Roční předplatné 499 KčBěla Jensen: Noblesa zavazuje
PTALA SE: Michaela Košťálová, FOTO: Miroslav Nebeský
Nemá ráda války, bídu, komunisty a dršťkovou polévku. A to je asi tak všechno. Jinak Běla Jensen, elegantní dáma s jiskrou v oku, působí, jako by se snad nad ničím nermoutila. Ještě jsem nepotkala člověka, ze kterého by vyzařovalo tolik optimismu! Ostatně, k úsměvu má důvod, humanitární hnutí na vlastních nohou – Stonožka, které založila, je dnes známé, získalo řadu cen a především pomohlo. Stonožka vybavila desítky nemocnic v Česku; do bývalé Jugoslávie poslala pět sanitek, pořídila školní výbavu tisícům dětí z Iráku i Afghánistánu; v Opařanech postavila farmu pro zooterapii... Vždycky to ale nebylo jednoduché. Běla Jensen studovala s Janem Palachem, a jak říká, když bylo „po tom“, nezvládla vyjít na Václavák. V roce 1969 emigrovala do Norska a už se nevrátila, přestože tam kariéru začala jako obsluha na benzínce. V roce 2012 ji diváci České televize a posluchači Českého rozhlasu zvolili vítězkou ankety Zahraniční Čech roku 2012.
Za oponou Nepálu
TEXT A FOTO: Mysha Košťálová
Pro turistu duchovní krajina střežená Himálajem. Pro zasvěcence i místo s tíživými problémy. Co se skrývá za mírumilovnou tváří Nepálu odhaluje naše spolupracovnice, která se již několik let snaží pomoci Nepálčatům ke vzdělání.
„Jak to myslíš, že tvůj táta běžně bije mámu?“ zeptala jsem se nevěřícně, a Sabita na mě koukla podobně vyjeveně. Zamrkala svýma mandlovýma očima, a pak řekla docela klidně: „To je u nás normální, vlastně nevím o žádným muži z vesnice, který by nikdy nepil a nevylíval si zlost na rodině.“ To byl jeden z prvních velkých šoků, které mi Nepál přichystal. Jenže přišel až dneska, napoprvé jsem tuto zemi pod Himálajem poznala jako typický turista, jako idylickou, pohodovou a osvícenou buddhismem.
Závratě na první železnici
TEXT: MICHAELA „MYSHA“ KOŠŤÁLOVÁ, FOTO: FILIP LAUREYS
Zatímco učebnice dějepisu bez ostychu tvrdí, že první železnice světa spojovala Liverpool a Manchester, skutečný primát drží trasa nacházející se o něco jižněji, avšak stále na britských ostrovech.
Známý, přesto tajemný
TEXT A FOTO: MICHAELA „MYSHA“ KOŠŤÁLOVÁ
Tádž Mahál, úchvatné mauzoleum ze sněhobílého mramoru v indické Ágře, patří mezi novodobých sedm divů světa. Jsou však věci, o kterých se moc neví, nebo se o nich aspoň nemluví.
Soud krvavé paní karlštejnské
TEXT: MICHAELA „MYSHA“ KOŠŤÁLOVÁ, ILUSTRACE DALIBOR NESNÍDAL
Je možné, že kdyby se Kateřina a Alžběta narodily jako obyčejné děvečky, k vraždám by nikdy nedošlo. „Třeba ženy, které musely celé dny pracovat na poli, mohly svým choutkám samozřejmě podléhat jen v daleko omezenější míře, nanejvýše se svými manželi či milenci,“ říká Trojan.
Brána do pekel
TEXT A FOTO: MICHAELA „MYSHA“ KOŠŤÁLOVÁ
„Nečekejte, že vám budu vnucovat něco lacině senzačního; bezhlavé rytíře nebo bílé paní,“ uslyšíte od kastelána hradu Houska na Kokořínsku. Na tomhle hradě nejsou k oživení prohlídky obligátní duchové potřeba.
Ve světle čelovky
TEXT: MYSHA KOŠŤÁLOVÁ, FOTO: PETR ZAJÍČEK
Cinkot nářadí drtícího vzdorující skálu, kapky vody tříštící se o ostré krápníky, studený vzduch a tma, prozářená jediným ostrým paprskem světla z čelovky. Bublání zlověstných podvodních toků, které dokážou nenadále zaplavit jeskyni a připravit speleology o život. V Moravském krasu to není minulost.
Náruč sebevrahů
TEXT: MICHAELA „MYSHA“ KOŠŤÁLOVÁ, FOTO: PETR ZAJÍČEK
Dříve se jí říkalo jednoduše Propast. Schovávala se v hustých lesích Moravského krasu a abyste se mohli podívat na její dno, museli jste riskovat život. Lákala sebevrahy i odvážné dobrodruhy, kteří s ní chtěli měřit síly.
Mezi nebem a peklem
TEXT: MICHAELA „MYSHA“ KOŠŤÁLOVÁ, FOTO: BARBORA LITEROVÁ
Cesta do nebe či do pekla nutně nevede přes bránu střeženou svatým Petrem. Rajská zahrada i pekelné skály dštící věčný oheň leží na jihu Turecka – v národním parku Olympos.
Země rebelů
TEXT A FOTO: MICHAELA „MYSHA“ KOŠŤÁLOVÁ
Někteří rebelové malují po zdech a stavějí kontroverzní sochy, jiní zakládají podivné spolky, další se nastěhovávají do opuštěných domů, či kouří marihuanu. V hlavním městě Litvy se k tomu všemu rozhodli vyhlásit svou vlastní republiku – Užupis.
Zpívající bojovníci
TEXT A FOTO: MICHAELA „MYSHA“ KOŠŤÁLOVÁ
Úporné boje za svobodu probíhají v indickém Dárdžilingu. Zdejší Gurkhové se snaží zbavit nadvlády Západního Bengálska. V mnoha armádách světa jsou sice proslulí jako houževnatí válečníci, ale o svou nezávislost bojují bez prolévání krve – plakáty nebo koncerty. Však už se taky jejich boj vleče přes sto let.
Český betlém dobyl svět
Čeká ještě potštejnský poklad?
