ikoktejl

TEXT A ILUSTRACE: JAN DUNGEL

Nemusíte trpět ofidiofobií, aby se vám při pohledu na obrovskou hmotu těla anakondy velké rozklepaly kolena. Ti nejotrlejší pak v takové chvíli sahají pro metr, aby gigantického plaza rozmotali a změřili. Někoho k tomu vede vidina vysoké odměny, jiné prostá zoologická zvídavost.

Líný proud nás bezstarostně unášel pod soutokem řek Tigor a Río Negro. Náhle jsme před přídí lodi zahlédli trojúhelníkovou hlavu a tělo, které se za ní vlnilo v délce několika stop. Byla to obrovitá anakonda. Skokem jsem se zmocnil své pušky a zatímco se had přibližoval ke břehu, bez míření jsem mu střelil měkkou kouli ráže 0.44 do hřbetu, asi deset stop za jeho odpornou hlavou. Okamžitě se vyvalil oblak pěny a kýl lodi se otřásl několika silnými nárazy, jako bychom narazili na nějakou těžkou překážku. Vyskočili jsme na břeh, obezřetně se připlížili k hadovi a pokusili se změřit jeho délku. Část těla, která ležela na břehu, měřila 45 stop, zatímco zbytek ponořený ve vodě 17 stop. Celkem tedy 62 stop. Tělo však nebylo silné, mělo pouze 12 palců v průměru, což jsme si vysvětlili tak, že had již dlouho nepozřel potravu.

Tak popisuje setkání se šestadvacetimetrovou anakondou v roce 1906 Percival Harrison Fawcett (1867–1925). Nechám bez komentáře krutý konec nebohého tvora a omezím se pouze na konstatování, že předsudky a lidská malost jsou největším nepřítelem anakond i dnes. 

Číst dál...

TEXT A ILUSTRACE: JAN DUNGEL FOTO: LUKE HUNTER

 

 

Tropický soumrak se rychle snáší nad bažinu. Pečlivě pátráme po okolí dalekohledy. Pátráme po stopách jaguára... Opatrně pokračujeme v cestě podél břehu.

Číst dál...

Na mapě světa ubylo díky české výpravě jedno z posledních nezmapovaných míst. Členové expedice zaměřili v neprostupných pralesích na jihu Venezuely dosud neznámé souřadnice unikátního místa, kde se rozdvojuje řeka Baria na dva samostatné toky. Dobrodružné cesty do oblastí, kam se neodvažují ani místní indiáni, se neobešly bez tajemných zážitků i okamžiků, kdy šlo opravdu o život.

Číst dál...

TEXT A FOTO: Jan Dungel

Listuji svými deníky, stránky jsou příjemně zažloutlé, inkoust zhusta rozpitý. S údivem zjišťuji, že za těch šest či sedm let, co pravidelně navštěvuji Jižní Ameriku, jsem již popsal stovky stránek

Číst dál...

Autor: Jan Dungel

Srdce mi buší snad až mezi ušima, po skráních se řine pot. Naprosté ticho umocňuje vypjatou atmosféru... ještě pár kroků nahoru po úzké skalní římse, a budeme konečně nad hranicí lesa... ale máme

Číst dál...

Autor: Jan Dungel

Kdo je skutečným pánem llanos?

Číst dál...