ikoktejl

Tak příště. Kolikrát si to říkám, když se loučím s kamarádkou, když odcházím z placu, kde jsem toho vlastně chtěla stihnout mnohem víc. Někdy jsem musela odložit články, které se nestihly, nepovedly, nevešly. Říkala jsem si, tak vyjdou příště. Tohle příště už ale bohužel nebude. Výtisk V sedle, který právě držíte v ruce, je definitivně poslední. Moc mě to mrzí, ale ekonomika a vedení jsou neúprosné.   Děkuji vám moc za úžasnou zkušenost. Díky práci pro časopis V sedle jsem poznala mnoho fantastických lidí, zapálené odborníky i nadšence, kteří svůj život zasvětili koním a byli ochotní se o své vědomosti a zkušenosti podělit. Na srdci jim leží, stejně jako mně, především dobro koní. A čím je informovanější majitel nebo jezdec, tím větší je šance, že život jeho koně bude lepší. Nepřestávejte se proto prosím ptát, učit se, hledat informace, váš kůň vám bude vděčný.    Ať vám koně jdou   Pavla Růžičková

3 Editorial

6 Ze světa

8 Boj s nadváhou

14 Rozhovor: Méně je někdy více

22 Koně z hor

28 V sedle hucula

30 Koňská tradice v Kitzbühelských Alpách

32 V sedle haflinga

33 Plakát

37 Nechvalně známý kůň

38 Poslední Vademecum

42 Sarkoidy

47 Klubový kůň Theophilos míří na Velkou pardubickou

48 Osel není ušatý kůň

54 Na oslí stezce

56 Agility pro koně

58 Pozitivní motivace: Haflingové

66 Tipy pro vás

Vlažné letní noci a společná pohoda na zahrádce. Tak přesně kvůli tomu se těším na léto. Na kvetoucí kytky kolem, na houpací křeslo a kočku v náručí. Obě naše kočky mou letní zálibu sdílejí, i když každá jen část. Manfred miluje zahradní houpačku. Takovou tu velkou, pohodlnou, s polštářem. Rád se houpe. Cíleně se rozběhne a svým skokem houpačku rozhoupe, pak se uvelebí a nechá se kolíbat. Když houpačka zpomalí pod jeho vkus, není líný seskočit a celý manévr zopakovat, jen aby se znovu pohoupal. Je to prostě požitkář. To Míca má zase stejně jako já ráda kytky. Na jaře spolu někdy bojujeme, protože mi sem tam vyhrabe čerstvě zasazené sazeničky. Vysazená je třeba na afrikány, ty musím mít jen v truhlících, na které nedosáhne. Asi má pocit, že se na zahradu nehodí, každopádně je vždy neomylně vypleje. Ale třeba levanduli přímo miluje. Kolikrát už jsem ji pozorovala, jak levanduli očichává, šťouchá do ní nosíkem, slastně přivírá oči a otevírá tlamičku. Je to dáma s vyhraněným vkusem.   Jsem vděčná za ty vzácné chvíle klidu, které strávíme společně. A také jsem ráda, že se nemusím bát, že by zahradnická vášeň naší Míce mohla být osudná. Informovala jsem se a jedovaté rostliny, které by ji mohly ohrozit, ze zahrady vykázala. Nemůžu sice v tomto ohledu vyplenit všechny zahrady v sousedství, ale aspoň doma jsem nám zařídila bezpečí. A vám přinášíme informační plakát o jedovatých rostlinách, abyste také věděli, co na vaše miláčky může číhat.   Přeji vám krásné léto a ničím nerušenou pohodu s vaší kočkou   Pavla Růžičková šéfredaktorka

3  Editorial6 Ze světa8 S kočkou na cestách10 Pozdravy z dovolené12 Jak se žije s kočkou z Asie18 Voda základ života20 Krmení: Po čem se tloustne22 Veterina: Zvracení u koček24 Nahoru po stromě26 Polemika28 Vyhodnocení fotografické soutěže Koťata31 Plakát33 Příloha: Jedovaté rostliny39 Kočky a děti: Chlebíčky40 Život s hluchou kočkou42 Osudy: Zrazená duše Armando43 Omyl: Jsou vesnické kočky zdravější než čistokrevné?44 Nejlepší kočka mého života, rozhovor s Jiřím Werichem Petráškem46 Pozvání na návštěvu, rozhovor s Milanem Černým 48 Šelmy: Manul – štěkající kočka50 Kočičí ostrovy52 Test: Jak nezávislá je vaše kočka?54 Naučte se s námi: Kočka jedním tahem56 Bílá tlapka dětem58 Čtenářský koutek60 Křížovka61 Tipy pro vás62 Vtipné fotografie64 Fejeton: Závod65 Fejeton: Kočičí kartografie66 Galerie: Karel Kučera

Zdraví místo ropy   Když jsem byla malá, většina mých spolužáků měla o letních prázdninách jasno: jede se k Balatonu. Já jsem „maďarské moře“ viděla až o pěkných pár let později. Připadalo mi nekonečné a krásně zbarvené. Odtud se započala má maďarská lázeňská odysea. Na Maďarsku je fascinující jeho termální bohatství, místo ropy tu ze země tryská zdraví. Neodolala jsem a v městečku Hévíz se ponořila do jezera zázraků. Jeho mírně radioaktivní voda je proslulá svými blahodárnými účinky na lidský organismus a údajně přispívá také k regeneraci mysli. Vyzkoušela jsem si to v praxi, když mě nadnášely léčivé proudy a já si plula mezi lekníny. Akt znovuzrození jsem završila poctivou porcí závinu v jedné z blízkých kavárniček. Rakousko-uherské dědictví dotažené do delikatesního detailu.   Navzdory své relativní blízkosti, bylo Maďarsko dlouho mému srdci vzdálené. Důvodem byl asi jazyk, který je všude klíčem otevírajícím cestu k místním, a maďarština mě nikdy neoslovila natolik, abych zvládla víc než několik základních frází. Má chyba. Hibáztam.   Letošní léto může být záminkou k dalšímu maďarskému putování. Objevovat je co.   Přeji vám krásné červnové dny nabité pohodou.   Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Téma – Kdo si hraje…   Samoa: Přátelský ostrov na konci světaZapomenutá země, která udivuje přírodními krásami i přátelským obyvatelstvem. A na den dětí se baví úplně všichni.   (Ne)zájem o sumoTradiční japonské zápasnické umění začíná mít nouzi o nové mladé bojovníky. Hledají se tak jinde, třeba v zahraničí. Stačí, když přijmou za svoji japonskou identitu.   Merkur na sto letMechanická stavebnice přežila celé 20. století a opět se dostává do kursu. S trochou štěstí by letos mohla být prohlášena za českou národní památku.   **   Balaton: „Moře“ na maďarský způsob Největší jezero střední Evropy nabízí vyžití pro všechny generace.   Antilopě na stopěTým českých vědců se podílí na záchraně ohroženého druhu – antilopy Derbyho.   Nejdelší vlasy na světěŽeny lidu Jao, žijícího v Číně, se mohou pochlubit nejdelšími vlasy na světě.   Po barevných hladinách AltiplanaJak moc dobrý je nápad jít se plavit na bolivijskou náhorní plošinu na paddleboardech?   Rozhovor: Profesor vikingMichal Hejcman dokáže ve vegetaci a půdě číst jako v kronice lidstva.   Poslední vzdorPřed 76 lety dokázali čeští parašutisté odstranit jednoho z nejvyšších důstojníků nacistického Německa. Jaké byly jejich poslední chvíle, měli šanci na záchranu?   Základní pravidla pouštěCesta s karavanou přes poušť se může proměnit v silný osobní prožitek.

Přejít na články z Kočičí planety 2/2018

Stále si přesně vybavuji, jak jsem ho poprvé držela v dlani, tu malou ukňouranou rezavou kuličku. Na vůni malého kožíšku. Přivezli jsme ho z vesnice, kde ho jeho máma povila ve staré garáži. Byl malý, ale nebojácný. Neváhal zaprskat a „seřvat“ každého, kdo se mu nelíbil. Děti ho pojmenovali Many po postavičce velkého huňatého mamuta z Doby ledové, která byla zrovna velkým hitem. Bylo krásné pozorovat, jak se dnem ze dne mění, roste a sílí. Jen to proběhlo nějak strašně rychle, přála bych si vrátit čas.

Oproti animovanému mamutovi z pohádky, ale náš Many moc nevyrost. Místo mohutného huňatého kocoura máme drobného, štíhlého a neohroženého lovce. Jeho sebevědomí bylo a je nebetyčné, jeho lovecké úspěchy mimořádné, a tak se z Manyho stal Manfréd. Podle pilota Manfreda von Richthofena, neohroženého Rudého barona. To mu už zůstalo a nemohl by mít jméno přiléhavější. Jeho okouzlující šarm, inteligence a neohroženost ho neopustila ani teď, když už je v nejlepším, raně pozdním kocouřím věku. A loví stále, dělá svému jménu čest. Přes zimu si dal přestávku, ale s jarem náš rudý baron zase vyráží do svého rajonu. Přeji vám krásné jaro plné nezapomenutelných zážitků s vašimi kočičími miláčky každého věku.   Pavla Růžičkovášéfredaktorka  

3  Editorial 6 Ze světa   Naše téma: Koťata8 Kotě – vývoj uměleckého díla12 Krmení koťat15 Fotografická soutěž: Koťata16 Umělý odchov kotěte18 Náhradní mléko pro koťata19 Takhle ne: Koťata20 Výchova kotěte24 Omyl: Kočka by měla mít koťata26 Co z nás vyroste?   22 O antikoncepci s MVDr. Zelinkovou30 Vyhodnocení fotografické soutěže Kočičí zima33 Plakát37 Kočky a děti: Zafačuje-li se Jůlie…38 Jak se žije: Ve službách královny42 Paraziti: Už jsou tu zase44 Čipujte a registrujte svou kočku46 Osudy: Kocouří seznamka47 Život s kočkou: Alfa povolebně48 Útulky: AniDef, z. s. – Útulek Žim50 Příběh: Volání divočiny II.52 Anketa: Nejlepší titulka53 Šelmy: Margay – okatá šelmička54 Test: Rozumíte své kočce?56 Kočka jako kult i objekt57 Operní Saze58 Bílá tlapka dětem60 Čtenářský koutek62 Osmisměrka63 Tipy pro vás64 Vtipné fotografie66 Galerie: Zdenka Tučková

3 Editorial

6 Ze světa

8 Rovnou za nosem

12 Jednoočky

16 Jaký je život s jednoočkou?

22 Mohou koně simulovat?

26 Emoce na uzdě

28 Rizika předvídatelná a nepředvídatelná

33 Plakát

37 Ostruhy

38 Vademecum začínajícího koňaře: Zcitlivění otupělých koní

44 I koně musejí k zubaři

48 Příběh: Nejcennější je čas...

54 Pozitivní motivace: Barely II.

58 Pamlsky ano nebo ne?

64 Začínáme závodit!

66 Tipy pro vás

Přejít na články z časopisu V sedle 2/2018

Předvídatelná a nepředvídatelná rizika. Výborný článek ze života. Když jsem ho pročítala, říkala jsem si, že celý život je jedna velká nepředvídatelná událost. A pokud ho sdílíme s koňmi, tak to platí dvojnásob. Oproti našim praprapředkům dnes máme jistotu, že slunce vyjde každé ráno a neunikneme jen smrti a daním, ale jinak je to jedno velké překvapení. A to je na tom přece to krásné.Myslíte si, že udělat jednu dobrou fotografii s koněm je hračka, když máte jasnou představu a už se vám to předtím povedlo? Cvak a osud nebo matka příroda se tiše směje. Sníte o vlastním koni? O tom, jak v souladu s tím štíhlým tvorem překonáváte překážky a ostatní jen žasnou nad tou krásou? Pak vám osud do cesty přivede malého, tlustého poníka s jedním okem, který vám převrátí život vzhůru nohama. Nejlepší kůň mého života, přísaháte ještě v čekárně pohotovosti s otékajícím kolenem. Protože ti zachránění koně, co z čisté vděčnosti udělají vše, co vám na očích vidí, existují jen v pohádkách. A je to dobře. Život je pestrý, každý den je jiný, plný nečekaných zážitků. Smiřte se s tím a užijte si ho. Každý den, každou chvíli. Ideálně s vaším koněm. A s naším časopisem. Přeji vám krásné léto plné překvapení   Pavla Růžičkovášéfredaktorka

Přejít na články z Koktejlu Special Kanárské ostrovy

Kanárský genius loci

Slunce se ztrácí za obzorem a na Tenerife, v turistickém kotlíku plném národností, je tato chvíle příslibem dlouhé noci naplněné veselím. Na promenádě posedávají Afričanky v barevných šatech, tyto ženy původem ze Senegalu svými hbitými prsty splétají titěrné copánky, jimž mnohé návštěvnice ostrova nemohou odolat. Hlouček dětí pozoruje pouliční umělce. Bublináři dávají capartům do rukou jednoduché náčiní, aby sami vytvořili tuhle prchavou krásu. Nohama čvachtají v mydlinkové směsi a smějí se na celé kolo. Místo zaplavila čirá radost. Když bublinářka dává dítěti instrukce, jak na to, slyším v její angličtině slovanský akcent. Že by Slovenka? Ptám se a dozvídám se, že je z České republiky, vysokoškolská studentka, momentálně „on the road“. Představuje mi svého španělského přítele a chlapíka, s nímž se během svého kanárského dobrodružství seznámili, a který je přizval k bublinaření. Jsou tady tři týdny, kam pojedou dál? To se uvidí. Jejich život je otevřená kniha. Kanárské ostrovy jsou tradiční baštou hipíků a volnomyšlenkářů všeho druhu. Celoroční přívětivé klima nahrává životnímu stylu v rytmu „don´t worry be happy“. Už dlouho se tu ale neusazují jen květinové děti či němečtí důchodci. Kanáry jsou aktuálně zemí zaslíbenou také pro digitální nomády, kteří mají svou kancelář tam, kde jsou zrovna online.

Pro mnohé jsou Kanárské ostrovy synonymem plážové dovolené. To je určitě pravda, ale zároveň nemusí. Můžete to tady pojmout také outdoorově. Nazout si pohorky a vyrazit na nejvyšší horu Španělska (je na Tenerife), nebo objevovat vavřínový prales, kde si mezi několikametrovými kapradinami budete připadat jako na expedici do pravěku...

Kanárské ostrovy jsou barevnou mozaikou zážitků a svůj střípek si tu najde každý. Věřím, že náš Special vám bude bohatou inspirací.

Krásnou dovolenou nebo trvalejší pobyt zalitý sluncem. Olé.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

ZrozeníNa Kanárských ostrovech čert nikdy nespí

Z Kanárů až do AmerikyAneb první zastávka Kryštofa Kolumba na objevné cestě

Ostrov psůObjevování ostrovního světa

Třetí největšíGran Canaria nejsou jen pláže a koktejly!

V jedné stopě

Jak to vidí Petr ZimolaCo vědí místní, a my vám to prozradíme

 

Cesta do pravěkuNa Tenerife narazíte na jedinečné vavřínové pralesy

Masca TrekAž vás omrzí pláž, nazujte si pohorky

Ráj kytovců

Všestranný kaktusOpuncie, dobrý sluha, ale špatný pán

Z kotle ke hvězdámVyhaslý vulkán je jednou z nejlepších pozorovatelen hvězd

Hvězdné ostrovyNechte se unést hloubkou vesmíru

Trekový ostrovPřezdívaný La Isla Bonita

Ferrský poledník

Krásně ošklivý ostrovVítr dělá z Fuerteventury cíl pro kitery a windsurfaře

Zaslíbené ostrovy

Tunel do jiného světaCueva de los Verdes

Poznejte Lanzarote za 11 hodinJestliže se tady ocitnete na jeden den, nezůstávejte na pláži

César ManriqueGeniální architekt a rodilý Lanzaroťan, který spolupracoval s přírodou

Lucie Čambálová:Kanáry jsou neskutečně rozmanité, svůj ostrov si tu vybere každý

Tajemství TenerifeStarodávné pyramidy, nebo jen hromady kamení?

Děti AtlantidyPůvod Guančů je zahalen tajemstvím

Pravá chuť

Když jídlo létá vzduchemZažijte pravou kanárskou party

Sopečná vínaKdyž vulkán plodí

Boží tělo je svátkem barevPestrobarevné koberce z květin a písku

Na volné nozeS autorem bestselleru Robertem Vlachem vzhůru na Kanárské ostrovy

Chicharreros aupairPracovní léto u kanárské rodiny

Pekelná horaNoční výstup na nejvyšší horu Španělska

Agatha ChristieKdyž se slavné autorce detektivek zhroutil svět, hádejte, kam zmizela?

Detektivky z KanárůKanárské ostrovy se staly inspirací detektivních románů české spisovatelky

Nikdy nekončící fiesta

Španělský klenot

Kanárští draciDračí strom je bylinou z antické báje o Herkulovi

Luštěte a vyhrajte

Přejít na články z Koktejlu 5/2018

Černá práce pro čistý život

Nasazuju si gumáky a rukavice, které něco vydrží. Pode mnou koberec z haraburdí. Nespočet petláhví, vysloužilého kuchyňského náčiní, láhví neidentifikovatelného obsahu, igelity připoutané tak hluboko v zemi, jako by měly umělohmotné kořeny. Objevuji i předměty, které mi otevírají vzpomínky do dětství. Poznávám mléko, co kdysi dávno stávalo v regálech samoobsluhy nebo mýdlo, jež nemohlo chybět v žádné koupelně. Mezi haldou zrezivělých plechovek vykukuje ručička gumové panenky. Kdo si s ní asi hrál? Černá skládka je špinavou expedicí do dějin i do černých koutů lidských povah. Znechucená třídím, co se dá a co poberu. Pomíjím pračky, torzo auta nebo umyvadla. Pneumatiky vrstvím na sebe, už z nich vyrostl statný panáček Michelin. Zatímco se peru s letitými nánosy lidského nepořádku, za zády slyším pohyb. To srna proběhla tak rychle, že jsem sotva zahlédla její bílou skvrnu na pozadí. Příroda si svou cestu najde, a tak i mezi harampádím potkávám slepýše i mloka skvrnitého. V hlavě mi zvoní jediná otázka: Proč toto děláme krajině i sobě samým?

Náš bezohledný přístup a víra v to, že každý bordel po nás nějak zmizí, si začíná vybírat svou daň. Populární turistický ostrov Boracay, ležící jihovýchodně od Manily, bude na půl roku uzavřen turistům. Minulý rok navštívily pohádkový ostrov dva miliony turistů a ekologický dopad je katastrofální. Filipínský prezident Rodrigo Duterte prohlásil, že ostrov se mění v „žumpu“. Špatnou ekologickou situaci na ostrově přičítá provozovatelům hotelů, restaurací a dalším firmám napojeným na turismus, kteří dobře nenakládají především s odpadní vodou. Často ji svádějí přímo do moře. Problém má i celá Indonésie. Podle balijské ekologické organizace ROLE se zde vyprodukuje 130 tisíc tun plastového a pevného odpadu. Denně. Bali, ostrov bohů by se brzy mohl stát ostrovem plastů, pokud včas nezatáhneme za záchrannou brzdu.

Při likvidaci skládky mi rukama prošlo tolik igelitových pytlíků a plastových láhví, že si od té doby chodím pro oběd s vlastními kelímky. Nechci na tu horu odpadu, kterým zemi zatěžujeme, přidávat další. Je to mikro kapička uvědomění pro zdravější život, ale i ty tvoří oceán.

Přeji vám krásný májový čas a nezapomeňte se políbit pod rozkvetlou třešní.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Téma – Kouzelná moc

Zaříkávači hadůNěkterým tradičním řemeslům zvoní umíráček. Platí to i o indických zaříkávačích hadů, kteří narážejí na výdobytky moderní doby a na zákony o ochraně přírody.

Klidné kouzlo českých lukZačíná nejkrásnější období v roce, kdy se můžeme těšit z rozkvetlé přírody. Voňavá louka má i svá kulinářská tajemství.

Umění milovatRozhovor s Julií Gaiou Poupětovou, která si zvolila neobvyklou profesi. S její pomocí se mění milostný život v nejedné domácnosti.

**

Když Havaj dělá drahotyHavajské ostrovy jsou bezesporu nádherné, ale také finančně náročné.

Nejlepší trh na světěBarcelonský trh Boqueria je prý nejlepší na světě. Čím to je?

Pokladnice VietnamuMekong není jen vodní tok, ale také místo pro život tisíců obyvatel.

Svatý den všech RomůNa jediný týden koncem května se poklidná atmosféra camargueského pobřeží promění k nepoznání.

Důvěra roste a čísla nelžouEgypt je Čechy zemí milovanou, exotická země je vzdálená jen čtyři hodiny letu z Prahy.

Zapomenutý symbolTamarau je trpasličí buvol, kterého lze spatřit výhradně na filipínském ostrově Mindoro.

Provence pod ŘípemZa omamnou vůní levandulí nemusíte cestovat až na francouzskou riviéru.

Cesta k Hoře osuduNovozélandský národní park Tongariro si zahrál roli Mordoru ve filmovém zpracování ságy Pán prstenů.

Tajná základnaBalaklavský záliv má bohatou vojenskou historii, svou největší slávu zažil za studené války.

Přejít na články z Koktejlu 4/2018

Když se psal rok 1992…

Někdy je užitečné ohlédnout se. Pohlédnout minulosti do tváře. Co bylo, bylo. Mělo se to tak stát? Mohlo se to stát jinak? Poučili jsme se poté, co jsme dostali ránu, nebo jsme ničím nenapravitelný druh? Obracet kapitoly v knize osudu a hledat odpovědi. V roce 1992 došlo k řadě významných událostí i zcela bezvýznamných epizod, které jsou dnes jen škytnutím v historické paměti lidstva. K těm zlomovým v našich dějinách (aniž bychom si toho tenkrát asi byli v plné míře vědomi), patřilo připojení Československa k internetu. Nebo dnes neblaze proslulé první kolo kuponové privatizace, kdy mnozí uvěřili, že jim drží palce samotná štěstěna. Chyba lávky. Byl to také rok, kdy se lámal československý chléb. Přesně o půlnoci 31. prosince už ho byly jen dvě samostatné části – česká a slovenská. V amerických prezidentských volbách zvítězil Bill Clinton, anglikánská církev rozhodla, že bude světit na kněze i ženy, v Barceloně se konaly letní olympijské hry… V dubnu roku 1992 vyšlo na novinovém papíře první číslo Koktejlu. Právě tato událost v budoucnu znatelně ovlivní můj život.

Magazín Koktejl slaví tímto číslem 26 let své existence. V jeho živelných začátcích by mu takový věk prorokoval málokdo, díky úsilí dlouhé řady spolupracovníků a přízně čtenářů, ale došel až sem.  

Děkujeme, že jste na té mnohdy trnité cestě s námi. 

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Téma – Do toho!

Legenda na cestyTatrovky se při expedicích v náročných podmínkách osvědčily na celém světě.

Expedice Z100Dva mladí cestovatelé vzdávají čest Miroslavu Zikmundovi realizací výpravy po stopách jeho cesty s Jiřím Hanzelkou po Asii.

Indiánské probuzeníKanadští indiáni se snaží v sobě probudit svou původní hrdost a navázat na kulturní identitu.

**

9096 km v holčičím styluReportáž Lucie Radové z ojedinělé expedice 5 holek v tuktuku.

Nejsilnější setkáníSetkat se s gorilami tváří v tvář uprostřed džungle je silný a nezapomenutelný zážitek.

Rozhovor: Klára Judita PetrželkováČeská vědkyně se svým týmem prorazila na poli světové primatologie a posunula dopředu celý obor parazitologie lidoopů.

Výprava za norskými lososyNorové dnes přistupují k rybolovu mnohem odpovědněji než jejich předci.

Via crucisPeruánské Cuzco si připomíná smrt a znovuzrození Krista dech beroucí křížovou cestou.

Do hlubin Jižního ledového oceánuVýprava do temných hlubin, kde ještě žádný člověk nebyl.

Duha na Diamantové řeceVýprava za přírodními krásami Jihoafrické republiky.

Úžasní motýliKřehcí tvorové, kteří jsou schopni velkolepých výkonů.

Přejít na články z Koktejlu 3/2018

Vystoupit z krabice

Laskavé ticho a tmu protrhne zvonění budíku. Jsou čtyři hodiny ráno a z mobilu se ozývá kokrhání, které nechcete slyšet, obzvlášť v tuto hodinu. Mozek se zatím jen neochotně probírá k aktivitě a tělo se musí hodně přemlouvat. Až na svědomí, které mi svědomitě připomíná, že jsem Sáře slíbila, že v půl páté ráno (švýcarského času) budu stát venku. V polospánku si čistím zuby a soukám se do teplého oblečení. Proč tak brzy, honí se mi hlavou otázka otravná jak moucha. V momentě, kdy otevřu dveře a vyjdu ven, pochopím. V čase, kdy se nový den teprve začíná probouzet k životu, to v Lucernu už vře. Dokonce mám pocit, že já jsem ten poslední opozdilec. „Pojď, rychle musíme na náměstí, ať stihneme Fritschiho.“ „Fritschiho?“ Ze Sářina pohledu je mi jasné, že teď zrovna není ta pravá chvíle zdržovat se vysvětlováním. „Tady máš klobouk, dej si ho na hlavu, ať nevypadáš divně. A pomaluj si trochu obličej.“ Nasazuji si tedy špičatý klobouk a připadám si jako zmalovaný čaroděj Gandalf. Na náměstí už je hlava na hlavě. Razím si cestu mezi pejskem, mimozemšťanem, Hello Kitty, bájnou nestvůrou, sněhulákem Olafem a slečnou, které na hlavě vyrostl plameňák. Už rozumím Sářině poznámce abych „vypadala normálně“. Jako Gandalf mám pocit, že sem výborně zapadám. Něco je ve vzduchu. Všichni s napětím čekají, až TO propukne. Tiše závidím lidem na okolních balkonech, kteří na TO čekají s teplým kafíčkem v ruce. Prásk. Ozve se rána. Trhnu sebou. Oblohu nad Lucernským jezerem prozáří ohňostroj. Všichni začnou křičet jako šílení: FRITSCHI! Prásk. Zazní další rána. A další. Z nebe začne padat papírový déšť (rozstříhané telefonní seznamy). Než se stihnu vzpamatovat, už vidím Fritschiho, kterak kráčí v doprovodu své ženy a družiny na náměstí, kde už na něj všichni čekají. Je to muž s dřevěnou maskou, symbol lucernského karnevalu, jenž právě zahájil šestidenní veselí, kdy se odváže i ten nejserióznější Švýcar. „Lidi vystoupí z té své krabice a v podobě maškary se pořádně vyblbnou. Je to jako terapie.“ Osvětluje mi Sára, proč je masopust užitečný pro duševní hygienu. Uznávám, že něco na tom je.

Přeji vám radostný březen, jenž hlásí, že jaro už je za rohem.

Barbora Slavíková Literovášéfredaktorka

Téma – Vysoká cena

Daň za roztomilostVypadá jako plyšová hračka, a to pro outloně často znamená rozsudek smrti.

Strýček OscarLetos se posouvá udílení cen filmové akademie na první březnovou sobotu, víte proč?

Finanční evolucePeníze jsou dnes samozřejmostí. Cesta od výměny mušlí ke kreditní kartě byla ale dlouhá.

**

Lavaux – Poklad švýcarských vinařůNa břehu Ženevského jezera je nejstarší vinice ve Švýcarsku.

Něco za něcoMladí veterináři se vypravili na Galapágy, aby si užívali krás souostroví, ale také aby pomohli udržet zdejší ekosystém.

Rozhovor: Jan Svatoš„Fotografovat v Africe před sto lety znamenalo obrovsky riskovat,“ říká český filmař.

Král prérieBizoni možná získají zpět životní prostor, o který je připravilo dobývání amerického západu.

Město rybářů„Shitty hole, awful, terrible,“ tak nazývají návštěvníci město Negombo.

Konec světaKdyž matka příroda rozdávala drsnou přírodu a rozervané pobřeží skal, šla paní Bretaň dvakrát.

Polibek smrtiKonfrontace s největším jedovatým hadem světa, kobrou královskou, zanechá hluboký zážitek do konce života.

Hory v zapomněníKamerunské Adamouské pohoří dělí zemi na dvě zcela rozdílné části.

Počítám, že každý zná chvíle, kdy má pocit, že se nedaří, že slunce nesvítí, nic mu nejde a vše stojí za starou bačkoru. Svět není ani růžový, ani zářivý a někdy ani fér. Mě to postihlo zrovna nedávno, místo bílého sněhu bylo všude jen hnědé, slizké a klouzavé bahno, dcera nechtěla jezdit ke koním, protože je na ni kamarádka hnusná, a redakční uzávěrky se blížily takovým tempem, že jsem měla pocit, že mi někdo sebral týden. Co týden, měsíc!

Přitom témata se tentokrát nabízela úplně sama. Letošní upgrade zimy, který vyměnil sníh za bláto. Bláto, které je všude. Buď klouže, nebo zmrzne. Lepí se na koně, na oblečení, na cajky… Brr.

Šikana ve stáji? Vůbec není tak neobvyklá. Každý chce někam patřit, ve stájích se dělají skupinky a kdo nezapadne, toho ostatní prostě vyštípají. Když jsem s tématem začínala, nechtělo se mi různým historkám věřit, ke konci už jsem je poslouchala s profesionálním zájmem a značnou otrlostí. O slečně, co jí ve stáji vypustili „omylem“ poničku do stáda k mladým hřebcům. O trenérce, které tajně přikrmovali kobylu ovsem, a pak se chodili se zájmem koukat, co to s kobylou dělá pod sedlem. O ztracené výstroji, čištění, zatoulaných průkazech nebo přihláškách na závody… Najít stáj s příjemnou atmosférou je dnes evidentně malý zázrak.

Ale ani majitelé vlastních stájí nemají vyhráno. Co všechno mohou napáchat kolemjdoucí, kteří mají pocit, že „se koníček smutně kouká, protože má hlad“, se dočtete ve článku o Krmičích. Ale nebojte se, nepřinášíme jen negativní témata. Třeba reportáž z Camargue, kraje bílých koní žijících v mořských vlnách. Nebo článek o Španělské jezdecké škole ve Vídni. Jestlipak jste věděli, že doba její největší novodobé slávy se spojuje se jménem ředitele Jaromíra Oulehly, původem z Moravy?

Tu moji špatnou náladu nakonec vyléčili koně. Ve stáji své kamarádky vysoko v horách jsem si vyčistila hlavu, a když jsem se štěnětem ve spacáku usínala ve stáji plné spokojených koní, hned mi bylo lépe. Přeji vám krásné jaro a hlavně si nenechejte váš čas u koní nikým otrávit, nezapomeňte, že je máte pro radost.

Pavla Růžičkovášéfredaktorka

Editorial

Ze světa

Zima na blátě

Šikana ve stáji: Jedovatá slina

Krmíme vaše koně aneb co  s Krmiči?

Fotoporadna

Camargue: Za bílými koňmi

Plakát

Vademecum začínajícího koňaře: Hmat, citlivost koně a pomůcky

Z bláta do louže

Pozitivní motivace: Barely I.

Apassionata

Za klasikou do Vídně

Studium koní

Tipy pro vás