ikoktejl

Severní Amerika
Tag: Severní Amerika Nalezeno 316 výsledků.
Tag: Severní Amerika Řazení

Kolem kolem světa

Kolem kolem světa

TEXT: Lenka Stránská

Výraz „emancipace“ dokázal na sklonku 19. století pořádně hnout žlučí mnohým mužům. I když Spojené státy americké byly její kolébkou. Ale vydat se v roce 1894 na kole, dopravním prostředku, který byl do té doby doménou mužů, na cestu kolem světa? Neuvěřitelné.

Číst dál...

Vysněný kanál?

Vysněný kanál?

TEXT: Jaroslav Petr

Sto let po otevření Panamského průplavu se ve Střední Americe schyluje k budování druhé vodní cesty spojující Karibské moře s Tichým oceánem. Přírodovědci však bijí na poplach. Megalomanský projekt přímo ohrožuje jedinečnou přírodu na ploše 400 000 hektarů.

Devětadvacátého září roku 1513 stojí španělský conquistador Vasco Núñez de Balboa na písčité pláži. V jedné ruce svírá tasený meč a v druhé praporec s Pannou Marií. Je první Evropan, který spatřil Pacifik z americké strany. Ráznými kroky vstoupí do vln Tichého oceánu. Když mu voda vystoupí ke kolenům, prohlásí toto „Jižní Moře“ a všechny k němu přilehlé pevniny za majetek španělské koruny.

Číst dál...

Děsivé muzeum

Děsivé muzeum

TEXT A FOTO: Kateřina a Miloš Motani

Je tu divný vzduch, pomyslíme si, když vstupujeme do ponurých síní. Opatrně našlapujeme, skoro nedýcháme. A pak to přijde, zrak zaostří na první vitrínu. Před námi stojí první mumie. Je velmi zachovalá, má něco přes sto let.

V tuto chvíli máme za sebou dva měsíce napříč Mexikem. Právě se vracíme z Kalifornského poloostrova směrem na Ciudad de México. Vzdálenosti jsou tady ohromné, vždyť by se na plochu Mexika vešlo dvacet pět Českých republik. Spěcháme, za pár dní nám letí letadlo. Včera jsme půjčeným autem ujeli přes tisíc tři sta kilometrů na jeden zátah. Moc času nemáme, můžeme si zvolit pouze jedinou zastávku. Z toho, co se cestou nabízí, padne volba jednoznačně na město Guanajuato.

Číst dál...

Ve tváři řeky Columbia

Ve tváři řeky Columbia

TEXT A FOTO: Martin Loew

V dubnu 1788 vyplul britský kapitán John Meares na jih podél západního pobřeží Spojených států. S vidinou nových obchodů hledal ústí řeky Columbia. V husté mlze však vody obřího toku minul. Usoudil, že řeka zkrátka neexistuje, a na paměť zmařené výpravy nazval severní výběžek ústí mysem Zklamání (Cape Disappointment).

Zhruba před 17 miliony let si řeka Columbia začala formovat koryto. V něm pak proudila, dokud se jí před asi 2 miliony let nepostavila do cesty gigantická překážka – vznikající sopečné Kaskádové pohoří. V souboji vody s horami dlouho nebylo vítěze. Koncem poslední doby ledové se protrhla hráz obřího ledovcového jezera Missoula na horním toku řeky a průtok rovnající se třinácti Amazonkám vysoustružil v pohoří až 1200 metrů hluboký kaňon, symbol vítězného tažení Columbie.

Číst dál...

Hrátky s geny

Hrátky s geny

TEXT: JAROSLAV PETR

Prognózy biologů nevěští nic dobrého. Do roku 2050 zmizí z povrchu naší planety 15 až 40 % stávajících druhů. Tváří v tvář této hrozbě zvažují vědci i velmi kontroverzní cesty k záchraně ohrožených forem pozemského života. Americký biolog Michael Thomas navrhuje zapojit do boje za přežití vymírajících organismů genové inženýry.

Řada záchranných programů je založena na změně dědičné informace v ohrožené populaci. Příkladem může být boj o přežití malé populace zmije obecné na jihu Švédska poblíž vesnice Smygehuk. Výstavba a intenzivně obdělávaná pole tu uvěznily necelou čtyřicítku hadů na pruhu luk širokém maximálně 200 metrů a dlouhém asi kilometr. Smygehucké zmije tak byly donuceny k plození potomstva blízce příbuznými rodiči. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Velké samice zmijí přivádějí na svět i osmnáct mláďat. Na loukách u Smygehuku se ale pohyboval počet potomků jedné samice kolem pěti až sedmi. Bezmála třetina mláďat trpěla vážnými problémy a nepřežívala. Genetické analýzy potvrdily, že se v malé populaci zmijí nahromadily poškozené geny a hadi degenerují. Ochránci přírody proto vysadili na louku u Smygehuku zmije z jiných oblastí a ty vnesly do skomírající populace „zdravou krev“. Smygehucké zmije tak utekly hrobníkovi z lopaty.

Číst dál...

Dobroty v ulicích

Dobroty v ulicích

Představte si americké velkoměsto, jehož centrum netrápí smog, protože tramvaje tu jezdí zdarma. Ulice lemují dlážděné chodníky, kde ve stínu zelených stromů lidé chodí pěšky. A když vás přepadne hlad, nabízí stovky pouličních stánků kulinářské zážitky za lidové ceny. To není utopie, to je Portland.

TEXT A FOTO: MARTIN LOEW

Portland je městem neobyčejně moderním, elegantním a v pravém slova smyslu pokrokovým. Automobilovou magistrálu vytěsnili z centra již před několika lety, podnikají tu všemožné kroky proto, aby ulice byly živé a plné lidí, nikoliv aut, jako tomu je ve většině jiných amerických měst. K životu v ulicích tu patří právě početné stánky s jídlem, které se v posledních letech staly doslova fenoménem Portlandu. Jinde v USA nic takového nenajdeme. Věhlas zdejších pouličních občerstvoven dokonce již přesahuje i americký kontinent.

Číst dál...

Záhady New Yorku

Záhady New Yorku

Záhada číslo jedna: proč v New Yorku 30. let stavěli Empire State Building rok a v 21. století náhradu za zničená dvojčata deset let? Ale těch otazníků je víc. K čemu jsou vlastně mrakodrapy, když se nevyplatí, proč z nich lidé nepadají a jak to bylo s obědem na traverze?

TEXT: MILAN VODIČKA

Sto dva, sto tři. Tři?! Znovu už to počítat nebudu, protože bych si ukroutil hlavu. Asi mi jedno patro někde ulétlo. Ať je to jakkoli, přede mnou stojí nový nejvyšší mrakodrap New Yorku. Už je pod střechou, takže těch pater musí být o jedno víc. Sto čtyři. Ale pořád není hotový, přestože ho stavějí už skoro deset let. Docela záhada.

Když jsem tady byl naposledy, stoupala stavba k nebi tempem jedno patro týdně. Empire State Building stavěli ve 30. letech rychlostí patro za den.

Když jsem tady byl tři dny po 11. září, viděl jsem jen dým. Teď tady zase stojí mrakodrap. Úctyhodná výška 541 metrů. Přesto se lidé, kterých je tady požehnaně, nedívají k nebi, ale dolů k zemi. Tam je památník obětem.

Číst dál...

Editorial Special USA

Editorial Special USA

Přejít na články ze Specialu USA

Spřízněni touhou

Spojené státy americké jsou supervelmocí už od druhé světové války a zdá se, že ještě dlouho budou. Vpřed je však nežene jejich zbrojní arzenál nebo burzy plné hulákajících makléřů. Není to ani jejich jedinečná poloha, kdy mohou jako jediný stát planety ovládat dva největší oceány. Tou hlavní silou USA je touha. Touha lidí z téměř celého světa mít se jako Američané a touha Američanů samotných mít se ještě lépe.

Ostatně známe to sami. Touha po lepším životě hnala našince za velkou louži už za časů monarchie. Komunismus pak přes všechnu negativní propagandu dosáhl přesného opaku. Lidé vnímali Ameriku jako lákavý symbol Západu a zemi snů, což se jim také po pádu režimu potvrdilo. Zvedla se opona a ukázalo se pestrobarevné jeviště plné do té doby netušených zážitků. Následovalo samozřejmě vystřízlivění, protože ideální svět neexistuje – kupodivu ani v Americe. Ovšem lehká kocovina je průvodním jevem každého opojení.

Důležité je, že velká část světa se k USA stále upíná, což Američané dobře vědí a dokážou toho brilantně využít. Vytvářejí proto takové podmínky, aby do země přivedli ty nejlepší mozky z celého světa. Také proto šíří své myšlenky a kulturu daleko za své hranice. A vstupují do konfliktů tam, kde jsou jejich ideje v ohrožení.

Orel bělohlavý na státním znaku USA svírá ve svém obrovském zobáku stuhu s heslem E PLURIBUS UNUM, tedy Z mnohých jeden. Původně třináct, dnes padesát států, se spojilo v jeden, aby si byly oporou. Jako oporu je dnes vnímají i země vzdálené tisíce kilometrů, což je ale nadmíru ošemetné. Stačí jeden chybný krok či špatně vyložené gesto a nenaplněné naděje se promění v odpor. Být supervelmocí je zkrátka zavazující, ale pokud Spojené státy upnou své touhy směrem, který se nám i s odstupem času bude jevit jako správný, nečeká je snad špatná budoucnost. Ani nás.

Příjemné čtení vám přeje

Michal Dvořákšéfredaktor

Přísně tajné

Přísně tajné

TEXT: JIŘÍ ŠKODA

Ještě před pár měsíci jsme mohli jen spekulovat, co vše se v utajované vojenské oblasti Area 51 v americkém státu Nevada děje. Ne, že by nám teď zodpovědné úřady vyložily všechny karty na stůl, ale po dlouhé době dostali občané přístup k materiálům, které více odhalují vznik a náplň činnosti celého areálu. Na základě amerického zákona o svobodném přístupu k informacím se na veřejnost dostaly dokumenty o vývoji průzkumného letadla U-2, ve kterých historici CIA popisují nejen celý projekt, ale i způsob výběru a konstrukce testovacího zařízení. Byla jím právě oblast dnes zvaná Area 51.

Dokument popisuje, jak zodpovědní činitelé při pracovním letu přes Nevadu zahlédli horami obklopenou solnou pánev vyschlého jezera, nazvanou Groom Lake. Ukázalo se, že jde o ideální přirozenou plochu pro přistávání letadel, navíc v těsné blízkosti nevadské testovací střelnice, kde od 50. let proběhlo téměř tisíc atmosférických a podzemních nukleárních testů. Celá oblast tak měla už dopředu zajištěnu izolovanost, protože do podobných prostor byl samozřejmě vstup zakázán. Během několika málo měsíců byla základna připravena a vývoj U-2 mohl začít. Během více než půlstoletí existence základny se zde samozřejmě sešlo projektů víc. Předpokládá se, že zde byly vyvíjeny další letouny, mezi nimiž nechybí slavný špionážní stroj Blackbird s nezaměnitelnou siluetou, nebo neviditelný bombardér F-117, který se proslavil během první války v Perském zálivu. Přes všechny informace ale stále existuje dost lidí, kteří věří, že se toho v Area 51 skrývá mnohem víc. Své přesvědčení dokládají mnoha otázkami, na které dosud neznáme uspokojivou odpověď.

Číst dál...

Ledová past

Ledová past

Fjord se začíná pomalu zužovat. V dálce, na jeho konci, se jako gigantický bílý had klikatí ledovcový splaz stékající ze zasněžených horských štítů, které uzavírají tuto velkolepou podívanou.

TEXT A FOTO: LEOŠ ŠIMÁNEK

Vpředu už vidím první kry,“ volá nadšeně Veronika. Do této chvíle nedělala nic jiného, než je vyhlížela. Jsou důkazem, že se náš cíl blíží. „Těch ještě bude. A o moc větších!“ řeknu, abych jí udělal radost. Dcera si pro kry ráda vymýšlí přirovnání – celou plejádu fantastických ledových zvířat máme už letos za sebou. „Dnes ale k největšímu stádu ker nemůžeme dojet. Je už moc pozdě. Utáboříme se přímo proti nim za těmito ostrůvky,“ ukazuje Jirka místo, o kterém jsme se ráno před vyplutím nad mapou bavili, a pokračuje: „Zítra pak budeme pokračovat rovnou k ledovcovému zlomu – tenhle je nejširší, jaký jsme zatím viděli. Má rovných pět kilometrů!“ Druhý den dopoledne již vidíme Columbia Glacier v celé jeho mohutnosti. Splaz stéká z nedozírna. Má nevídaných tři tisíce metrů výškový rozdíl! Pomalu se k němu přibližujeme. Vytáhnu mapu, chci se zorientovat a nestačím se divit.

Číst dál...

Ostrorep a jespák

Ostrorep a jespák

PTAČÍ SVĚTOBĚŽNÍK A TVOR Z PŘÍBUZENSTVA PRAVĚKÝCH TRILOBITŮ SI DÁVAJÍ DOSTAVENÍČKO NA PÍSEČNÉ PLÁŽI NA POBŘEŽÍ ATLANTICKÉHO OCEÁNU. JEJICH OSUDY TVOŘÍ PEVNÝ PROPLETENEC. NAD OBĚMA SE VZNÁŠÍ HROZBA VYHYNUTÍ.

Číst dál...

Pouť za zjevením

Pouť za zjevením

TEXT A FOTO: TOMÁŠ NÍDR

Nádvoří před bazilikou Panny Marie Guadalupské je pořádně našlápnuté. Právě po osmi dnech dorazili poutníci, aby se na nejdůležitějším religiózním místě Mexika poklonili národní patronce.

Nekonečné zástupy venkovanů kráčí za standartou, která nese jméno jejich vesnice, a z balkonu moderního svatostánku, který připomíná šapitó, jim neúnavně mává jejich biskup. I takováto akce má svého roztleskávače, jehož hlas ze zvukových aparatur věřící vybízí k větší aktivitě: „Zamávejte panu biskupovi, ať ví, že tu jste. Tančete! Křičte! Dělejte, co chcete, ale ukažte se!“ A do mikrofonu skanduje jak na předvolebním mítinku: „Se ve, se siente, María está presente.“ Tedy ve volném překladu: „Je to vidět, je to cítit. Marie tady je s námi.“ Nejslavnější panna světové historie je v mexickém životě stále přítomna. Téměř od počátku španělské kolonizace bývalé aztécké říše. Zjevila se v roce 1531, jen osm let potom, co si Hernán Cortés překvapivě rychle podmanil mocnou civilizaci.

Číst dál...

Malované hory

Malované hory

TEXT A FOTO: Michal Kašparovský

Někdy se cestovateli zdá, že divočina už mu není dost odlehlá, poušť vyprahlá a hory vysoké. Možná by potřeboval facku, která ho vrátí zpátky na zem. Jenže kdo mu ji dá? Když to nejméně čeká, udělá to sama příroda.

Painted Hills Unit je přírodní skvost, ukrytý ve východním Oregonu. Nevyniká žádnou zvláštní pompou, není přehnaně velký, přesto je to ale místo, na které musíte myslet ještě dlouho po odjezdu. Vrátil jsem se sem již potřetí, abych se zase oddal magii těchto pruhovaných kopců. Na Painted Hills je zajímavý již samotný příjezd. Začněme však poněkud zeširoka. Oregon je stát vyhlášený svou zelení, kde množství srážek od Pacifiku zavlažuje zemi, a proto se zde daří farmaření. Určitě to platí pro většinu obyvatel, žijících v západní části státu kolem dálnice 5, vedoucí z Mexika do Kanady. Na ní také leží největší město státu Portland. Území na východ od Kaskádového pohoří, které dálnice vzdáleně kopíruje, je ale obydlené jen spoře a je všechno, jen ne zelené.

Číst dál...

Pomoz nám, svatá Smrtko

Pomoz nám, svatá Smrtko

TEXT A FOTO: Tomáš Nídr

V Mexiku se kvůli násilnostem drogové války rozmáhá kult Santa Muerte. Církev o světici s kosou nechce ani slyšet a snaží se, aby ji Mexičané pustili z hlavy.

Smrtka v červeném se mocně rozmachuje kosou, její kolegyně v černém vztahuje pařát na celou planetu, další má rudou kápi a sedí na trůně jako král. Ta největší měří metr, kolem krku má „dolary“ s lebkovými motivy a mezi prstními kůstkami vonnou tyčinku. Pouliční prodejce Israel v centru mexické metropole nabízí ke koupi Smrt. Svatou Smrt neboli Santa Muerte.

Číst dál...

Zahrady bohyně Pele

Zahrady bohyně Pele

TEXT A FOTO: Martin Loew

Kráčíme přes sluncem rozžhavenou černou planinu. Kam oko dohlédne, obklopuje nás jen zkamenělé moře rozbouřených lávových vln se stříbřitě lesklým povrchem. V dálce před námi se uprostřed kamenné pustiny rýsuje ostrov zeleného života – kipuka Royal Gardens.

Havajský vulkanický národní park na ostrově Hawaii chrání jednu z nejdynamičtěji se měnících krajin na světě. Co tu vidíme dnes, už zítra nemusí existovat. Nacházíme se na svazích sopky Kilauea, jedné z nejaktivnějších sopek naší planety, která během posledních sta let vykazuje prakticky nepřetržitou aktivitu. V jejím rozlehlém vrcholovém kráteru Halemaumau ještě na začátku 20. století bublalo jezero žhavé lávy. To v roce 1924 zmizelo při explozivní erupci, po které se sopečná aktivita na vrcholu sopky na čas zklidnila. Mezitím však Kilauea o své aktivitě dává opakovaně lidem vědět, dokonce poslední čtyři roky se Halemaumau opět probouzí a poodkrývá svůj kotel žhavé lávy.

Číst dál...

Ztracený tulák

Ztracený tulák

TEXT: Lenka Stránská

Radiotelegrafická zpráva z ostrova Midway: „Bouře od jihu. Déšť. Silné poryvy větru. Zábradlí na návětrné straně pod vodou. Lůžka mokrá. Stěží udržujeme kurs. Mám se báječně. Přál bych vám, abyste byli na mém místě.“

Tuto zprávu dostali přátelé cestovatele Richarda Halliburtona 24. března roku 1939. Ani tváří v tvář hrozící katastrofě neztrácel tento dobrodruh, autor velepopulárních cestopisů, svůj pověstný smysl pro humor. Čínská loď s ptákem fénixem na zádi jako symbolem štěstí, se kterou se 5. března roku 1939 vydal z Hongkongu, aby proplul Tichým oceánem a mohl tak „vpadnout do Ameriky na čínské džunce“, navždy zmizela. A s ní i Richard Halliburton, nejznámější zapomenutá legenda.

Číst dál...

Srdce Yellowstone

Srdce Yellowstone

TEXT A FOTO: Lenka Vaňková

V USA se říká, že národní parky jsou „the best american idea ever“. Yellowstone se stal v roce 1872 prvním národním parkem na světě. Své mládí prožil v dobách, kdy výraz „ochrana přírody“ byl jen mlhavým pojmem bez podstatného obsahu. Stal se však důkazem, že dlouhá cesta, jež vedla k naplnění onoho pojmu, byla složitá, ale nikoliv marná.

Před dávnou dobou, když byly ještě Spojené státy velmi mladé, si drsní zálesáci vyprávěli příběhy o pohádkové krajině kdesi na západě, kde fontány chrlí vařící vodu vysoko nad koruny stromů a hukotem se otřásá země. Jsou tam prý hory ze skla a síry, a když chytíš pstruha, můžeš si ho hned vedle v jezírku s vroucí vodou uvařit. Jsou tam jezera podobná kádím s bublajícím bahnem, nebo tak hýřící barvami, až oči přecházejí. A řeky – některé prý tečou až do vzdáleného Tichého oceánu, některé zase do Atlantského. Některé se řítí takovou rychlostí, že se jejich koryto třením zahřívá. A voda jedné z nich padá do kaňonu v barvě zlata. Nikdo těm starým dobrodruhům nevěřil, ale jejich historky žily dál. Roku 1870 vyslala vláda do té pohádkové země expedici, jejíž členové nevěřili vlastním očím. Na základě jejich poznatků a nadšených článků vyhlásil v roce 1872 prezident Grant celou oblast o rozloze 9000 kilometrů čtverečních za národní park, známý jako Yellowstone.

Číst dál...

Továrna na sny

Továrna na sny

TEXT A FOTO: Martin Loew

Co mají společného slavné tituly velkých hollywoodských filmů? Všechny vás vtáhnou do děje v obřím zábavním parku filmových studií Universal. Tady i ty nejdivočejší filmové sny přeskočí do reality intenzivních zážitků na geniálních pouťových atrakcích.

Celé to začalo tak, že pana Carla Leammle, zakladatele filmových studií Universal Studios, napadlo vybírat 25 centů od zvědavců, kteří chtěli na živo sledovat opravdové natáčení filmů. Psal se rok 1915 a veškeré filmování se odehrávalo pod otevřeným nebem, na pozemcích, které Leammle koupil na severním okraji Hollywoodu. Jeho nápad se osvědčil, zájemci se hrnuli, a každý dolar se začínajícímu filmovému studiu hodil. Fungovalo to skvěle, dokud neskončila éra němého filmu. Najednou diváci při natáčení rušili absolutní klid, který zvukový film od 30. let vyžadoval. Společnost Universal Studios se musela návštěvníkům na dlouho uzavřít.Teprve na začátku 60. let se zdejší filmový svět opět veřejnosti otevřel.

Číst dál...

Teritorium gigantů

Teritorium gigantů

TEXT A FOTO: Anna Sedláčková

Na blátivé stezce vládne zvláštní ticho a příšeří. Vše je jaksi mimo měřítko – do nadměrné velikosti vyrostly stromy, kapradí, ale i šťovík. Ve společnosti sekvojí s výškou přesahující petřínskou rozhlednu se člověk neubrání pocitu, že je součástí čehosi vznešeného.

Sekvoje vždyzelené z pobřeží Pacifiku žijí déle než většina jiných organismů na zeměkouli. Podle nálezů fosilií rostly stromy příbuzné dnešním sekvojím již v jurské periodě druhohor před 160 miliony let, takže se okolo nich kdysi mohli procházet již dinosauři. Z kalifornských lesů pochází též legenda o bigfootovi, obrovském stvoření podobajícím se napůl opici a napůl člověku. Tento divý tvor, vysoký přes dva metry a vážící půl tuny, s chodidly delšími než 40 centimetrů (odtud pojmenování bigfoot, tedy velká noha) byl v lesích na západě Spojených států údajně mnohokrát spatřen, vyfotografován a dokonce zachycen v krátkém videu. Přesvědčivě prokázána jeho existence nicméně nebyla.

Číst dál...

Reality show po mexicku

Reality show po mexicku

TEXT A FOTO: Michal Kašparovský

Výstavba domů za extrémně nízké ceny určené pro chudé? Skvělý nápad. Jen vás při jeho realizaci budou snímat kamery televizní reality show.

Je nás tak pět, stojíme kolem ohně v basecampu s nářadím a materiálem. Dva Češi, dva Mexičani a Švýcar. Je večer a citelně se ochladilo, přeci jenom jsme okolo tří tisíc metrů nad mořem a je začátek listopadu. Po dni plném práce je to příjemný odpočinek. Bavíme se o tom, co nás sem, do vesnice Rancho Escondido, přivedlo, když vtom přijíždí náklaďák s tím, že je prý potřeba postavit ještě jeden, poslední barák. „Zbláznili se snad?“ nechápavě se po sobě díváme. Vždyť je skoro deset večer a za dvanáct hodin soutěž končí. To snad museli na ten poslední dům zapomenout… a jak to chtějí stihnout… ty ostatní domy se stavěly šest dnů… Takové myšlenky se nám honí v hlavě. Navíc nás chytají zaječí úmysly – radši bychom do pelechu než na stavbu. Ale nakonec sedáme na korbu auta a kodrcáme se po rozbité cestě do kopce.

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group