ikoktejl

Všude, kam přijdeš se tě zeptaj, kdo jsi. Ty řekneš křestní jméno - jsem ten a ten, chci to a to. A pak se tě určitě zeptaj, jak se máš. O. K. - musíš říct, že fajn. Rozumíš? Ale já tohle nechci, protože i ty, když se někoho zeptáš jak se má, tak řekne, že se má dobře. Prostě tady nemůžeš říct, že si hledáš džob. Kdyby jsi chtěl na ulici někoho oslovit, tak se taky nechytáš. Nikoho nezajímáš, maximálně začne nějaká ženská řvát, že ji obtěžuje úchylák.

Číst dál...

Tmavý, špinavý, špatně osvětlený Harlem je depresivní jako málokteré místo na světě. Zčernalé rozpadající se domy se zatlučenými okny, čpící spáleniště, louže vody z prasklých vodovodních řadů na silnici i chodnících, které snad nikdo neopravuje, rozsekaný asfalt, díry, odpadky, smrad, trosky lidských existencí zničené crackem a nemocí AIDS všude kolem," psal jsem o téhle šílené čtvrti v říjnu 1989.

Číst dál...

Auto explodovalo. Jo, to je Amerika! Jsem z toho nervózní. Nejsem přece tvrdej hoch od CIA, ale jenom malej českej reportér. Za rohem zaštěkal samopal. Instinktivně jsem se přikrčil. Nebyla to žádná sranda. Polda se na mne usmál - jeho výraz byl tak trochu plochej. Opětoval jsem mu lehce samolibý úsměv sympaťáka. Ale on ho už neviděl. Prásk. Prásk! Ten druhej výstřel mu z hlavy velkou rychlostí sebral mozek.

Číst dál...

 

Měla nohy, které by jí mohla závidět Cindy Craw fordová, pevný zadeček a tmavé chmýří pod nosem. Minišaty spíchnut é z desítek žlutých gumových rukavic ji pleskaly o tělo. Něžně odhodila pramen vlasů z čela a unaveně vzdychla, že jí to horko nějak zmáhá.

Číst dál...

TEXT: ALEŠ HORÁČEK

 

Recepčnímu luxusního newyorského hotelu málem vypadly oči z důlků. Očekával příjezd důstojníků, mířících na setkání válečných veteránů, a místo generála vstoupil do recepce postarší bulteriér v kabátku plném medailí.

Číst dál...

Hazardéři, označovaní jako „daredevils“, chtějí vzdorovat přírodním živlům. Třeba tak, že v sudech proplouvají Niagarskými vodopády.

Číst dál...