ikoktejl

Rumunsko
Tag: Rumunsko Nalezeno 25 výsledků.
Tag: Rumunsko Řazení

Po stopách drákuly

Po stopách drákuly

Drákulu si s Transylvánií, potažmo Rumunskem, spojí díky Bramu Stokerovi téměř všichni. Ale víte, že minimálně dva praví drákulové lačnící po krvi skutečně žili?

TEXT A FOTO: TOMÁŠ KUBEŠ

Ale pěkně po pořádku – příběh hraběte Drákuly, tak jak ho známe, je smyšlený a pochází z pera irského spisovatele Brama Stokera z roku 1897. Postava hraběte se často ztotožňuje se jménem krvavého valašského vévody Vlada Ţepeşe, který žil v 15. století. Není se čemu divit. Kníže ale nebyl upírem, podle historických pramenů se jednalo o jednoho z nejkrutějších a nejsadističtějších vládců, jakého středověk poznal. Své protivníky, a to především Turky, proti kterým celý život bojoval, nikdy nešetřil. Zajatce nebral, všechny je nechával zaživa napichovat na kůly. Obětem nechal zatlouct kůl konečníkem do těla tak, aby se špice kůlu vynořila za krkem a nepoškodila důležité orgány. Spásná smrt často přišla až po dlouhých dvou dnech. Pro tuto libůstku se mu přezdívalo „Vlad Nabodávač“. Proslavil se i dalšími brutálními činy, například zajatcům zatloukal do hlavy hřebíky, vydloubával jim oči, vařil jejich pohlavní orgány. Obvykle při mučení obědval a užíval si pohled na smrt. Traduje se historka o tom, jaký konec přichystal pro chudáky. Všechny chudé sezval do stodoly na velkou hostinu, pak nechal zatlouct vrata a stavení zapálit. Tímto bizarním činem prý snižoval chudobu v zemi.

Číst dál...

Naši milí Pémové

Naši milí Pémové

TEXT A FOTO: TOPI PIGULA

„Ta naše písnička česká...,“ zaznělo z úst řezbáře v Eibentálu. Symboličtější přivítání jsem si v rumunské vesnici osídlené českou menšinou nemohl představit. Drží se tady tradice velikonoční, vánoční i svatební. Právě ta poslední mě čeká.

Podle literárních údajů přišla první skupina českých kolonistů do Rumunska v rozmezí let 1820–1821, další je následovali o tři roky později. Než zhruba 120 až 200 rodin (údaje o přesném roku i počtu lidí se liší) převážně z Plzeňska a Klatovska urazilo na povozech vzdálenost téměř tisíc kilometrů, uběhly dva měsíce. Cesta byla náročná, ale na konci je, podobně jako kolonizátory Divokého západu, čekal příslib nového života. Bylo ale nutné vymýtit les, postavit domy a pojmenovat místo nového domova.

První osady získaly jména po světicích – Svatá Helena má své české obyvatele dodnes, po Svaté Elizabetě zůstaly v krajině už jen nepatrné pozůstatky. Své jméno získali i emigranti, v Rumunsku se jim neřeklo jinak než Pémové, což bylo odvozené od německého slova Böhm.

První osídlenci pracovali pro místního boháče a nájemce rozsáhlých lesů Magyarlyho. Klučil se les, kácely se kvalitní vzrostlé buky, z kouřících milířů se odebíraly dávky dřevěného uhlí. Svou práci tady našli smolaři, kováři, tesaři i zemědělci. Zlom nastal roku 1826, když Magyarly bez varování zastavil všechny práce. Byla to rána pod pás, znamenající že všichni jeho zaměstnanci zůstali v cizí zemi daleko od původního domova zcela bez prostředků. Nezbylo než požádat o přijetí do Vojenské hranice, tedy stát se strážci místní oblasti. Bylo to podobné jako v případě Chodů, kteří odměnou za střežení hranic získali velká privilegia. „Přes Temešvár se žádost dostala k válečné radě ve Vídni, kde byla schválena. Potom byly obě osady administrativně spojeny v jednu hraniční obec se strážnicí a úřady v českém guberniu se ujaly organizování další kolonizace území. Nabídka byla velkorysá – cesta na státní útraty, příspěvek tři koruny na každé dítě a šest korun denně na nutné výdaje, který byl nakonec vyplácen pět let. Dále osvobození od daní a od služeb v zemské obraně na deset let, orná půda, pastviny, místo pro dům se zahradou, zdarma obilí k setí a dřevo pro stavění domů. Sliby vyvolaly takový zájem, až úřady musely zažádat ve Vídni o zákaz vystěhování pro riziko vylidnění některých oblastí,“ píše Václav Culka v práci Hudební život české menšiny v Banátu.

Číst dál...

Nejisté stezky

TEXT A FOTO: ONDŘEJ JAROŠ

Rozložil jsem mapu a svět včetně knihkupectví pro mne přestal existovat. Jako kouzlem přede mnou vyvstala krajina jihovýchodu karpatského oblouku. Při plánování trasy jsem zahlédl nezvyklou značku znamenající „Průběh a stav značení nejistý“. Pak jsem mapu koupil.

Rozkošnicky se rozvalujeme na hřebeni a vychutnáváme si obrovské přírodní divadlo, které rozehrávají nízké mraky, mlha v údolí a slunce skloněné k západu. Mlžné moře se vzdouvá a klesá, silný severní vítr občas odtrhne cár a vrhne ho do mezery mezi horami a nízkými mraky, kde se zlatě rozzáří. Stoupající a klesající nízká oblačnost střídavě odhaluje a zase skrývá hřebeny pohoří Bucegi. Máme za sebou náročný výstup na hlavní hřeben pohoří Baiu, což při karpatských putováních vždycky obnáší těžké batohy a rozbušené srdce. Kdo jezdí do hor, to zná, veškeré vybavení na několik dní si musíte nést na zádech sami. Sice občas narazíte na obydlenou salaš, ale těch v poslední době ubývá.

Číst dál...

České srdce na Banátské hranici

České srdce na Banátské hranici

Na Einbenthal za Čechama? Tam se teď nedostanete! To je na gazík a možná ani ten to neprojede, tvrdí nám pan Šikola z českého konzulátu v Rumunsku. Rumunsko jsme si už zažili a tohle je prý samý konec Rumunska, takže se mi honí hlavou hrůzostrašné představy o české vesnici v horách, teď na sklonku zimy naprosto nedostupné. Ale přesto jedeme. Zmrzlí a nevyspalí z vlaku vystupujeme v noci v Orsové a hledáme hotel, kde bychom se mohli ohřát a načerpat sil před výpravou za zapadlými vlastenci. V recepci dostáváme klíč od pokoje, toaletní papír a žárovku.

Číst dál...

Ceauseskovy děti

Ceauseskovy děti

Za vlády Rumunské dělnické strany její vůdce, Nicolae Ceausescu, vyhlásil podporu porodnosti a zákaz interrupcí. V důsledku toho se lékaři báli ošetřit ženu i po neodborném zásahu, protože Securitate byla velmi bdělá a trestní sazba za porušení tohoto zákona byla až deset let. Mnoho žen zemřelo bez pomoci, mnoho dětí se narodilo nechtěných. NA NÁDRAŽÍ MÍSTO VE ŠKOLE Proč nejsi doma?

Číst dál...

MODROBÍLÁ HELENA

MODROBÍLÁ HELENA

Na svatou Helenu dopravil škuner roku 1815 Napoleona a bylo to na doživotí. Na jinou Svatou Helenu dopravily dějinné vory jen o málo let později české osadníky. Za to, že se dali zvábit vidinou vlastního pole či snadnějšího živobytí, měli do konce svých dnů bojovat s nedostatkem vody. Tahle Svatá Helena leží v rumunském Banátě, na samé hranici se Srbskem, na náhorní plošině nad korytem Dunaje.

Číst dál...

DUNAJ MEZI DUNAJEM A DUNAJEM

DUNAJ MEZI DUNAJEM A DUNAJEM

Když přeplujete Dunaj směrem ze západu na východ, narazíte na druhé straně Dunaje zase na Dunaj. A když i tentokrát Dunaj, který se připravuje na konec své 2860 kilometrůdlouhé cesty, náhodou přeplujete, čeká na vás opět Dunaj. Třetí rameno dunajské delty odvádí do Černého moře pouhou desetinu z kilometrové šíře této druhé největší evropsk é řeky a jmenuje se Svatojiřské. Pro své zákruty a poklidný tok je snad nejvíc zabydlené rybáři.

Číst dál...

Siesta v romské osadě

Siesta v romské osadě

Mnozí Cikáni tu dodnes věří, že jim fotoaparát ukradne duši,“ prolétlo mi hlavou varování z jednoho průvodce po Rumunsku, když jsme vcházeli do cikánské osady u vesnice Pietroasa na úpatí rumunského pohoří Bihor. Začnou tu po nás házet kameny? Vytrhnou mi film? „Foto, problem?“

Číst dál...

Pohoří VOLNOSTI

Pohoří VOLNOSTI

TEXT A FOTO: ANTONÍN J. GRIMM

 

Nápad vyrazit do rumunských hor autem mě okamžitě zaujal, kde jinde v Evropě můžete s offroadem dovádět v horách bez omezení? Centrem naší výpravy je krasové pohoří Apuseni na západě Rumunska, prvním testem pro nás i auta je výjezd na nejvyšší horu Cucurbata Mare (1849 m n. m.).

Číst dál...

Cikánští kotláři Kalderaši

Cikánští kotláři Kalderaši

TEXT A FOTO: IVAN BREZINA (MAGAZÍN MAXIM)

 

Kočovné cikánské kováře z Rumunska už za pár let nejspíš nepotkáte. Jejich tradiční způsob života totiž taje stejně rychle jako cín, kterým pokrývají stěny svých hrnců a kotlů.

Číst dál...

Chléb jejich vezdejší

Chléb jejich vezdejší

TEXT A FOTO: IVAN BREZINA (MAGAZÍN MAXIM)

 

V rumunských horách Apuseni probíhá dvakrát týdně rituál přípravy základní potraviny, která člověka provází už od neolitu. Marina Pradatu se nejdřív třikrát pokřižuje. To, co se právě chystá udělat, není obyčejná každodenní práce.

Číst dál...

Veselý hřbitov

Veselý hřbitov
Může být hřbitov veselý? V severním Rumunsku se jeden takový skutečně nachází a dokonce se mu tak i říká. Hřbitov Sapinta v kdysi zapomenuté pohraniční vesnici patří hned po dřevěných kostelech a malovaných klášterech ke zdejším nejvyhledávanějším turistickým atrakcím.

Číst dál...

Zvoní ovcím v Rumunsku hrana?

Zvoní ovcím v Rumunsku hrana?
Zní to jako bláznivá otázka. Teď v zimě jsou sice v salaších v nížinách, ale na přelomu května a června, až zmizí sníh, zamíří na pastvu do rumunských hor opět bohatá stáda ovcí. Spolu s pasteveckými psy a ovčáky pak budou téměř jediní, koho lze ve zdejší divoké krajině potkat.

Číst dál...

Drači a ti druzí

Drači a ti druzí
Drsné setkání s fenoménem, který někdy bývá přiléhavě označován jako „smrtící pohostinnost“, riskuje poutník, který se o Vánocích vypraví do Maramureše.

Číst dál...

Dacie není jen auto

Dacie není jen auto
Lesní ticho přerušil zvuk blížícího se auta. Ze zatáčky se vyřítila okrová dácie model 1300. Naříkání věkem sešlého motoru se bizarně mísilo se zběsilými tóny balkánského rocku. I když silnička byla kamenitá a značně úzká a rozbitá, stroj se řítil zhruba sedmdesátikilometrovou rychlostí. Napsal a vyfotografoval Marek Wágner

Číst dál...

BUKOVINA - ZEMĚ LESŮ

BUKOVINA - ZEMĚ LESŮ

TEXT: Martin Petrásek, Ondřej Král a Jaroslav Večerka

Stará pověst vypráví, že jednou při lovu zubra překročil slavný vojvoda Dragoš východní Karpaty a v místech říčky, kde se utopil jeho oblíbený honící pes Molda, založil knížectví. Na

Číst dál...

HAJDÁ DO KRÁLOVSTVÍ SEDLÁKŮ

HAJDÁ DO KRÁLOVSTVÍ SEDLÁKŮ

Autor: Ivo Dokoupil

Život Čechů v rumunském Banátu vypadá na první pohled idylicky. Ve skutečnosti těžká dřina nutí stále více krajanů k odchodu zpět do rodné vlasti předků.

Číst dál...

NÁŠ ČLOVĚK V BANÁTU

TEXT: Marta Fišerová

FOTO: Jiří Kopáč

První "pozdravpánbůh" pronesené češtinou s plzeňským přízvukem je vám odměnou za tisíc kilometrů úmorné jízdy přes troje hranice směrem na Balkán. Za poslední, maďarsko-rumunskou hranicí vede

Číst dál...

TAM, KDE KONČÍ DUNAJ

TAM, KDE KONČÍ DUNAJ

Autor: Zdeněk Kučera a Dušan Trávníček

Delta Dunaje patří ke světovým klenotnicím přírody. Na relativně malé ploše 5640 km² zde bylo zjištěno 110 druhů ryb a přes 300 druhů ptáků. Právem bylo toto území v roce 1990 vyhlášeno biosférickou

Číst dál...

PRVORODIČKOU V ŠEDESÁTI ŠESTI LETECH

PRVORODIČKOU V ŠEDESÁTI ŠESTI LETECH
V polovině ledna se v porodnici v bukurešťské čtvrti Giulesti narodila Eliza Maria Iliescuová. Vážila sice jen 1,45 kilogramu, ale jinak by nebyla ničím výjimečná – pokud bychom si odmysleli, že ji matka porodila v šedesáti šesti letech.

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group