Kdo je tady šéf?
40 Kočičí zvěrokruh
42 Hledáte pohodu? Učte se od kočky
46 Rozhovor: Nikol Schneiderová
49 Fotoporadna
50 Útulky: CATKY z.s.
52 9 kočičích životů očima vědy
53 Křížovka
54 Vyrobte si s námi
56 Bílá tlapka dětem
58 Kočičí osudy: Cestovatelka Mia
60 Čtenářský koutek
62 Nikdy neříkej nikdy
63 Zkušenost s fotografováním
64 Vtipné fotografie
66 Povídka: Hraběnka
Obsah - Kompletní přehled článků v čísle
Nejlepší učebnice zeměpisuByl na Islandu nejdřív ledovec, sopka, anebo les?
Zažijte cestu do středu ZeměJules Verne umístil vstup do podzemní říše na Island
Černá poušťNejvětší poušť Evropy obklopuje bílé ledovce
Pompeje severuSouostroví západních mužů Vestmannaeyjar
Mořští papoušciIsland se pyšní největším útesovým hnízdištěm v Evropě
Národ fotbalistůNejmenší země, která se kdy probojovala na MS
Na salát na Island nejezděte!Sobí hamburgery, beraní varlata a další laskominy
Z druhé stranyJak nás vidí Islanďané žijící v České republice?
Hra s ohněmNejnižší účty za energie díky síle v podzemí
Bazén, kam se podívášV zemi horkých pramenů se koupe venku každý
Islandsky snadno a rychleJazykové bohatství
Sleďová horečkaPohled do zapomenutých časů
Pět týdnů v koňském rájiJak se žije na islandské farmě?
Jak vikingové zničili IslandCo se stane, když válečníci začnou farmařit
Vikinské výpravyVikingové byli mnohem víc, než jen krvežízniví piráti
Břehy právaPrvní parlament světa založila skupina dobrodruhů a psanců
Park v ParlamentuMísto někdejších zasedání se dnes hemží nadšenými turisty
Skandinávský úsměvRozhovor s Petrem Burianem, majitelem CK Periscope Skandinávie
Norrönou na IslandZ deníku Petra Buriana
4x o IslanduCo by vás ve spojení s touto severskou zemí asi nenapadlo
ReykjavíkVesničko má metropolitní
Skleněná HarpaKoncertní síň s nejlepší akustikou na světě
Fenomén BjörkDo budoucnosti s pohanstvím a elektronikou
Láska k severuPřiznání Jiřího Kolbaby
Huňatý honJednou ročně probíhá na Islandu velké sčítání ovcí
Spojení živlůDivoká přírodní symbióza
Génius BobbyKde odpočívá jeden z největších šachistů všech dob?
Babetou napříč IslandemNemusíte mít velkou motorku, abyste mohli procestovat kus světa
Jan SuchardaFotograf uhranutý Islandem
Polární zářeZkuste chytit sluneční vítr
Islandské vnitrozemíNení pro každého, stojí ale za to
Giganti ve fjorduSpatřit na severu Islandu největší tvory planety není neobvyklé
Filmová krajinaProč Hollywood miluje Island?
Na konci duhyZa skřítky a dalšími bytostmi
Luštěte a vyhrajte
Editorial 4/2017
Popelka s Juráškem. Už jsou tu zase. Hledám zimní fotografie koní a co na mne nevykoukne? Ta malá ušmudlaná a krásně drzá Popelka, co se na bílém Juráškovi prohání lesem. Byl to jeden z mých dětských snů. Jen tak se vyhoupnout na hřbet koně a cválat zasněženou bílou plání k obzoru. Tenhle sen si ze svého seznamu mohu odškrtnout. I když se přiznám, že při cvalu zasněženou plání myslím na všechno ostatní, jen ne na Popelku. Spíš se snažím odhadnout, co se pod sněhem skrývá a trochu se bojím, že nám to uklouzne…
Zato harmonie s koněm je sen, na kterém stále ještě pracujeme. Tedy hlavně já. Jeník vypadá celkem spokojený, z jeho pohledu vše bezvadně funguje. Má se dobře, má stádečko kamarádů, výběh, pravidelný přísun krmení. Jízdárna je následkem podzimních plískanic často pod vodou, tak jsou na programu hlavně vyjížďky a ty má moc rád. To jen já bych chtěla víc. Probudit v něm chuť k pohybu se mi zatím moc nedaří, je a zůstane línější pohodář. Ale různé hádanky a triky nás baví oba. Vymýšlet, jak se dostat k odměně, je prý lepší, než běhat někde dokola. No, vlastně má pravdu, ten náš Jenda.
Už léta je mým dalším snem toulat se nádhernou krajinou Islandu v sedle koně. Čirou náhodou jsem na psí akci narazila na kamarádku Lenku, které se přesně tohle podařilo. Měla kuráž za svým snem jít a dokázala ho uskutečnit. Do jejího vyprávění o létě stráveném u koní na Islandu se můžete začíst od stránky 16.
Nevzdávejte se svých snů a nebojte se je realizovat. Budu vám držet palce
Pavla Růžičková šéfredaktorka
Obsah - Kompletní přehled článků v čísle
Editorial
Ze světa
Cesta k harmonii
Pět týdnů mezi islandskými koňmi
Zima v sedle
Individuální potřeby koní v zimě
Plakát
Hříběcí
Vademecum začínajícího koňaře: Některá specifika koňského vnímání
Hunter
Jablko nepadá daleko od stromu
Jak se fotí kůň: Rodeo
Pozitivní motivace: Křížení předních nohou
Fotogalerie: Kůň Lysá 2017
Fotogalerie: Fieracavalli Verona 2017
Tipy pro vás
Editorial 11/2017
Přejít na články z Koktejlu 11/2017
Zdivočelá země
Víme o sobě. Já a srna. Oblíbila si okolí naší chaty, kde to má z nějakého důvodu stejně ráda jako já. Často tuhle štíhlonohou krasavici proklínám. To když se lopotím na zahradě, pleju, sázím a těším se na rozkvetlé plody své práce, na všechny ty růže, jiřiny a zvonky… Jenže sotva se objeví květy, ukáže se i srna a jejich ozdoby je bez milosti zbaví. A pak je tu pan krtek. Nevím, proč si vybral svůj podzemní obývák na tom jediném místě na zahradě, kde jsem se rozhodla mít květinový záhon. Letos už mi svitla jiskřička naděje, že se odstěhoval, ale nikoliv, vypadá to na trvalého rezidenta. A když se náhodou stane, že na mém bývalém květinovém záhoně něco zbyde, nastoupí slimáci a zůstane po nich jen oslizlá stopa. Jenže pak začne pršet a člověk jen zírá, kolik vyleze dalších sousedů. Bydlí u nás i slepýši a žáby. Sem tam se objeví plachý mlok skvrnitý, který na trávě svítí jako diamant. Jak mě upozornila pětiletá dcera, musím si dávat při sekání trávy pozor, abych tyhle tvorečky neporanila. Je to jako na houpačce. Nemám radost, když se divočáci rozvalí na trávníku a nechají po sobě spoušť. A mám radost, když vidím srnu s mládětem schovanou ve vysoké trávě, kde se cítí bezpečně.
Pochopila jsem jedno, že zahrada nepatří mně, jsem tam jen v laskavém pronájmu. Rezignací na krtince, rozrytou trávu a oholenou zeleň jsem se osvobodila. Příroda tu není pro nás, to my jsme její součástí. Téma tohoto čísla je věnováno džungli. Dobrá zpráva, na Zemi je stále místo, které by mohlo být předobrazem ráje – gabonský prales. Kéž bychom k němu přistoupili jako k pokladnici, která se nesmí vykrást, ale uchovat jako klenot pro další pokolení.
Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka
Obsah - Kompletní přehled článků v čísle
Téma – V džungli světa
Poslední rájNaše spolupracovnice Adriena Vyzulová našla v Gabonu magický prales. Vypadá jako ten z digitálního světa stvořeného Jamesem Cameronem pro film Avatar.
Mrtví jako živíV horských pralesích Jižního Sulawesi praktikují Torajové bizarní rituály „čištění mrtvol“.
Městská džungleKdyž se řekne mufloni, divočáci, vzácné přírodní ekosystémy… Napadne vás město Praha?
**
Sobí národMarco Polo kdysi popsal na svých cestách národ jezdící na jelenech, dnes víme, že šlo o soby a lid Cátanů.
Albánie plná překvapeníRodinná dovolená u Jadranu zní jako koncentrovaná nuda, ovšem ne v albánském podání.
Velká země s velkým srdcemCestování po Kolumbii bez časového plánu je nejlepší možnou variantou, jak si ji užít.
Asijský drakKorejský ostrov Čedžu byl pro svou krásu zapsán mezi novodobých sedm přírodních divů světa.
Měděné eldorádoProspektoři na Aljašce si zprvu mysleli, že vidí louky. Nakonec se ukázalo, že jde o měděné útesy.
Rozhovor: Ludmila ZemanováDcera fenomenálního filmaře Karla Zemana se úspěšně vydala ve stopách svého otce.
Fenomén IslandMagický ostrov si našeho známého cestovatele Jiřího Kolbabu získával postupně. Nakonec jeho kouzlu podlehl.
Zlatý králLvíček zlatý je malá, roztomilá a vtipná opička, najít ji v pralese Brazílie je ale náročný úkol.
Rohatí zápasníci stále žijíCamargue je oblast milovníků zvířat, dokonce ani při býčích zápasech zde neteče krev.
Editorial 5/2017
Přejít na články z Kočičí planeta 5/2017
Život bez kožíšku musí být pro kočku z našeho lidského pohledu těžký. Jenže opak je pravdou, kočky nahatých plemen rozhodně nijak netrpí, naopak si užívají života plnými doušky a s velkou radostí. Aby ne, jejich majitelé je milují a zahrnují veškerou péčí. Kdo má doma kočku takového bizarního vzhledu, musí ji prostě milovat, jiná možnost neexistuje. A buďte ujištěni, že kočky to moc dobře vědí.
To život bez domova je mnohem těžší. Život koček, které nemají žádnou rodinu, žádný domov, pelíšek, milující náruč. I když mají štěstí a skončí v útulku, stále ještě nikomu nepatří. Každý návštěvník je v očích nešťastných kočičích stvoření nadějí. „Budeš mne milovat, budeš se o mne starat? Vezmeš si mne domů? Splní se mi sen o milující rodině a stálém domově?“ jako by se ptaly ty velké tiché oči. Každý z nás si kočku domů vzít nemůže, ale každý může pomoci. Stačí malá pomoc, i drobný dobrý skutek může nějaké potřebné kočičce změnit život. Opravdu každý počin se počítá. Jak na to, se dozvíte v našem článku o opuštěných kočkách.
Přeji všem kočkám milující náruč a vám všem krásný podzim, nejlépe s vrnící kočkou v klíně.
Pavla Růžičkovášéfredaktorka
Obsah - Kompletní přehled článků v čísle
3 Editorial6 Prosíme, pomozte10 Jak se žije bez kožíšku14 Ze světa16 Co přináší život s kočkou18 Bonifác a stěhování20 Život venku a doma21 Tahle ne: Komunikace22 Veterina: Vnitřní paraziti koček24 Veterina: Hypertyreóza26 Pochoutky28 Test: Labužník nebo otvírač konzerv?30 Hyperaktivní kočka32 Kočky a děti33 Plakát37 Kočky z celého světa II.40 Řecké kočky42 Jak fotit kočky: Jak na úpravu fotografií46 Pozor, vyletí ptáček48 Oblíbené zrzky50 Kočičí osudy: Kolombo52 Rozhovor: Kočky a básně Buddyho Ungrada54 Legenda o bílém chlupu55 Kde se vzala kočka Šklíba56 Tipy pro vás58 Bílá tlapka dětem60 Čtenářský koutek62 Křížovka63 Povídka: Podzimní selanka64 Fotogalerie66 Zamyšlení: O přístupu
Editorial 10/2017
Přejít na články z Koktejl 10/2017
Nohama na zemi a hlavou v oblacích
Granado, ty město prastarých krás,tvoje kouzlo lákalo staletí a vábí mne zas,píseň tvá dnes jako dřív nás svádí,píseň tvou již dávno v duši mám,zas slyším jásat a hrát.
Naskakujeme mi v hlavě text známé písně, zatímco se proplétám uličkami, jež mě dovedou k pevnosti Alhambra (arabský výraz pro červenou), krásné připomínky z dob, kdy Andalusie patřila maurským vládcům. Nejhezčí pohled na „Rudý hrad“ je z vrcholku Albaicín, na vyhlídce se tlačí turisté toužící ukořistit ty nejlepší záběry středověkého komplexu paláců a pevností. Do štěbetání ve všech možných jazycích se linou libé tóny kytary. To hraje parta hippíků v naději, že návštěvníci rozněžnělí pohledem na dokonalé lidské dílo upustí nějaký ten chlup a podpoří tak jejich svobodomyslnou životní pouť. Granada je sice střediskem ekonomicky nejchudší provincie Španělska, její energie je ovšem k nezaplacení. Ve čtvrti Sacromonte se mi zrychluje tep. V této části města tradičně obývané španělskými gitanos se vám dostane životního zážitku. Podupávání, zpěv a kastaněty… Flamenco na vás dolehne v plné síle. Opouštím jeskyni, kde představení probíhalo, venku se zatím spustil prudký liják. Sundavám si boty. Je příjemné dotýkat se nohama země a přitom mít hlavu v oblacích. Srdce ale běží jako o závod. Lovím v paměti, jak že ta oslavná píseň o Granadě pokračuje…
Jsi krásná, když měsíc se prochází nocí, Granado,jsi krásná jak dívka, jež houpá se v bocích, Granado,noc utápí se v číši a kytary slyší, kdo vášeň chce znát.
V tomto čísle najdete reportáž z vášnivé Andalusie a další inspirativní čtení na dlouhé podzimní večery.
Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka
Obsah - Kompletní přehled článků v čísle
Téma – Proti proudu
Japonky na lovuPopulace stárne, venkov se zmenšuje a společenská tabu padají. Kdo by si pomyslel, že si japonští farmáři boudou jednou najímat ženy k odstřelu zvěře?
Oslavy slunceProvinční město San Juan v Argentině byste mohli snadno minout, byla by to ale škoda ve chvíli, kdy ožije Oslavami slunce.
Po stopách Astrid LindgrenovéVětšina zná Astrid jako slavnou autorku dětské literatury. Byla ale také aktivistkou bojující za práva dětí a ochranu zvířat.
**
Horkokrevná AndalusieV tomto kraji máte poslední šanci poznat nefalšovaný cikánský temperament.
Zátoka plameňákůNádherní dlouhonozí ptáci k vám v této namibijské zátoce přijdou na dosah ruky.
Chuťová extázeVietnamci jsou jídlem posedlí a v Hanoji vás čeká jeden z nejlepších gastronomických zážitků na světě.
RoatánJeden z nejkrásnějších ostrovů světa najdete v Karibském moři.
Rozhovor: Emil BočekDruhá světová válka dala vzniknout mnoha hrdinům. Jedním z nich je i poslední žijící český stíhač RAF.
Pustina přírodní i uměláZelená poušť je v této africké oblasti sice původní, ale člověk hned poblíž vytváří další.
Pozdravy z RuskaPavel Svoboda projel transsibiřskou magistrálou Rusko, stavil se na skok i v Mongolsku, a hlavně vše obrazově zdokumentoval.
Zvíře z jiné dobyO záchranu populace sajgy mongolské se snaží ochranářských projekt Zoo Praha.
Amerika v době vepřovicovéIndiáni nežili jen v týpí… A v takových pueblech žijí stále.
Obsah - Kompletní přehled článků v čísle
Téma – Nová dimenze
Kakaová spásaFilipínský ostrov Samar se stále vzpamatovává z příchodu tajfunu Jolanda. Postavit se na nohy místním pomáhají i Češi.
Kupředu do minulostiOd září umožňuje virtuální prohlídka nahlédnout i do nepřístupných či dnes už neexistujících míst Pražského hradu.
Za intimitu se lidé nemusejí stydětAnna Marešová se zařadila mezi úspěšné české designérky, jedním z jejich počinů jsou i intimní pomůcky.
**
Běda mužům, kterým žena vládne?Zhruba milion Khásíů preferuje dcery oproti synům. Děti se jmenují po matkách a majetek vlastní ženy.
Za humny je poušťDávní pánové Sahary nelpějí na majetku, zděné domy jsou pro ně hroby živých.
Pomatená výprava duchůFranklinova výprava měla být triumfem britského námořnictva, bohužel se stal pravý opak.
Destinace požitkářůČínské Čcheng-tu nabízí od všeho něco, zkrátka nemůžete šlápnout vedle.
Rakiura: Krajina pod zářícím nebemNový Zéland netvoří jen dva, ale rovnou tři hlavní ostrovy. Na ten nejmenší se ale občas zapomíná.
Léčba včelouV Pásmu Gazy je kvalitní lékařská péče nedostupná, a tak musejí nastupovat alternativy.
Sloni bez hranicLidé rádi hlídají své hranice, ale pro slony jsou to jen zbytečné překážky.
Tajemná země sýraV Turecku je město Kars na severovýchodě země synonymem pro konec světa.
Zažít dánské hyggeAarhus je evropským hlavním městem kultury pro letošní rok. Pojďte s námi na prohlídku.
Editorial 9/2017
Přejít na články z Koktejlu 9/2017
Za poklady blízkými i vzdálenými
Měsíc obklopený hvězdami osvětluje i zemi pod mýma nohama. Kam oko dohlédne, vine se jen písečný koberec, který jako by nikde nezačínal a nikde nekončil. Magickou chvíli podkresluje zpěv beduínů. Jak může panovat život a radost na tak zdánlivě nehostinném místě? V egyptské poušti se mi vybavuje úryvek z románu Alchymista o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem. Paulo Coelho, jenž se nechal inspirovat středověkou arabskou sbírkou pohádek Tisíc a jedna noc, ve svém nejslavnějším díle píše:„Ukaž mi život v poušti,“ řekl Alchymista. Jen ten, kdo najde život, může nalézat poklady. Vydali se po písčinách ještě ozařováni měsícem. – Nevím, jestli se mi podaří najít život v poušti, – dumal Santiago, – ještě se tu nevyznám. Nejraději by se otočil a řekl to Alchymistovi, ale měl z něho strach. Dojeli ke kamenitému místu, kde předtím uviděl krahujce; teď tu panovalo jen ticho a vítr. „Neumím najít v poušti život,“ řekl Santiago. „Vím, že tu je, ale najít jej neumím.“ „Život přitahuje život, odpověděl Alchymista.“
Pro Tuaregy, jeden z berberských národů, je poušť jediným dobrým místem k životu. Symbolem svobody, která pro ně představuje nejvyšší hodnotu. O majetek nestojí. Chtějí vlastnit jen to, co se vejde na hřbet velblouda. Kritické sucho ale dohnalo i tyto svobodomyslné kočovníky, aby se usadili v oázách a pěstovali datlové palmy. V tomto čísle najdete reportáž od Jitky Soukopové, odbornice na pravěké saharské umění z alžírského Djanet, kde se pod navátým pískem ukrývají archeologické poklady světového významu.
A našel svůj poklad i Coelhův pastýř? „Povedu tě pouští, řekl Alchymista.“ „Chci zůstat v oáze,“ namítl Santiago. „Už jsem našel Fátimu. Ta je pro mě cennější než poklad…
Možná ale pastýř přece jen oázu opustil a nechal se vést k naplnění svého osobního příběhu mezi zrnky písku.
Přeji hodně štěstí na vaší cestě za poklady,
Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka
Volná láska v království žen
Do světa matriarchátu se vypravila Kateřina Karásková
Mosuové, patrně nejromantičtější etnikum na světě, vyznávají jen lásku a potěšení. Neznají žárlivost. Mohou mít tolik milenců a milenek, kolik jen chtějí, aniž by se museli oženit či vdát. Děti vždy náleží ženě a její rodině. Tradiční role otce neexistuje. Vítejte u jezera Lugu, domova poslední opravdové matriarchální kultury, proslavené tradicí navštěvujícího manželství,“ hlásá v čínštině a angličtině plechová tabule s mapkou jezera. Skupina čínských turistů na ni zírá, jako kdyby skutečně dosáhli země zaslíbené nevázané lásce, a teď tak úplně nevěděli, jak s tím naložit. Jehličnatým lesíkem projdeme k dřevěné platformě. Otevře se nám výhled na překrásné jezero uhnízděné mezi horami. Nacházíme se ve výšce 2685 metrů, na deštivé straně Himálaje. Slunce na chviličku vychází a zabarvuje jezero do měňavě tyrkysové barvy. Tak rychle, jak se objevilo, slunce zase mizí, a jezero znovu získává magický stříbřitý lesk. Začínám chápat, proč tohle odlehlé království žen tak uchvacuje celou generaci čínských turistů. Nádherná scenerie a svěží horský vzduch omámí smysly snad každého návštěvníka. Mosuové si reputaci svůdného a vášnivého národa budují od nepaměti. Podle legendy iniciovala tradici „navštěvujícího manželství“, v mosujštině tisese, Gemu, jejich nejoslavovanější bohyně, patronka lásky a krásy. Na mosujskou prostopášnost poukazovali nejen čínští císařští úředníci, ale také cestovatelé a dobrodruzi. Slavný rakousko-americký objevitel Joseph Rock označil ve čtyřicátých letech 20. století mosujské mravy za pochybné. Jeho současník, ruský orientalista Peter Goullart, pro změnu vylíčil Mosujky jako krásné, vysoké a svůdné ženy s atraktivními tvářemi a dobře zformovanými těly, které myslely jen na to, jak svést co nejvíce mužů.
Editorial 4/2017
Kočku bez ocásku jsem viděla v životě jen párkrát, ale jedna legendární mne provázela celé mé dětství. Můj děda byl řezník, a kde je maso, tam jsou masožravci. K domácnosti tedy patřil i pan kocour. Tedy vlastně Kocour. Do dílny nesměl, ale hlídal vždy na dvoře u zadních dveří a o výrobě měl přehled jako nikdo jiný. Byl dobře živený a mlsný jak stará koza. Uměl si otevřít bandasku a z mléka slízat všechnu smetanu. Což se stalo osudné jeho chloubě, ocasu, který nosil zásadně hrdě vzhůru jako prut. Děda byl prudší povahy, a když jednou zase našel bandasku s mlékem otevřenou a bez smetany, tak ho popadl vztek. Ne, nehonil ho s nožem nebo sekáčkem, jak by se nabízelo, ale zařval a chtěl ho vyhodit z domu. Kocour rychle poznal, že jde do tuhého, a ve snaze prosmýknout se nenápadně ven zadními dveřmi chtěl proběhnout pod šicím strojem. Stroj byl zrovna v provozu, ozvalo se cvak a bylo po chloubě. Kocour to nesl statečně, pahýl mu důsledkem bohaté stravy ztloustl a namísto prutu měl na zádech velkou bambuli.
Jenže to mělo pokračování. Nevím, zda to bylo v důsledku bambule, ale prý se začal rvát častěji než předtím. Jednou se dotáhl domů na pokraji smrti, kožich z poloviny hlavy skalpovaný a byl zle pokousaný. Uprostřed války na vesnici kousek od Terezína polomrtvá kočka nikoho nezajímala, a tak byl pragmaticky vyhozen na hnojiště. Zda má chlévská mrva léčivé účinky a kde se v Kocourovi vzala vůle žít, dodnes nevíme, ale pravdou je, že se po měsíci objevil zase na svém místě na dvoře. Dnes bychom mu říkali Zombie – hlavu měl zčásti olysalou, zčásti porostlou srstí jiné barvy než zbytek těla, kulhal a místo tučné bambule měl jen hubený pahýlek, nicméně hrdě vztyčený. A fousy měl od smetany…
Legenda o Kocourovi bez ocasu mne provázela celé dětství, kočky plemene bobtail nebo manx z našeho portrétu plemen vypadají mnohem elegantněji. Ať s ocáskem nebo bez, každá kočka má jedinečný příběh a osobnost.
Přeji vám v jejich společnosti krásné léto
Pavla Růžičkovášéfredaktorka
Obsah - Kompletní přehled článků v čísle
3 Editorial
Téma: Léto6 Očista místo potu8 Léto venku
10 Jak se žije bez ocásku14 Kolik stojí kočka20 Veterina: Léčba chronického onemocnění ledvin24 Úpravy pro kočičí seniory28 Veterina: Infekční onemocnění koček FeLV30 Kočičí osudy: Bojovník Bob32 Fotosoutěž33 Plakát37 Kočky z celého světa40 Jak fotit kočky: Jak vyhrát nad kompozicí44 Test: Jste nejlepší přítel?46 Kočky a děti47 Takhle ne: Hry48 Rozhovor s Hanou Kouřímovou: Na Novém Zélandu51 Povídka: Kdepak asi jsou světlušky?52 Kočičí oko54 Devět životů a jiné mýty56 Tipy pro vás58 Povídka: Návrat ztracené59 Osmisměrka60 Čtenářský koutek62 Bílá tlapka dětem64 Vtipné fotografie66 Fejeton: Co říkají kočky
Editorial 3/2017
Jasně, že jsem jako malá holka byla zamilovaná do koní. Cpala jsem se do každého sedla, i když to byl třeba jen poník ve fotografickém koutku berlínské zoo. Milovala jsem všechno, jejich pohyb, jejich vůni, snad i ten hnůj. Pokojíček jsem měla vytapetovaný plakáty s koňskou tematikou až ke stropu a ve škole jsem na hodinách fyziky snila o mustanzích.
À propos mustangové… Věděli jste, že v sousedním Německu již tři měsíce běží zajímavý experiment právě s mustangy? Patnáct trenérů se snaží z nedotčených koní, narozených v divočině, udělat jezdecké koně. O krocení dnes již naštěstí nemůže být řeč. Naopak, cílem je získat koně ke spolupráci. Nenásilně. Korektně. Trvale. S úctou k živé bytosti. S láskou. Pod dohledem kamer a veřejnosti. I když mne osobně podobné megaakce a show nelákají, musím přiznat, že mi zveřejňovaná tréninková videa přijdou nesmírně zajímavá. Samozřejmě, že je celá akce chytře marketingově vymyšlená a organizátorům jde o zisk. Ovšem sledování úspěchů a neúspěchů mladých mustangů mám určitě raději než záběry z jezdeckých závodů a jejich zákulisí. Ty často nemají s korektním přístupem ke koni moc společného. Bohužel.
Přeji vám příjemné čtení a chvíle v sedle. A vašim koním jen příjemné s vámi. Oni za to stojí.
Pavla Růžičkovášéfredaktorka
Obsah - Kompletní přehled článků v čísle
3 Editorial
6 Ze světa
8 Zlatíčka, nebo tyrani?
14 V sedle po porodu
18 Léto bezpečně v sedle
24 Jak udržet koně fit při intenzivní zátěži
28 Nebezpečí skryté v trávě
30 Za koňmi Evropou
33 Plakát
37 Převaláci na Dívčích hradech
38 Vademecum začínajícího koňaře: Lekavost koně
43 Není hřbet jako hřbet
44 Péče o pastviny
48 Kovářova kobyla ráda chodí bosa
54 Jak se fotí kůň: parkúr
58 Pozitivní motivace: Zvedání předních nohou
62 Soutěž
64 Mustang Makeover
66 Tipy pro vás