ikoktejl

Alena Voráčková
Tag: Alena Voráčková Nalezeno 2 výsledků.
Tag: Alena Voráčková Řazení

Tajemná "tygří" ryba v rakouském Gimbachu

Rakousko

   Tajemná „tygří“ ryba v rakouském Gimbachu

 

   Text a foto Alena Voráčková

 Určitě to také znáte – neplánované nebo pochybné akce většinou vycházejí překvapivě dobře a dlouho se na ně vzpomíná. Takovým „ohřejváčkem pro šedivé dny“ se pro mne stal jeden slunečný srpnový víkend v Rakousku. Posádka i plány se sice měnily jako aprílové počasí a do poslední chvíle nebylo jisté, zda se vůbec pojede. Chaos naštěstí vynahradilo počasí jako na objednávku, skvělá nálada a jako třešnička na dortu jedno kuriózní podvodní setkání.

V potoce Gimbach jsem šnorchlovala již před čtyřmi roky. Byla jsem tenkrát ve čtvrtém měsíci těhotenství, nesměla jsem se tedy potápět s přístrojem a brala jsem to jako nouzový plán. Místo se mi ale tak zalíbilo, že se tam chci podívat znovu. Je 15. srpna 2009, po 320 km z Plzně přijíždíme na Attersee a po dalších pár kilometrech podél jezera přichází odbočka na Bad Ischl. Jsme už teď jen pár stovek metrů od „naší“ lokality a tak se snažím vybavit si, jak to tu vypadalo před roky: pohádkový les, kde jsme si oddechli od příšerného vedra a potok s kaskádami schovaný v džungli stromů. Jsme už opravdu na místě? Cosi mi nesedí, proto jdu terén nejprve obhlédnout sama. Stezka tu sice je, ale po pár metrech lesík řídne na paseku a okolí potoka je jeden velký polom. V jednom úseku ale rozpoznávám shora velký vymletý hrnec v potoce. Voda vypadá nádherně a tak chvátám zpátky k autu zorganizovat transfer věcí.

   Návrat do potoka

Méně zkušení parťáci se naštěstí před cestou optali na výstroj – byli překvapeni, že budou na mělké srpnové cachtání v potůčku potřebovat i teplé rukavice a haubny. Bez nich to ale opravdu nejde, voda tu nemá víc než 10 °C, přestože coby kamenem dohodil je Attersee, kde se v 26° vodě koupou i malé děti. Po nanosení věcí na malinkou pláž pod strmým svahem (asi 5 minut chůze z parkoviště) přichází konečně schlazení v korytě Gimbachu. Voda tu má žlutavý nádech, jinak je dokonale průzračná s viditelností asi 6–7 metrů. Hned po vstupu do potoka je mi jasné, že jsem moc „lehká“, přikládám si ještě další olovo. Více již nemám, a tak pro úplné zanoření, které je nutné pro focení, musím být v maximálním výdechu. Je to docela dobrý tělocvik. Voda je opravdu jako led – jak z pod hladiny vystrčím hlavu nebo foťák, 35° rozdílem v teplotách se maska i „kejz“ okamžitě zamlžují.

Nejprve se pohybuji pod kaskádami. Hned v první minutě si všímám dospělého pstruha potočního a pár mladých jedinců téhož druhu. I když nebublám, nelíbím se jim. Po chvíli ale přivykají na to „podivné nemotorné zvíře“ a dostávám se k nim blíž. Najednou se objevuje další ryba. Tvarem těla připomíná nejvíce sivena, vybarvení, respektive vzor, má ale jako makrela nebo mník. V životě jsem nic takového neviděla. Samozřejmě chci takovou raritu zvěčnit, ale má výdrž pod vodou ve výdechu v ledové vodě není nikterak úchvatná, manévrovací schopnosti bez ploutví takřka nulové a ryba ne a ne spolupracovat. Ale nakonec se na mne štěstí přece jen usmálo: neznámá krasavice se na chvíli přitiskla k ohlazené stěně potoka a mně se podařilo udělat záběr, kde je s ní zároveň i pstruh.

Po úspěšném fotolovu se vydrápu (s 8 kg fototechniky doslova) ještě o dvě „patra“ kaskád výš. V prvním na mě pod vodou čeká velká „duna“ z bělostných kamínků, na které leží jediný barevný javorový list. Prostě kýč. Vzniklé fotky ale moc neukazuji. Jednoduše proto, že mi sotva někdo uvěří, že jsem scénu nenaaranžovala. O patro výš a o pár minut později obdivuji zmíněný vymletý „hrnec“ s průměrem 2,5 metru a hloubkou 3 metry. Voda se v něm rychle točí a skrz miliony drobných bublinek není jednoduché jeho krásně omleté stěny vyfotit. Na dně „hrnce“ se blýskají dokonale ohlazené valouny velikosti lidské pěsti. Nepřijde mi to, ale už jsem ve vodě skoro hodinu a zima mnou začíná pěkně lomcovat. Aleš je tu poprvé a je tak nadšený, že zůstává v náručí potoka nejdéle. I on viděl „tygra“, použitelný záběr tajemné ryby se mu ale s pomalým kompaktem nepodařil. Nikam se nechvátá a u Gimbachu trávíme další hodinku pozorováním vážek, motýlů a nasloucháním zurčení kaskád. I přes dramatické změny v okolním porostu je tu stále krásně. Sluníčko mi pomalu rozproudilo krev až do zimou ztuhlých konečků prstů a znovu mlsně pokukuji po té nádherně čisté vodě.

   Odhalení neznámé ryby

Doma mě zvědavost dohnala pátrat po identitě podivné ryby. Ptala jsem se zkušených rybářů, odborníků i nestorů sladkovodního potápění. Nikdo si s „tygrem“ nevěděl rady. Podařilo se mi nakonec zjistit, že se jedná o vzácného křížence pstruha obecného (Salmo trutta) a sivena amerického (Salvelinus fontinalis). Siven byl do sladkých vod Evropy zavlečen ze Severní Ameriky a vytírá se na podzim, stejně jako náš pstruh obecný. Ojediněle tak dochází ke zkřížení těchto druhů a vznikají pozoruhodně zbarvení kříženci označovaní jako „tygří“ nebo „tygrovité“ ryby. Ti se již dále nerozmnožují, jsou neplodní.           

DĚTI a voda

   DĚTI a voda

 

   Připravila Alena Voráčková

   Odborná konzultace: Mgr. Petra Obytová

instruktorka kojeneckého plavání (praxe 15 let), fyzioterapeut a předsedkyně Aliance přátel plavání kojenců a malých dětí

  

 Voda nás fascinuje a přitahuje už od útlého věku. Fakt, že život – tedy i naši předkové – vznikl v moři, si neseme ve svých genech, navíc se počáteční fáze každého lidského života odehrává v plodové vodě mateřského lůna. Je tak velmi přirozené, že se novorozenec v tomto živlu bude cítit příjemně. Termín „plavání“ je ale u malých dětí trochu nepřesný. Jedná se spíše o hru, cvičení a potápění. Zvládat koordinaci rukou a nohou – plavat – jsou děti schopné až ve věku 4–5 let.

Jako rodič-potápěč si určitě představujete, jak vaše ratolest bude časem tento koníček sdílet s vámi, nebo si s vodou alespoň dobře porozumí. Co tedy udělat proto, abyste svým dětem vyšli v tomto směru maximálně a nenásilně vstříc?

   Co a kdy dítě ve vodě dokáže?

Pro novorozence se nabízí splývání na zádech na hladině s oporou ruky rodiče v domácím prostředí (s možností zaplatit si návštěvu školené instruktorky). Od dokončeného druhého měsíce lze navštěvovat tzv. „vaničkové plavání“ (nabízí se nejen v bazénech). Kojenec si zvyká na větší množství vody, otužuje se a rodič si nacvičí úchopy a manipulaci s „plaváčkem“ ve vodě. Podle chuti rodiče se může začít s přípravou na potápění.

Od dokončeného čtvrtého měsíce se může začít se splýváním v poloze na bříšku.

Další pokračování výuky koncem kojeneckého období dítěte může být již v dětském bazénu. Kurzy probíhají v 10–15 lekcích a doba pobytu ve vodě se pohybuje okolo půl hodiny. V některých zařízeních přijímají děti na lekce kojeneckého plavání již od dokončeného šestého měsíce. (V takovýchto případech by ale měli mít speciální režim úpravy vody.)

Děti starší jednoho roku se učí pohybovat ve vodě na destičkách, potápět se bez signálu a orientovat se pod vodou. Lekce bývají prokládány oddechovým časem s říkankami a jednoduchými pohybovými cviky v kolektivu. Na závěr se přistupuje k otužování, kdy instruktorka děti pod vodou sprchuje chladnější vodou nebo navrhne krátký pobyt ve velkém bazénu.

Postupně s pokročujícím věkem děti lépe zvládají pohybovou koordinaci a průprava v bazénu se více přibližuje výuce konkrétních plaveckých způsobů. Pokud je dítě ve vodě „jako doma“, může začít plavat už kolem tří let a to tak, že plave pod vodou a při potřebě nádechu vystrčí hlavičku z vody. Plavání pod vodou je pro dítě přirozenější a jednodušší. Učí je také hospodařit s dechem i energií. Co se týče výuky plaveckých způsobů, je nejlepší začít s kraulem, jako poslední se učí „prsa“.

   Potápění dětí na nádech

Základní přípravu na potápění představuje otírání obličeje dítěte od čela přes kořen nosu, zezačátku mokrou rukou, později lze nabrat do dlaně trochu vody. Před každým otřením je třeba dítě oslovit jménem a říci signální slovo (zvolené „heslo“, které upozorňuje dítě, že by mělo zadržet dech). Začít s touto průpravou můžete již od narození dítěte – nutná je i přesto, že dítě má do tří měsíců tzv. reflex zatajení dechu.

Po čase se může přistoupit k polévání hlavičky plaváčka – zezadu, aby se dítě naučilo reagovat výhradně na slovní signál. Po zvládnutí tohoto prvku přichází první potopení dítěte pod vodu, ze začátku ještě za polévání hlavičky, časem už pouze na oslovení a slovní signál. Další „level“ představují první samostatné vteřiny dítěte pod vodou, tj. po zanoření následuje krátké přerušení úchopu. Potápění lze dětem zpestřit položením hračky na dno bazénu, podplaváváním překážek, apod. Dítě může také zkoušet jednoduchý přepad do vody (ze začátku ze sedu) s tím, že je s mírným potopením chyceno rodičem.

Vrchol potápění u malých dětí je spontánní pohyb, kdy pod vodou komunikují, hrají si, smějí se na sebe a loví předměty.

   Reakce dětí

Ideální je, když dítě neztratí kontakt s vodou od útlého věku. Reakce dítěte na pobyt v bazénu ale může být zpočátku negativní i přesto, že se doma rádo koupe. Horší je však strach z vody ze strany rodičů – jejich pocity se na dítě přenášejí.

Je třeba si uvědomit, že lektorka je odborník na plavání a rodič na projevy dítěte. Aktivity by proto měly vycházet ze vzájemné komunikace a spolupráce. Dítě by se v žádném případě nemělo do ničeho nutit, a to i tehdy, když ostatní v kolektivu daný cvik nebo aktivitu již zvládají.

Pro mne osobně byl moment, kdy jsem měla svou tehdy sedmiměsíční dceru skutečně potopit pod vodu velmi nelehký. Zareaguje dobře na signál? Nevdechne vodu? Nevycítí mou nervozitu? Navíc koordinace vyslovení jména – hesla s potopením a vynořením pomalu a bez zbrklosti není zpočátku vůbec jednoduchá. Pro případ, kdy se dítě skutečně „napije“, se doporučuje zachovat klid, dát dítě do svislé polohy a počkat, až vodu vykašle a uklidní se.

   Když se dítě bojí vody

Je dobré, aby dítě vodu nejprve prozkoumalo a získalo k ní důvěru. Rodiče mohou mít pocit, že se nic neděje a že je už na čase dítě začít něco učit. Nejvíce svému potomkovi pomohou vlastním nadšením a dobrým vztahem k vodě: když uvidí, jak si vodu užíváte, bude chtít být s vámi. Když ale vycítí nátlak, bude veškeré vaše snažení spíše bojkotovat.

Krize ve vztahu k vodě může přijít i u dítěte, které před časem nemělo problém žádný. Překonání takového období může trvat měsíce i roky a vyžaduje od rodičů velkou trpělivost.

U velmi malých dětí může negativní vztah k vodě způsobit třeba komplikovaný porod (dítě se „napilo“ plodové vody).

   Pomůcky

Používání vhodných nadlehčovacích pomůcek je přínosné – děti plavou pomalu a bez pomůcky mají problém s udržením splývavé polohy a méně se tak soustředí na správnou techniku. Pokud chcete dítě pouze zabezpečit během pobytu u vody, lze doporučit rukávky. Pokud má ale dítě nacvičovat plaveckou lokomoci, ideální je nadlehčovací pás (v oblasti beder) nebo destička přiměřené velikosti k věku dítěte.

   Přínos pobytu malých dětí ve vodě

Voda představuje především přirozené prostředí pro spontánní pohyb. Dítě procvičuje jemnou i hrubou motoriku, posiluje svalový korset. Také si zvyšuje kapacitu plic a zlepšuje práci srdce. „Plaváčci“ bývají otužilejší a mají lepší imunitu, jsou čilejší a lépe spí.

Fyzický kontakt upevňuje důvěru mezi dítětem a rodičem i sebedůvěru dítěte. Batolata, která projdou kvalitním kurzem, by se měla ve vodě lépe orientovat, umějí zadržet dech, případně se dohrabou ke břehu. Pokud spadnou do vody, kde vystačí, dokážou se postavit na nohy.

Díky společnosti vrstevníků v bazénu přijmou lépe nové kolektivy a snáze se tak adaptují například na předškolní docházku.

   Rizika

Někteří odborníci stále zastávají názor, že by se malým dětem neměli potápět uši. Dobrý pediatr ale od „podvodních aktivit“ dětí odrazovat nebude a spíše zdůrazní péči o uši po plavání.

Další strašák jsou infekce v bazénu. Výběr kvalitního zařízení je jedna věc, druhá – neméně důležitá – je přístup a chování rodičů v oblasti hygieny. Třeba to, že se pár miminek do vody vyčurá napáchá méně škody než jeden neumytý dospělák.

Zvláštní názor prosazuje nedávná studie z USA, kde se zhruba praví, že kojenecké plavání podporuje rostoucí počty utonutí dětí. Odůvodňují to tím, že kvůli „plavání“ děti ztrácejí respekt z vody. V každém případě by se dětem i rodičům mělo připomínat, že i ratolest, která se umí potápět, není plavcem a nesmí zůstat bez dozoru.

   S čím se také můžete na baby plavání setkat

Jednou z poněkud pochybných metod je výuka drilem – na děti jsou kladeny přehnané nároky se zaměřením na výkon. Pro ambiciózní rodiče to může být přijatelné s vidinou, že jejich dítě bude umět dříve plavat. Takový výcvik ale může paradoxně vést k návyku špatných pohybových stereotypů.

Další zvláštní metodikou je tzv. „delfínkování“. Jedná se o systém řízeného zátěžového potápění, který se k nám dostal z Ruska. Aliance přátel plavání kojenců a malých dětí tento styl důrazně nedoporučuje.

Některé kluby zařazují i prvky sebezáchrany dítěte po pádu do vody. Mohou být velmi prospěšné, například nácvik zachycení okraje bazénu. Nácvik záchranných mechanismů ale není vhodný pro děti kojeneckého věku.

   Plaváčci jako podvodní modelky

Focení a pobyt s malými plaváčky ve vodě považuji za jeden ze svých cenných zážitků. Přirozenost a pohodu, kterou pod vodou vyzařují, jim může ledaskterý dospělý závidět – jsou uvolněné, bez problémů otevřou oči i ústa. Situace se pro fotografa začne komplikovat v momentu, kdy se rozhodne zvěčnit pod vodou celou rodinku. Nejen, že se maminky vymlouvají na účes či make-up, když už se přemluvit nechají, bývá to většinou katastrofa: nafouklé tváře, křečovitě zavřené nebo naopak vypoulené oči... Některým pomůže, když jim ukážete tuto hrůzu na displeji a snaží se polepšit.

U malých dětí vidím jako handicap fakt, že je většinou lze fotit jen v malých bazénech (kvůli teplotě vody), kde bývá často kalnější voda než ve velkém bazénu. Kvůli malé hloubce jsou navíc možnosti kompozice a vůbec focení výrazně omezené.

Někteří instruktoři dětského plavání fotografy zcela odmítají s tím, že děti blýskání fotografického blesku pod vodou stresuje. Lépe je domluvit se individuálně s konkrétní rodinkou (někým, koho znáte), a ten vás k bazénu pozve – buď přímo na lekci, nebo mimo placené lekce plavání.

   Kdy může dítě začít s potápěním s přístrojem?

Minimální věk pro získání první kvalifikace (např. u CMAS – bronzový delfín, u PADI „Bubblemaker“ nebo „Scuba Rangers“ u SSI ) je 8 let. Dítě po absolvování výcviku může s přístrojem do maximální hloubky 5 m v chráněném prostoru za doprovodu oprávněného instruktora.

Od 12 let věku a za předpokladu zvládnutí vstupních požadavků může dítě projít kurzem na kvalifikaci „potápěč junior“ (CMAS), nebo Junior OWD (SSI). Po dokončení kurzu se smí potápět s držitelem kvalifikace nejméně CMAS P** (nebo odpovídající v jiném systému) do malých hloubek (tato osoba musí být zároveň zákonný zástupce nebo jím pověřená osoba).

U systému PADI je vstupní věk pro kurz „Junior Open Water Diver“ 10 let.

   Tipy pro baby plavání:

před výběrem kurzu si nechte instruktorem ukázat osvědčení o absolvování kurzu pro instruktory kojeneckého a batolecího plavání,

zjistěte na příslušné hygienické stanici, pod kterou bazén spadá, zda splňuje podmínky pro plavání dětí,

teplota vody by se měla pohybovat mezi 28–30 °C,

slušnost je ukázková lekce před zapsáním do kurzu,

je dobré znát storno podmínky (pro případ, že bude vaše dítě dlouhodobě nemocné, případně bez udání důvodu po 1. lekci).

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group