ikoktejl

Troufám si říci, že v Pekingu neplatí večer to, co bylo ráno. Číňané se prostě rozhodli, že do dvou let doženou Singapur. A tak zatímco davy turistů šmejdí po vyhlášených pekingských památkách, tradiční zástavba nízkých malých domečků, které mají pro cizince neopakovatelné kouzlo, mizí před očima.

Číst dál...

Už jste někdy přemýšleli, co vás čeká po smrti? Ne? Ale to byste měli! Pokud totiž mají pravdu buddhisté, přijdou vás vaše drobné „hříchy“ všedního dne pořádně draho. Co třeba ta ubohá moucha, kterou jste dnes ráno rozmázli plácačkou?

Číst dál...

Dívka se už zdálky usmívala. Šla zpříma, bradu mírně nahoru, jak ji k tomu nutilo spirálovité okruží na krku. Asi dva tři kroky od nás se zastavila a strnula, jako by hrála známou dětskou hru na sochy. Byl to pokyn – teď fotografujte. Kdosi jí řekl, že právě takhle musí zapózovat každému, kdo přijde.

Číst dál...

Vietnamská sekta cao dai sice uznává jediného boha, ale muži mužského a ženy ženského pohlaví. Aby upevnili písmo bible, vyvolávají věřící v chrámu městečka Tay Ninh nedaleko hranic s Kambodžou duchy. A jedním z nejaktivnějších věřících je spisovatel Victor Hugo, zřejmě i proto se stal šéfem všech nadpřirozených bytostí.

Číst dál...

Jsou zvláštní, rafinované a pro Evropana těžko pochopitelné. A ojedinělé na světě – staré japonské účesy. Stejně tak je zvláštní urputnost, s jakou jsou ochotni tyto složité útvary nosit na hlavě i současní Japonci.

Číst dál...

Posoudit, co se naučil při svých cestách, mohou spíše lidé kolem něj, především jeho pacienti, říká o sobě lékař Miroslav Holub. Dvacet šest let léčí pomocí akupunktury a hojně využívá i dalších poznatků, které získal hlavně v jihovýchodní Asii.

Číst dál...

Ta dvanáct metrů dlouhá rezavá věc připomíná mrtvou velrybu vyvrženou na břeh. Povaluje se za rozpadajícím se plotem opuštěné chemičky a pomalu zarůstá křovinami. Vypadá nevinně, ale před necelým čtvrtstoletím zabila tisíce lidí.

Číst dál...

V Barmě, juntou přejmenované na Myanmu (Myanmar je anglický přepis tohoto jména), to už několik týdnů vře. Opozice, především mniši, se postavili proti vládnoucí juntě, která dusí zemi. Demokratizaci země naštěstí přejí i okolní státy a mocnosti. Mohla by zlepšit život obyvatel, ale také otevřít zemi se spoustou krásných památek turismu.

Číst dál...

Indonésie, Šrí Lanka, Indie a další státy na pobřeží Indického oceánu se dodnes vzpamatovávají z ničivého tsunami, které vzniklo před třemi lety při prudkém pohybu tektonických desek u ostrova Sumatra. Přitom se tu možná schyluje k mnohem větší tragédii. Zlom, kde se Indo-australská deska zasouvá pod Pacifickou desku, totiž nemusí pokračovat v místech, kde to geologové předpokládají.

Číst dál...

Pákistánské Karáčí pomalu mizí pod záplavou všeho, co už jeho obyvatelé nepotřebují. Město připomíná pacienta, který prodělává vleklou otravu produkty vlastního metabolismu. Čeká to samé jednou i celý svět?

Číst dál...

Pouze dva cizince jsem potkal během měsíčního putování po národních parcích Hokkaidó. A to přesto, že nabízí množství přírodních i kulturních zajímavostí. Zeměpisnou šířkou totiž Hokkaidó odpovídá téměř středomořským riviérám, ale Ochotské moře se tu zřídkakdy ohřeje na koupací teplotu a nesmlouvavý vítr vanoucí přímo od nedalekého Sachalinu vytváří podmínky vpravdě sibiřské. Ledovce a sopky, oheň a led, žár i mráz zde žijí někdy v mírumilovné symbióze, jindy v nelítostném boji a vrývají vrásky do krajiny i tváří místních obyvatel.

Číst dál...

Jmenují se Delima a Selina. Jsou chloubou jedné rezervace na ostrově Borneo. Orangutani. Krásná sebevědomá zvířata s hlubokým pohledem. Malajci jim říkají lesní lidé. Protože je právě šest hodin ráno, začínají se probouzet.

Číst dál...

Poblíž thajsko-myanemské hranice jsme šplhali vysoko do hor po úzké, ale dobře sjízdné silničce mezi drsnou a úchvatnou divočinou. A i když jsem věděla, že nad místem, kam míříme, drží ruku královská rodina, čekal mě tu šok.

Číst dál...

U Jaromíra Janeva tak úplně neplatí, že zahraniční zpravodaj je novinář, kterého redakce vyslala do ciziny. Vystudoval arabistiku, po Blízkém východě se pohyboval jako průvodce, překládal z arabštiny. Pak začal spolupracovat s Českým rozhlasem. Jako jeho zpravodaj pracuje na Blízkém východě od roku 2000. O své práci říká: „Novinář by neměl být dobrodruh a nemá být žádným hrdinou. Cílem je za použití co nejmenších prostředků dosáhnout optimálního výsledku a přinést informaci přímo z místa, viděnou našima českýma očima.“

Číst dál...

Asie dala světu spoustu bizarních zábav. Kohoutí zápasy, čajový obřad, souboje akvarijních rybiček, sumo, karaoke… Jednu z nejpoetičtějších asijských kratochvílí můžete sledovat v multietnickém „Lvím městě“ Singapuru.

Číst dál...

Jsou věci a činnosti, například řemesla, které už téměř zmizely z povrchu země i myslí lidí, i když by mohly přinést současníkům neobvyklé zážitky. Jedním z nich je i aizen-kobo, barvení bavlněných a hedvábných látek modrým indigem tak, aby na oděvu vznikaly zajímavé a dekorativní vzory.

Číst dál...

Nás sem nehnaly náboženské pohnutky, ale magie této hory. I pro nás se mělo ale ukázat, nakolik je poutník schopen cesty do vlastního nitra, jak čistá je jeho duše. Rozhodli jsme se absolvovat rituální pochod, kterému se tibetsky říká kora. Cesta kolem jezera a koupel v něm – dnešními cestovateli svázanými neúprosnými časovými limity většinou vynechávaná – je posledním možným očistným rituálem.  

Číst dál...

Na dosud opomíjenou altajskou horu vysokou 3610 metrů se v rozmezí měsíce vypravily hned dvě české skupiny. Na počátku byl projekt k 40. výročí Divadla Járy Cimrmana, který měl úspěšné šíření velikánova odkazu korunovat pojmenováním některé hory jeho jménem. Zajímavější než samotná akce nakonec byly její souvislosti.  

Číst dál...

V Česku se špinavé prádlo pere zásadně doma, díky čemuž vzniklo i známé přísloví. V Indii, Pákistánu a Bangladéši to tak ale dělají jen ti nejchudší z nejchudších. Všichni ostatní se spoléhají na služby pradláků.

Číst dál...

Dopijeme vychlazené pivko a v pohodě se rozhlížíme okolo. Nové nábřeží s hospůdkami a s novogotickým kostelem svatého Františka v pozadí nám trochu připomíná Francii. Pak uvidíme pod námi v řece plavat dvoumetrového ještěra z čeledi varanovitých. Jsme v tropech, nepříliš daleko rovníku, a ještěr má v tlamě mrtvou krysu.

Číst dál...