ikoktejl

Oceán
Tag: Oceán Nalezeno 93 výsledků.
Tag: Oceán Řazení

Plechová vzpomínka

Plechová vzpomínka

 

   Text a foto Václav Kříž, člen HDS č.46

 V sobotu 17. dubna bylo v neratovickém kulturáku živo. Sešli se tu členové Společnosti pro historii potápění HDS CZ (Historical Diving Society), na svém zasedání. A aby mělo jejich setkání hluboký smysl, mimo toho že se rádi vidí, tématem dne se staly potápěčské helmy. Každý, kdo měl doma nějaký ten historický hrnec, do kterého si staří potápěči kdysi vkládali hlavy, ten byl vítán. Sešlo se tak na dlouhých stolech 47 sběratelských kousků původem z celého světa, od Koreje až po českou kotlinu. Nechyběly naprosté unikáty, vyrobené kdesi v garáži, právě tak jako helmy světových firem z USA  nebo Anglie. Zajímavou přednášku měl na toto téma Olda Lukš, exprezident Svazu českých potápěčů a soudní znalec v oboru potápění. A nebyl sám, po něm stejně zajímavě promluvil i Ota Brázda, bývalý profesní potápěč s letitou praxí právě s některými z vystavovaných exponátů. Během dne byly všechny helmy nafotografovány a podrobně zdokumentovány pro potřebu potápěčské sekce Technického muzea, se kterým HDS pilně spolupracuje.

Číst dál...

Fotografujeme ryby

Fotografujeme ryby

 

   Text a foto Jan Hájek

Ryby (a další vodní živočichové) bývají zpravidla nejčastějším objektem zájmu podvodních fotografů. Mohou měřit od několika málo centimetrů až po několika metrů. Ryby žijící na korálovém rifu hýří všemi barvami, zatímco ryby volného moře jsou zbarveny spíše monochromaticky. Některé nám dovolí se přiblížit, jiné prchají sotva nás zahlédnou. Při fotografování ryb tedy musíme být schopni se vyrovnat s velkou variabilitou okolních podmínek.

Číst dál...

Mistrovství ČR ve freedivingu

Mistrovství ČR ve freedivingu

28.–30. května 2010 – Zlín

 

Letošní mistrovství České republiky ve freedivingu se bude konat ve Zlíně, ve dnech 28.–29. května 2010. Tyto závody budou zároveň pro české reprezentanty i posledním kvalifikačním závodem pro mistrovství světa týmů, které proběhne začátkem července v japonské Okinawě. V ČR se tento závod pořádá každoročně a soutěží se v bazénových disciplínách – ve statické apnoi, dynamické apnoi s ploutvemi a poslední dva roky nově i v dynamické apnoi bez ploutví. Soutěží se podle pravidel Aida International (mezinárodní asociace freedivingu) a na pravidla dohlíží několik rozhodčích s mezinárodním oprávněním.

Číst dál...

Čeští freediveři v Egyptě

Čeští freediveři v Egyptě

sbírali medaile, národní rekordy a mnoho osobních úspěchů

 

Islandská sopka zasáhla i do konání závodů Bizzy Blue Hole „BBH“ v potápění na nádech v egyptském Dahabu.

Jelikož nelétala letadla, přílet organizátorů ze Švédska se pořád odkládal a do poslední chvíle se nevědělo, zda závody budou nebo nebudou. V Dahabu mezitím trénoval tým českých freediverů...

Číst dál...

Ovčín a jeho tajemství

Ovčín a jeho tajemství

 

   Připravil Milan Solcanský

Je časně ráno, stojím na kraji lomu Ovčín, který leží nedaleko obce Radnice, a se zájmem pozoruji jeden z několika výzkumů paleontologů v této lokalitě. Při pohledu na odkryté zkameněliny se snažím představit si dobu před miliony a miliony let, kdy tato lokalita byla jen bažinatý prales zahalený do husté mlhy, plný obrovských plavuní, přesliček a podivné lezoucí havěti a nad tím létaly obří vážky o velikosti okolo jednoho metru. Svět, který si dnes již nedovedeme představit ani v té nejbujnější fantazii.

Historie tohoto lomu sahá až do roku 1548, kdy se zde místy začínalo v malém těžit černé uhlí. Těžba byla ukončena až v roce 1987, v rámci rekultivace byly zahlazeny negativní zásahy po těžbě a lom byl samovolně zatopen. Na lokalitě a v jeho blízkém okolí se dodnes nacházejí zbytky fosilií rostlin, které zde kdysi rostly staré několik milionů let. Zásluhou silných erupcí vulkánů nacházejících se v blízkosti dnešních Krušných hor, chrlících ohromné množství popela pokrývajícího celou tuto oblast, došlo k zakonzervování a tím i k zachování celého tropického pralesa. Proto zde v roce 2002 započal výzkum a s přestávkami pokračuje dodnes. Byly tady nalezeny mimo jiné i části stromovité plavuně, jejíž větve byly dlouhé okolo 130 centimetrů, a to ji řadí mezi největší svého druhu na světě.

Do dnešní doby zde bylo objeveno a popsáno asi 20 druhů rostlin, a to hlavně kapradiny, plavuně a přesličky. Nálezy z této lokality jsou vystaveny v Západočeském muzeu v Plzni.

Bohužel tato lokalita je poměrně chudá na fosilie živočichů, i když se zde našla při loňském výzkumu zkamenělina pavouka stará asi 300 milionů let. Oblast lomu Ovčín získala statut světově unikátní paleontologické lokality.

Vodní plocha tohoto lomu má přibližně čtvercový tvar o rozměrech asi 90 x 90 metrů, s přístupem k vodní hladině po nepříliš prudkém svahu, s dobře viditelným přechodem mezi pískovcem a černým uhlím, který je ale silně narušen vodní erozí. Hloubka se pohybuje mezi 15 až 22 metry a ve střední části místy dno vybíhá asi do osmi metrů a tvoří jakýsi podvodní ostrůvek se skalkou, kde se zdržují početná hejna kaprů. Při ponoru podél levé části lomu z pohledu od silnice je v přibližně pěti metrech patrna asi 40metrová část původní cesty sloužící k odvozu materiálu, pod kterou je menší skalnatá stěna končící v patnácti metrech. Střední část zabírá ze silnice snadno dostupná pláž s pozvolným přístupem k vodě. Pravá svahovitá část je tvořena jemným pískem přecházejícím do tzv. kamenného pole, příkře se svažujícího do hloubky okolo dvaceti metrů. Voda je zde velmi chladná během celého roku a poměrně čistá s viditelností i přes deset metrů. Dno je nepravidelné a tvoří ho velmi jemná směs uhelného prachu a písku splaveného z okolních svahů, který si ale při případném zakalení rychle sedá. Poměrně početná rybí osádka ale musí být do tohoto lomu vysazována. Bohužel ke smůle potápěčů-fotografů je přes den vidět jen pár nebojácných okounů, lovících občas v hejnech hrouzků a malých plotiček zdržujících se na mělčině u pláže. Druhové zastoupení ryb typické pro naše stojaté vody, jako je kapr, štika, sumec, tloušť,candát, ale nalezli jsme zde i menší kusy pstruha duhového a v neposlední řadě velké množství úhořů různých velikostí. V lomu je úplná absence vodních rostlin a raků, i když jsou uváděny v některé literatuře jako hojní obyvatelé. Písečné a kamenité mělčiny jsou posety miliony mlžů – slávičky mnohotvárné, působící jako přírodní filtrační jednotka. Biotopem těchto u nás nepůvodních mlžů jsou stojaté vody jezer a lomů stejně jako jejich vzdálené příbuzné domácí škeble rybničné, která se ale na této lokalitě nevyskytuje v tak hojném počtu.

Během srpna a září roku 2003, kdy teplota vody na delší dobu přesáhla 18 °C, se zde objevila ve velkém počtu sladkovodní medúzka, která dorůstá asi do tří centimetrů. Svými žahavými chapadélky loví potravu ve formě planktonu, a na rozdíl od mořských příbuzných je pro lidi neškodná. Domovinou této malé medúzky je jihovýchodní Asie, odkud se pomocí člověka dostala na většinu kontinentů, v tehdejším Československu ji poprvé objevili asi v roce 1930.

Bohužel od výše udávaného roku 2003 se nám ji nepodařilo na této lokalitě objevit, což pravděpodobně souvisí s jejím složitým rozmnožovacím cyklem, nemalý podíl na tom má i zhoršující se kvalita vody.

Neopakovatelné zážitky jsou zde v letních a podzimních měsících při nočních ponorech, kdy jsme potkávali nocující rybí osádku, a to jak kapitální candáty trpělivě snášející naši blízkou přítomnost, tak pěkně vypasené kapry, štiky, tlouště nebo lovící úhoře, prchající však před našimi světly zpět do tmavých hlubin lomu. Po nočních ponorech v této době jsme měli možnost sledovat nezvykle velká hejna netopýrů, pořádající nálety na hmyz zdržující se nad tmavou hladinou.

Ponory v zimních měsících se jen málo liší co do viditelnosti i když čistota dokázala překvapit a to na obě strany. Nutností, ostatně jako i jinde pod ledem, je používání vodicího lana.

Zázemí v podobě pultů na výstroj nebo nastrojovacích míst zde bohužel není žádné a totéž platí i o tzv. podvodních atrakcích, kdy se ale ve většině případů jedná o „šikovně uklizený“ nepořádek, který nemá s podvodním světem nic společného. Lom a jeho blízké okolí jsou již několik let v soukromém vlastnictví a majitel toleruje přístup pouze za předpokladu dodržování čistoty, až na některé výjimky je zde zákaz rybaření.

Lokalita je velmi oblíbena u amatérských paleontologů k hledání fosilií a v letních měsících je hojně využívána ke koupání a okolí k turistice. Bohužel v poslední době je v lomu viditelnost pouze okolo metru a naděje na zlepšení je asi v nedohlednu, i když na atraktivnosti tohoto lomu s velmi zajímavou minulostí to nic neubírá, a to ani v případě, že tento lom nepatří mezi nejoblíbenější potápěčské lokality.

Smrtelně tiché Virginie

Smrtelně tiché Virginie

 

    Text Topi Pigula

    Foto US NAVY

„Jestli se tohle vrátí bez poruchy, přestanu věřit v boha a začnu věřit v počítače,“ měl při vyplutí ponorky třídy Virginia na zkušební plavbu utrousit jeden z přihlížejících. Dneska už citát nikdo neověří, může jít o „bohapustou pomluvu“, nicméně jádro sdělení hovoří jasně. Ponorky této třídy jsou první, které byly kompletně vyprojektovány pomocí počítačové techniky.

Číst dál...

Petr Stejskal

PETR STEJSKAL

 

   Připravil David Skoumal

 Chtěl bych potápěčské veřejnosti představit další osobnost našeho technického potápění, Petra Stejskala. Znám ho již delší dobu, jsme oba členy Hranického krasu Olomouc a společně jsme prožili mnoho zajímavých akcí.

Do světa směsového a technického potápění jsme ho uváděli společně se Silvou Pěkníkem. Jenže neuplynulo ani deset let a všichni se můžeme naopak učit od něj – třeba praktickému know how v oblasti trimixového potápění s elektronickým CCR rebrea­therem.

Číst dál...

Dvě moře - dva vraky

Dvě moře - dva vraky

    Text a foto Václav Kříž

Přiznávám se, nejsem vyznavač vrakového potápění, kovové relikvie na mořském dně mě nechávají klidným, ale občas nastanou situace, kde je i potápění na hromadě šrotu příjemným zpestřením celé akce. Ostatně, právě na vraku se člověku může stát, že se tu setká s něčím, po čem předtím bezvýsledně pátral po celou dobu v okolí.

Číst dál...

Ostrov snov

Ostrov snov

 

   Text a foto Marek Cibuľka

Malta – ostrov rytierov, malý, skalnatý, ale zato zaujímavý či už pod vodou alebo na suchu.

Len málo ostrovov sa môže pochváliť takou históriou, rôznorodosťou a krásou, ako cieľ našej cesty. Tým, že sa ostrov nachádza na strategickom mieste, bol oň záujem už v rímskej dobe a záujemcovia sa stále menili. Historické pamiatky z rôzneho obdobia tu sú na každom rohu. Podnebie je celoročne príjemné. Tak ako ľudia, aj ich prístup k životu a strava sú ovplyvnené Európou a Afrikou. Pobrežie ostrova je zväčša skalnaté, ale nájdu sa tu aj krásne piesočnaté pláže a ostrov si získava prívlastok „druhá“ Ibiza.

Číst dál...

Hlubší Rudé moře

Hlubší Rudé moře

 

   Připravil David Skoumal

   Foto archiv Alexe Shestopaletse

V dnešních dnech s rozvojem popularity technického potápění svítá na lepší časy i v destinacích, kam musíte letět, a kde jste odkázáni na podporu potápěčského centra jak po stránce materiálu, tak i po stránce logistiky, průvodců atd.

Nejinak je tomu i v Egyptě. Prvotní vlna nadšení z potápění v Rudém moři v 90. létech již asi pomalu opadla. Proto je vítanou změnou v programu rifového potápění možnost se potápět ke hlubokým vrakům, do hlubších jeskyní a kaňonů atd. Již od konce 90. let působí v Egyptě československé báze, které zajišťují support ve všech směrech.

Číst dál...

Potápěč pod plachtami

Potápěč pod plachtami

 

   Text a foto Alena Voráčková

Je sobota ráno, září 2009. Přijíždíme do italského přístavu Piombino. V dálce na moři tušíme kontury naší destinace – ostrova Elby. Obzor zakrývají temné mraky, které co chvíli prosvítí jasná záře. Zatím ještě neprší. Do přístavu se valí z města mohutná kalná řeka a moře se zdá být špinavější než Bolevecký rybník u nás v Plzni. Tak takové uvítání jsme vskutku nečekali!

Náš kapitán už je na lodi – jsme jeho druhá posádka. Jeli jsme celou noc a jdeme se na loď dospat. O pár hodin později vozíme za hustého deště ke kotvišti na vozíčcích všechny věci a potraviny. Alespoň využívám nepromokavý overal, který jsem zakoupila těsně před cestou v prodejně pracovních oděvů. Naštěstí je to jediný den, kdy ho budu potřebovat – ty další jsou již ve znamení slunce, teplého a čistého moře, které jsou pro Elbu tak příznačné.

Číst dál...

Smrt v přímém přenosu

Smrt v přímém přenosu

 

   Text a foto Richard Jaroněk

Tak moc chceme pořídit nějaký ten záběr, tolik toužíme po krvavé podívané, až se najednou změníme a přejeme si, aby se to nikdy nestalo.

  

   Pasivní lovci

„Támhle je nějaký lachtánek,“ ukazuji směrem k ostrovu a před ostrým ranním sluncem si rukou musím zaclonit oči. „Tam, na dvou hodinách.“ Dnešní poslední prosincový den je pro nás tak trochu atypický. Žádné tradiční zvyky, žádné procházky v hlubokém sněhu až po kolena a ani červené nosy od silných mrazíků nebo od toho, jak se slivovicí obcházíme sousedy, abychom si popřáli veselý silvestr a šťastný nový rok. Žádný sníh, ani mráz. Natož bílé české kopečky. 

Číst dál...

Juditin most

Juditin most

 

   Text a foto pod vodou: Petr Slezák

   foto nad vodou: Jaroslav Kašpar

 Krátce po roce 1154 byl v jednom českém lese pokácen vzrostlý dub. Kde přesně rostl, ani kdo ho pokácel, se dnes již nedozvíme. Více než 800 let po jeho pokácení se však dozvíme, k čemu bylo jeho dřevo použito. To vše díky potápěčskému průzkumu dna Vltavy jen pár metrů severně od Karlova mostu a díky archeologickému průzkumu zbytků románského Juditina mostu, na kterém pracuje Národní památkový ústav.

Spojení obou břehů Vltavy v Praze bylo v návaznosti na obchodní cesty důležité od pradávna. Původní brody mělké řeky nahradil dřevěný most, o kterém jsou zmínky v kronikách z desátého a jedenáctého století. Kamenný Juditin most byl postaven v letech 1158 až 1172 za vlády Vladislava II. Pojmenován byl pravděpodobně po jeho choti Juditě Durynské. Byl to nejstarší kamenný most v Českých zemích.

Číst dál...

S príchuťou rumu

S príchuťou rumu

 

   Text Inna Václavová

   Foto Jiří Liška

„Môžem si vás odfotiť?“ spýtam sa starej zvráskavenej ženy s červenou ružou v šedivých vlasoch, ktorá sa uvelebila pri tej najfotogenickejšej stene v Havane.

„Jedno peso!“ zachrčala po chlapsky prefajčeným hlasom, zmerala ma blýskavým okom, rozvinula svoj ružový vejár a usmiala sa načerveno namaľovanými ústami.

Číst dál...

Žraloci na dotyk

Žraloci na dotyk

 

   Text a foto Petr Stolz

 Většina potápěčů, pokud již zamíří do Austrálie, volí pro potápění Velký bariérový útes. Austrálie však nabízí mnohem více zajímavých možností, kam za potápěním vyrazit. Většina letů, které sem míří, má za cíl Sydney. Proto je poměrně snadné si naplánovat několik dní potápění v Sydney a jeho okolí.

Číst dál...

Okysľovanie oceanov

   Okysľovanie oceánov

časovaná bomba pre nás všetkých

 

   Text RNDr. Andrea Novomeská 

Koralové útesy sú jedným z najrozmanitejších a súčasne najkomplexnejších ekosystémov Zeme. Sú domovom nespočetného množstva živých organizmov, rastlinných aj živočíšnych. Sú tiež neoceniteľným zdrojom ich potravy a pre mnohé krajiny sveta majú významnú úlohu v ekonomickom, kultúrnom a historickom meradle. Človek však už oddávna ovplyvňuje svojimi aktivitami „zdravotný stav“ koralových útesov, ktorý sa najmä v ostatných desaťročiach rapídne zhoršil. Jedným z následkov negatívnych krokov človeka voči životnému prostrediu je tzv. acidifikácia, teda okysľovanie vôd oceánov, ktoré významne ovplyvňuje koralové útesy aj ich obyvateľov.

  

   O čo ide?

Je nepochybné, že človek svojimi aktivitami dokáže významne meniť prirodzený stav ekosystémov. Jednou takouto neblahou činnosťou je spaľovanie fosílnych palív (ropa, uhlie, zemný plyn) za účelom získavania energií. Pri spaľovaní sa však generuje množstvo oxidu uhličitého (CO2), ktorý sa ako emisný plyn dostáva do atmosféry. Od začiatku priemyselnej revolúcie v roku 1850 množstvo antropogénneho (človekom vytvoreného) CO2 v atmosfére narástlo až o 38 %, a toto číslo každým rokom narastá. Zväčšovanie množstva oxidu uhličitého je sekundárne aj dôvodom otepľovania atmosféry a hydrosféry, pričom napr. priemerná teplota svetového oceánu stúpla od čias priemyselnej revolúcie o 0,74 °C, čo nie je pre koralové útesy zanedbateľná hodnota.

Oceán sa voči oxidu uhličitému správa ako obrovská špongia. Absorbuje približne jednu tretinu celkového množstva CO2 nachádzajúceho sa v atmosfére. Oxid uhličitý reaguje s vodou za vzniku kyseliny uhličitej (H2CO3). Zvyšovaním množstva CO2 v oceáne sa teda zvyšuje aj množstvo H2CO3, čo vedie k poklesu hodnoty pH morskej vody, teda jej ľahkému okysleniu. K znižovaniu hodnoty pH podobne prispieva aj vznik katiónu vodíka v zložitých chemických reakciách. Tento jav sa nazýva acidifikácia, teda okysľovanie vody (netýka sa však len oceánskych, ale aj kontinentálnych vôd). Od počiatkov priemyselnej revolúcie priemerná hodnota pH svetových oceánov poklesla z 8,2 na 8,1. Rozdiel týchto hodnôt nepôsobí z laického pohľadu nebezpečne, alarmujúca je však rýchlosť týchto zmien, ktoré sa udiali v poslednom období. V roku 2050 vedci predpokladajú zníženie pH svetového oceánu na hodnotu 7,9, v roku 2100 dokonca na 7,8.

  

   Dôsledky ­acidifikácie oceánov

Zvyšovaním množstva CO2 v atmosfére narastá aj jeho obsah vo vode. Prirodzená absorbcia CO2 oceánmi síce napomáha zmierňovať vplyv antropogénnych emisií na celkový stav klímy, má však aj mimoriadne negatívny vplyv najmä na mnohé morské organizmy. Okrem toho, že tak dochádza k znižovaniu hodnôt pH vody (tvorbou väčšieho množstva kyseliny uhličitej), znižuje sa aj dostupnosť uhličitanového iónu CO32-. Tento ión je nevyhnutný pre stavbu schránok a kostier mnohých organizmov, ktoré sú tvorené uhličitanom vápenatým (CaCO3). Ide o mnohé druhy mäkkýšov (Mollusca), kôrovcov (Crustacea), ostnatokožcov (Echinodermata) či dierkavcov (Foraminifera). Najvážnejší vplyv má ale acidifikácia na kolónie koralov, pričom u nich dochádza k výraznému spomaleniu rastu. Uhličitanové schránky koralov a iných organizmov sú krehkejšie a ľahšie sa rozpadajú (v procese tzv. redukovanej kalcifikácie), a preto sú menej odolné voči vplyvu vonkajších činiteľov, akými sú napríklad búrky s vlnami a mechanickým útokom na pevnosť koralov, erózia či živočíchy, ktoré sa nimi živia.

Ďalšie dôsledky acidifikácie zatiaľ nie sú celkom presvedčivo preukázané. Predpokladá sa však, že znižovanie hodnôt pH oceánskej vody môže mať vplyv na reprodukciu niektorých organizmov. Medzi patofyziologické zmeny možno zaradiť napríklad hyperkapniu, teda znižovanie pH telesných tekutín mnohých morských živočíchov, vyvolané zvýšeným množstvom oxidu uhličitého. Sekundárnym dopadom acidifikácie bude pravdepodobne aj pokles množstva oceánskych sedimentov, tvorených odumretými organizmami s uhličitanovými schránkami, prípadne rozpad už existujúcich uhličitanových sedimentov. Vplyv acidifikácie na planktón môže negatívne ovplyvniť celé potravné reťazce v oceánoch a tak postupne viesť k obrovským stratám nielen v rybárskom priemysle.

  

   Budúcnosť...

Vedci predpokladajú, že v prípade, ak by množstvo atmosférického CO2 narástlo ešte o približne 25 %, mnoho koralových útesov by viac nebolo schopných rásť. Výskumy z austrálskeho Veľkého bariérového útesu ukazujú, že za posledných 15 rokov tamojšie koraly znížili svoju rastovú schopnosť až o 15 %. Znižovanie hodnoty pH v posledných rokoch je až stonásobne výraznejšie v porovnaní s poznatkami, ktoré boli získané o morských ekosystémoch našej planéty spred ostatných 20 miliónov rokov. Ukazuje sa, že acidifikácia oceánskych vôd v minulosti už raz prebehla. Približne pred 55 miliónmi rokov, vplyvom intenzívnej vulkanickej činnosti Zeme, iného zloženia atmosféry aj iných pomerov medzi živými organizmami tých čias. Viedla k rovnakému výsledku, ktorý hrozí aj v súčasnosti – k masovému úhynu morských organizmov, ktoré si stavali schránky, čím sa nenapraviteľne narušil celkový potravný reťazec v oceánoch. Od tohto obdobia trvalo koralom milióny rokov, kým sa revitalizovali a opäť dosiahli dnešných rozmerov plošných aj objemových.

Na dobrom, životaschopnom stave koralových útesov závisia milióny ľudí na svete. Sú nepriamo zdrojom ich obživy, ochranou pred nebezpečnými prejavmi počasia či vlnami, ako aj zdrojom príjmov z  turistického ruchu, pre ktorý sú útesy nepochybne veľkým lákadlom. Zmeny acidobázickej rovnováhy oceánskych vodných más však prebiehajú v posledných desaťročiach veľmi rýchlo, pravdepodobne až príliš rýchlo na to, aby sa morské organizmy stihli týmto zmenám prispôsobiť. Koralové útesy tak nastavujú ľudstvu zrkadlo, v ktorom vidieť dymiace komíny elektrární či oblaky smogu z miliónov áut. Ešte je azda čas...

PREZIDENT na vlnách

Prezident na vlnách

 

   Připravil Topi Pigula (šéfredaktor mag. Travelfocus),    foto US NAVY a Northrop Grumman Ship Building

I prezident USA je jen chlap. Ješitný, jako kterýkoli jiný. Když ve svých šedesáti letech stál před nastoupenými mariňáky na vypulírované palubě nového přírůstku US NAVY, měl být na co hrdý. Důvodem jeho návštěvy byl křest americké letadlové lodi. Jmenuje se USS George H. W. Bush (CVN-77)

Číst dál...

Tanker HAVEN

   TANKER HAVEN

   největší vrak ve Středozemním moři

 

   Text: Radek Procházka

 V květnu 2007 jsme podnikli dvanáctičlennou výpravu do Itálie na vrak tankeru Haven. Délka lodi byla 334 metrů, výtlak 250 tis. tun. Vrak je to poměrně mladý. V roce 1991 připlul k přístavu Arenzano plný íránské ropy. Při přečerpávání došlo k poruše čerpadla, která skončila explozí a masivním požárem celé lodi. Při nehodě zemřeli čtyři lidé z posádky. Hořící loď se tři dny téměř nekontrolovatelně pohybovala v okolí přístavu. Došlo k odlomení přední části tankeru, která dnes leží v hloubce 400 m. Délka vraku bez této části je nyní přibližně 250 m a je potopena 1,6 km od pobřeží. Vrak leží ve vzpřímené pozici v hloubce 81 m. Vzhledem k velkému rozsahu hloubek, min. 33 m a max. 90 m, je vrak vhodný pro sportovní, ale hlavně technické potápěče. Teplota vody v šedesáti metrech neklesá celoročně pod 11 stupňů. Z vraku se stal umělý útes, který velmi rychle obrostl. Díky shoření nátěrů byl při teplotě nad 900 st. zcela očištěn, což urychlilo uchycení rostlin a organismů obývajících vrak. Postupně zde našlo útočiště i velké množství ryb, byl tady několikrát spatřen i měsíčník. V útrobách zbylo něco kolem pětiny nákladu, část vyhořela a zbytek zcela zamořil pobřeží. Na odstranění katastrofy se podílelo několik desítek týmů po dlouhé dva roky.

   ZÁZEMÍ

Krom klasiky vně nám vrak nabízí penetraci pěti pater lodní nástavby, kterou doporučuji jako top, hlavně spodní patra, ale i pohled z nákladní paluby na pětipatrový „panelák“ právě této nástavby je velkým zážitkem. Naše výprava si k zázemí vybrala centrum techdive, které se více než 20 let věnuje technickému potápění s důrazem na vrakové. Majitel centra byl také jeden z prvních potápěčů na vraku. Míchání plynů bylo za rozumnou cenu v super kvalitě míchací stolice, měření i zpětná kontrola našich výpočtů. Centrum disponuje velkou lodí, na kterou se nás vešlo čtrnáct potápěčů s dvojčaty a stage, plus dva muži suché asistence. Cesta od mola k vraku trvá pouze do sedmi minut. Brífinky byly vyčerpávající a kromě výkladu a nákresů je zde k dispozici metrový model vraku, rozebiratelný po jednotlivých patrech s prostupy a ostatním. Deco stanici mají jednoduše vychytanou, skládá se z třímetrových nerezových tyčí s okem na obou koncích. Tyče se vozí s sebou na lodi, karabinami se připevní mezi sebou a na dvou fendrech vznikne dekompresní žebřík se schody 3, 6, 9, 12, na kterých je připnut odpovídající záložní plyn. Vše samozřejmě pro nouzové situace, každý si vše táhne sám a většina dělá deco mimo žebřík. Ubytování bylo také zajištěno přes centrum a polovina osazenstva ho měla super, druhá bídu a tak se k nám přestěhovali a bylo.

   LOKALITA

Vzhledem k poměrně velké vzdálenosti  doporučuji prodloužený víkend se 3-4 ponory. Lokalita je vhodná i pro kluby s více rozvrstveným členstvem, kdy vzduchaři brázdí první dvě patra vně i uvnitř, kromě vraku a života na něm mohou pozorovat své kolegy ve spodních partiích vraku. My jsme na malou hloubku chodili s 2x 12 + 9 stage 50 nitrox , na hloubku 2x 12 + 9 st. tmx + 7st. 50 nitrox + 6 st. Oxy. Nemohu zapomenout na Libora s CCR +   stage. Viditelnost se v prvních dvou patrech kvůli většímu ruchu zhoršovala, přesto v pohodě. Spodek má viditelnost skvělou. V prvním patře na kapitánském můstku každého Čecha překvapí soška Pražského Jezulátka, prostory jsou tu velké. Prostupy mezi patry a místnostmi jsou v pohodě, většina místností má otvor se vstupem světla. Do šachty, vedoucí pod nástavbu, jsme pouze nakoukli. Lokalitu doporučuji, jde o pěkné ponory, vrak má velkou atmosféru s hloubkou, s velikostí a penetrace nástavby je pěkným zážitek.    

DVA dny, dva nové rekordy

   Dva dny, dva nové rekordy!

 

   Rozhovor připravila Pavlína Procházková

   Foto: Petr Vaverka

 Český šampion ve volném potápění Martin Štěpánek si vzal zpět světový rekord v královské disciplíně tohoto sportu – konstantní zátěži s ploutvemi. V egyptském Sharm el Sheikhu se ponořil na jeden nádech pomocí monoploutve do hloubky 122 metrů. V takzvané konstantní váze s ploutvemi tak překonal o dva metry dosavadní maximum Rakušana Herberta Nitsche, který jen o měsíc dříve vylepšil rekord rovnou o sedm metrů. Ponor trval Martinu Štěpánkovi tři minuty a 56 sekund.

   Gratuluji k výkonům. Chtěla bych se zeptat, jak hluboko vidíš hranici lidských možností. co se týká freedivingu?

Na to nemám odvahu, abych se pouštěl do nějakého hádání limitů. Myslím si, že stejně jako v každém jiném sportu, i v našem se budou výkony stále posouvat. Možná ne už tak často jako v době současné, ale určitě se posouvat budou.

   Jaké to je, znovu se pak nad hladinou nadechnout?Skoro jako by se člověk znovu narodil.Plánuješ své ponory hodně přesně? Včetně počtu kopů a podobně.

V tréninku si zvyšuju hloubky velmi pomalu, přidávám po metru nebo dvou. Na konci vždycky zanalyzuju celý ponor, zjistím, kde jsem měl rezervy, kde můžu přidat, kde bych měl zrychlit. Pomáháme si videorozborem, abychom zjistili, jak efektivní je můj kop. Dále používáme potápěčské počítače, kdy si můžu do osobního počítače natáhnout křivku ponoru a zjistit, kde jsem byl rychlý, pomalý, jakou rychlostí jsem klesal, stoupal. Pak se člověk rozhodne, jestli může jít hlouběji, nebo ne. Z toho vycházejí počty, kolikrát člověk kopne, než se dostane do hloubky, kde jsou plíce stlačené natolik, že ztratí vztlakovou sílu. Pak už nemusí kopat, jen padá dolů.

   Jak vlastně dokážeš při oficiálním pokusu světového rekordu, že jsi byl dole v dané hloubce a že je světový rekord platný?

Je to několika způsoby, oficiální rozhodčí, kteří přijedou na místo konání rekordu, změří lano, které je napnuté pod stejnou zátěží, které bude napnuté ve vodě, změří lano do určité hloubky, kam se chci ponořit. Dají mi oficiální kalibrovaný hloubkoměr a zároveň je v té hloubce umístěna cedulka, kterou já musím utrhnout a přinést zpátky. Také je tam zapečetěná kamera, která natáčí celý proces. Takže jsou tam vlastně tři způsoby a všechny tři musejí prokázat, že jsem v té hloubce byl. Cedulka, hloubkoměr i kamera, která to natočila. Teprve potom může být ten rekord uznán.

   A potom tě čeká ještě hladinový protokol „surface protocol“? Co všechno zahrnuje?

„Surface protocol“ neboli vynořovací protokol znamená, že závodník se po vynoření během patnácti sekund musí kouknout do očí rozhodčího, sundat si masku, ukázat, že je v pořádku (gestem ruky – spojený palec a ukazováček) a verbálně anglicky říct, „jsem v pořádku“.

   Po tak těžkém úkolu jako je ponořit se do 122metrové hloubky na jeden nádech, mně to přijde jako těžký závěrečný úkol.

Mně to nikdy těžké nepřipadalo, mně to připadne skoro jako ­automatická věc po ukončení ponoru, ale v případě, že člověk tlačí to svoje tělo trošičku za ty hranice, než by měl, tak se to může stát komplikovaným. Protože, když se mozek dostane do hypoxie vlivem nízké hladiny kyslíku, tak nemyslí zrovna nejlépe a je snadné tento vynořovací protokol pokazit nebo ho nestihnout v těch patnácti sekundách. Kdybych nejdřív řekl, jsem ok a pak ukázal jsem ok, kdybych tedy spletl pořadí těchto úkonů, tak by to vedlo k diskvalifikaci a k neuznání rekordu.

   Když se vrátím k samotným novým rekordům. Na FIM jsi vypadal v pohodě, nelituješ, že jsi nenahlásil třeba 115 m?

Rezervu jsem cítil na obou pokusech, ale já se snažím takových věcí nelitovat, nebo se jimi nějak moc nezaobírat. Nahlásil jsem hloubku, o které jsem věděl, že ji zvládnu, a to je pro mne důležité. Jestli všechno dobře půjde, tak se pro těch 115 m můžu pokusit ponořit příště.   

 

   NOVÉ SVĚTOVÉ REKORDY MARTINA ŠTĚPÁNKA

Martin Štěpánek, pokořitel více než desítky světových rekordů v různých kategoriích freedivingu, k tomuto sportu říká: „Freediving je především zábava. Pro mnohé však představuje i sport, který se může provozovat až na špičkové úrovni. Ovšem snad největším kouzlem freedivingu je jeho mnohotvárnost.“

Konstantní zátěž s ploutvemi plavání vlastními silami - 122 m Free immersion ručkování po laně - 110 m

 

   Mistrovství světa jednotlivců v bazénových disciplínách 2009 Aarhus, Dánsko

  

   Text: Martin Petrisko a Pavlína Procházková         

   Foto: Pavlína Procházková, Jan Honysch, Jana Novotná

 Závodní sezona v bazénových disciplínách freedivingu vyvrcholila mistrovstvím světa v dánském Aarhusu. V sobotu 22. 8. zde skončilo mistrovství světa jednotlivců v bazénových disciplínách a pro Českou republiku přineslo stříbrnou medaili. Pro tu si doplaval Martin Petrisko z klubu Apneaman v disciplíně dynamická apnoe bez ploutví (DNF). V první rozplavbě se Martin Petrisko probojoval výkonem 176 metrů do finále „A“. Ve finále pak Martin uplaval na jeden nádech 182 m a to mu přineslo 2. místo. Jeho výkon 182 m DNF je v českém žebříčku zapsán jako nový český národní rekord.

Za Českou a Slovenskou republiku v první disciplíně DFN (dynamická apnoe bez ploutví) plavali také další závodníci. Martin Zajac (SK) trenér Martina Petriska z klubu Apneaman uplaval 150 metrů a stanul na 11. místě. Závodník Ivo Truxa (CZ) se umístil se svými 139 metry na 17. místě. Slovenský závodník Michal Rišian po chybě hladinového protokolu i přes uplavanou vzdálenost 158 metrů bohužel ztratil veškeré naděje na dobré umístění.

Statická apnoe (STA) je disciplína, při níž se měří doba, kterou závodník vydrží pod vodou na jeden nádech. Na mistrovství světa 2009 v Dánsku byla druhou disciplínou. Za CZ a SK startovaly pouze dvě závodnice, Veronika Szalontayová – Apneaman - SK a Jana Škrobová Apneaman - CZ. Veronika Szalontayová i přes velmi málo závodních zkušeností získala krásné 10. místo a vytvořila slovenský národní rekord s časem 5 minut 46 sekund. Jana Škrobová z klubu Apneaman pod vedením trenéra Martina Zajace se umístila na 16. místě s časem 5 minut 25 sekund.

Poslední disciplína, která čekala na závodníky, byla dynamická apnoe tentokrát s ploutvemi. O tuto disciplínu byl mezi závodníky největší zájem. Ještě před několika lety byla hranice 200 metrů neuvěřitelně vzdálená, ale letos ji mělo naplánováno překonat hned několik závodníků. Zlatou medaili vybojoval Novozélanďan Guy Brew, který uplaval na jeden nádech neuvěřitelných 230 metrů. Českému a slovenskému týmu se již nepodařilo získat další medaile, i když výkony, které závodníci předvedli, patří ke špičce světového žebříčku freedivingu. Martin Zajac uplaval 201 metrů, tento výkon ho posunul na 13. místo a zapsal ho do žebříčku národních rekordů. Radek Veverka z týmu East Bohemia se umístil se 150 metry na 31. místě. Také Jana Škrobová CZ uplavala 150 metrů a v ženské kategorii ji to vyneslo na 15 místo. Martin Petrisko CZ kvůli celkové únavě a špatnému hladinovému protokolu skončil na 51. místě, doplaval 150 m. 54. místo patří Michalu Rišianovi SK s 200 metry, ale bohužel s diskvalifikací také za špatný hladinový protokol. 53. místo patří Janu Honyschovi CZ, který se také dostal přes 200m hranici, na 204 metrů, ale bohužel následný black out ho diskvalifikoval.

   Nové tváře

Martin Petrisko „Apneaman“

Freediving nebo potápění na nádech není již neznámým sportem. V posledních letech se tomuto sportu věnuje čím dál tím víc lidí. Také je o mnoho více závodů, jak v bazénových disciplínách, tak v hloubkových disciplínách. Závodníci tak získávají mnohem rychleji zkušenosti nejen na českých závodech, ale i na mezinárodní poli. Úspěchy českých freediverů i v letošním roce ukazují na perfektní připravenost našich sportovců a potvrzují, že český a slovenský freediving patří ke špičkám ve světě.

Jedním z těch, kteří letos sbírají úspěchy na domácích i mezinárodních závodech je Martin Petrisko z Karlových Varů. Martin se poprvé na scéně českého freedivingu objevil loni na Mistrovství České republiky v Ostravě a hned na poprvé si odvezl zlatou medaili. Jeho loňský úspěch byl pro něj motivací a na letošních domácích závodech - Mistrovství ČR 2009 v Praze - potvrdil svou výbornou formu a opět stál na nejvyšších stupních jako absolutní vítěz v součtu tří závodních disciplínách (statické apnoi, dynamické apnoi s ploutví a bez ploutví). Navíc vytvořil dva národní rekordy. Vyvrcholením sezony v bazénových disciplínách bylo v srpnu 2009 Mistrovství světa v potápění nádech v dánském Aarhusu. Martin Petrisko závodil za Českou republiku ve dvou disciplínách, dynamické apnoi bez ploutví a s ploutvemi. V disciplíně dynamická apnoe bez ploutví (DNF) získal Martin stříbrnou medaili za výkon 182 metrů. Tímto výkonem navíc opět posunul stávající národní rekord v DNF.

   1. Získal jsi krásné druhé místo v disciplíně dynamická apnoe bez ploutví na mistrovství světa 2009 v Dánsku. Musíš mít obrovskou radost? Je to pro tebe motivace nebo závazek do budoucna?

Ano radost mám obrovskou. Jsem moc rád, že se tréninky zúročily a podařilo se naladit formu. Ale samozřejmě neusínám na vavřínech a už se připravuji na příští sezonu, kdy nás čeká mistrovství světa týmů v Japonsku.

   2. Konkurence byla letos obrovská. 200metrová hranice v dynamice s ploutvemi byla překonána mnoha závodníky, hlavně v tréninku. Na závodech se to už pak podařilo jen některým. V čem je těžší zdolat tuto hranici při samotném závodu? Nebo je to naopak lehčí?

Těžko říct. Je to hodně individuální a každý závodník to má jinak. Velmi záleží na psychické odolnosti a schopnosti se vyrovnat se závodním stresem. Já osobně sem si nejlepší výkony v disciplíně dynamická apnoe bez ploutví (DNF) zaplaval na závodech.

   3. Máš nějaký vzor mezi freedivery? Nebo osobu, která tě motivuje k lepším výkonům a také se od ní můžeš učit?

Přímo vzor nemám, spíš soupeře, se kterými rád změřím síly. V těžkých chvílích si pro motivaci chodím za trenérem Mgr. Martinem Zajacem. Samozřejmě také rady a celková příprava probíhá pod jeho vedením.

   4. Ve vašem týmu Apneaman jste převážně chlapi, pouze jedna slečna. Jaká je vaše vzájemná podpora, motivace?

V týmu jsme všichni kamarádi a vždy si rádi navzájem pomůžeme. Máme upřímnou radost z úspěchu každého z nás.

   5. Jaká je tvoje další hranice nebo cíl, kam by ses chtěl posunout?

Pro rok 2010 je vrchol sezony mistrovství světa týmu, které by se mělo konat v Japonsku. Doufám, že se nám podaří postavit kvalitní a dobře připravený tým a s ním vybojovat pěkné umístění. A samozřejmě opět posunout národní rekordy v dynamické apnoi bez ploutví (DNF) a dynamické apnoi s ploutvemi (DYN).

   6. Je velký rozdíl mezi freedivingem závodním a rekreačním. Máš vůbec čas a náladu po trénincích, závodech si užívat potápění na nádech jen tak pro radost?

Rozdíl mezi závodním a rekreačním freedivingem je asi v čase a úsilí potřebném pro trénink a přípravu. Ale v zásadě mají jednu společnou věc, která je nejdůležitější a nedalo by se bez ní potápět. A to je, že nás to všechny baví a děláme freediving pro radost. Času moc jen tak si zapotápět nemám, ale samozřejmě, že vždy na konci soustředění u moře si jdu jen tak zašnorchlovat a pokochat se klidem a barvami podvodního světa.

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group