ikoktejl

Asie
Tag: Asie Nalezeno 2 výsledků.
Tag: Asie Řazení

Filologické perličky

Filologické perličky

TEXT A FOTO: Ivan Brezina (magazín Maxim)

Únor 1994, moje první pozemní cesta do Indie. V pákistánské provincii Sindh klimbáme v lokálním vláčku, ploužícím se na sever do Láhauru. „To není možný!“ zařve najednou kamarád Dáda a s nevěřícným smíchem zírá z okna. Vyhlédnu taky a spatřím nádražíčko s názvem, který vidíte na fotce. Vystoupit jsme tehdy neměli čas. Stanice Nasrat se mi ale do paměti zapsala tak silně, že jsem ji na jedné ze svých dalších pozemních cest na Východ chtěl navštívit znovu. „Jací lidé tam asi žijí? V co věří a k jakým hodnotám vychovávají své děti?“ ptal jsem se sám sebe v duchu. Jenže najít Nasrat byl docela problém. Kde přesně leží jsem si nepamatoval a Google Earth ho neznal. Až po složitém googlování jsem objevil stránku železničních fandů, kde je Nasrat popsán. A tak jsme si na jaře 2010 ve městě Sukkur najali auto a vyrazili k jihu. Řidič se musel složitě vyptávat, protože o Nasrat nevěděli ani domorodci. Z hlavní silnice tam vedla jen prašná cesta. U nádražní cedule zevlovalo pár místních obyvatel. „Jak se vám tady žije?“ ptal jsem se jich. Muži mlčeli, protože anglicky neuměli. Pak jsem se rozhlédl a spatřil sluncem vyprahlou pustinu a opuštěnou stanici na cestě odnikud nikam, kde staví jen lokální couráky. Spatřil jsem hliněné chatrče opodál, jejichž zdi byly oplácány koláči kravského trusu, který se v Pákistánu používá na topení. Spatřil jsem špinavé hábity mužů, kteří na nádraží postávali jen proto, že zrovna neměli co dělat, a netušili, čím zaplnit prázdnotu. Prostě existenční situace, která člověku sevře srdce představou, že by v Nasrat musel taky žít.

Číst dál...

Pocta nedotknutelným

Pocta nedotknutelným

TEXT A FOTO:Ivan Brezina (magazín Maxim)

Tádž Mahál? Váránasí? Arunáčala? Bódhgája? Na všechna tahle „duchovní“ místa zapomeňte. Pokud chcete skutečně pochopit Indii, rozjeďte se raději do nenápadné budovy na předměstí Dillí.

Proč to nepřiznat? Do okrajové čtvrti Mahavir Enclave jsem mířil jako hledač povrchní novinářské senzace. Indii mám projetou křížem krážem, ale „Mezinárodní muzeum záchodů“ slibovalo něco nového, lehce bizarního. Ukázali nám ho ale až potom, co jsme se po přivítání zúčastnili ranního „obřadu čistoty“. Desítky dětí ve školních uniformách zpívaly pod transparentem s nápisem „Sanitace je naše náboženství“. My tři poutníci z Evropy jsme byli veřejně dekorováni květinovými věnci a označeni za „vzácné hosty“, kteří prý vážili dalekou cestu do Dillí jen proto, aby se tu poklonili čistotě. „To je nějaká sekta?!“ varovala mě moje kritická západní mysl. Vzápětí jsem byl ale vyveden z omylu. V muzeu záchodů a přilehlé škole jsme se totiž seznámili s celoživotní misí obdivuhodného muže, který bez nadsázky zlidšťuje celou dnešní Indii. „Na rozdíl od tělesných funkcí, jako je třeba tanec, zpěv, běh nebo zápas, je defekace považována za něco ošklivého a nečistého, o čem se na veřejnosti nemluví,“ vyprávěl nám dr. Bindheshwar Pathak, charismatický muž v bělostné košili. „Nositel Nobelovy ceny za medicínu Charles Richet toto mlčení odvozoval od zápachu a neužitečnosti produktů lidského zažívání. Jiní autoři spojují tabu s blízkostí vyměšovacích a pohlavních orgánů. Společnost defekaci každopádně ignoruje a vědci se jí nezabývají. V roce 1968 jsem se to rozhodl změnit potom, co jsem jako sociolog prováděl terénní výzkum tzv. nedotknutelných – skupiny, která v indickém kastovním systému stojí až na nejnižší příčce...“

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group