Roční předplatné 499 KčZa bájným tvorem
NA DRUHÉM KONCI PLANETY. V ZEMI, KDE VODOPÁDY PADAJÍ PŘÍMO Z NEBE, KDE ZTRACENÉ SVĚTY OBKLOPUJÍ NEPRONIKNUTELNÉ PRALESY A ŘEKY JSOU TAK ŠIROKÉ, ŽE JEN STĚŽÍ DOHLÉDNETE NA DRUHÝ BŘEH, ŽIJE ZVLÁŠTNÍ TVOR. JAKO STÍN SE TIŠE POHYBUJE POD KORUNAMI STROMŮ, ABY V ZÁPĚTÍ ZAŤAL SVÉ DVANÁCTICENTIMETROVÉ DRÁPY DO NIC NETUŠÍCÍ KOŘISTI.
TEXT A FOTO: PETR SLAVÍK, ILUSTRACE: JAN DUNGEL
Své jméno dostala po mytických monstrech z řeckých bájí, které Dante Alighieri v Božské komedii popsal takto: „Široká křídla, tváře lidských tvarů, na nohou spáry, břicho opeřené a k nářku užívají zpěvu darů.“ Řeč je samozřejmě o harpyji pralesní. Nutno přiznat, že v tomto největším dravci amerických kontinentů je skutečně něco tajemného a snad i trochu strašidelného. Temné oči vypadají na dálku jako prázdné oční důlky, silné pařáty a silueta, která může vzdáleně připomínat torzo ženy, doslova volají o přirovnání k harpyjím, ptákům s ženskou hlavou, kteří se objevují v řeckých bájích. Zda byly původně krásné a kolik jich vlastně bylo, se přesně neví. Prý byly zosobněním bouře. Harpyje, kterou jsem fotil v kopcích pohoří Imataca, krásná byla. Snažila se držet svého bájného předobrazu a bouře mi přinášela každý den. Snad to bylo spíše obdobím dešťů, které v červenci v této části světa přináší silné srážky, ale já si chci ten pocit tajemna z tvora, který vládne horním patrům pralesa, ponechat.
Nebe nad Méridou
TEXT A FOTO: TOMÁŠ NÍDR
Ve venezuelské Méridě mají údolí, které jako by příroda stvořila na objednávku paraglidistů. Vzdušné proudy vytvářejí prostředí pro možnost celoročního plachtění.
Kdybych měl místo tebe v tandemu Huga Cháveze, tak bych s kluzákem jinak hýbal, abych ho pořádně vystrašil. Až by z toho zvracel,“ holedbá se Will, když se v poklidném tempu vznášíme na padákovém kluzáku a vychutnáváme si, jak v zapadajícím slunci barvy kaňonu pod námi přecházejí od oranžové přes růžovou až do šedivé . Město Mérida je centrum adrenalinového turismu. Atrakcí číslo jedna byla jízda po nejdelší soustavě lanovek světa, která zájemce vyvezla z 1577 metrů do nadmořské výšky 4045 metrů. Jenže bohužel už je od roku 2008 zavřená kvůli potřebné renovaci a doba předpokládaných oprav se liší podle toho, koho se tážete. Každopádně než se znovu lanovka otevře, ještě to řadu měsíců či let potrvá.
Ropné makarony
TEXT: Tomáš Nídr
U Maracaiba, které je největší vodní plochou Latinské Ameriky, začal před stoletím venezuelský ropný boom. Následkem neustálé těžby je však ekologická katastrofa, kterou vláda bohorovně přehlíží.
Chci se v hotelu v devět večer celý zpocený osprchovat, ale z kohoutku nevypadne ani kapka. Zajdu na recepci, jestli mi mohou vyměnit pokoj, ale obsluha se tváří nechápavě. To přece ví každý, že tady v Maracaibu je voda na příděl. Přitom leží na břehu největšího jezera Jižní Ameriky. Jenže to je tak znečištěné, že se tekutina pro 1,5 milionu obyvatel druhého největšího města Venezuely nemůže pustit do sítě bez nutného ošetření, k čemuž ale chybí dostatek čističek.
Hledání obrů
TEXT A ILUSTRACE: JAN DUNGEL
Nemusíte trpět ofidiofobií, aby se vám při pohledu na obrovskou hmotu těla anakondy velké rozklepaly kolena. Ti nejotrlejší pak v takové chvíli sahají pro metr, aby gigantického plaza rozmotali a změřili. Někoho k tomu vede vidina vysoké odměny, jiné prostá zoologická zvídavost.
Líný proud nás bezstarostně unášel pod soutokem řek Tigor a Río Negro. Náhle jsme před přídí lodi zahlédli trojúhelníkovou hlavu a tělo, které se za ní vlnilo v délce několika stop. Byla to obrovitá anakonda. Skokem jsem se zmocnil své pušky a zatímco se had přibližoval ke břehu, bez míření jsem mu střelil měkkou kouli ráže 0.44 do hřbetu, asi deset stop za jeho odpornou hlavou. Okamžitě se vyvalil oblak pěny a kýl lodi se otřásl několika silnými nárazy, jako bychom narazili na nějakou těžkou překážku. Vyskočili jsme na břeh, obezřetně se připlížili k hadovi a pokusili se změřit jeho délku. Část těla, která ležela na břehu, měřila 45 stop, zatímco zbytek ponořený ve vodě 17 stop. Celkem tedy 62 stop. Tělo však nebylo silné, mělo pouze 12 palců v průměru, což jsme si vysvětlili tak, že had již dlouho nepozřel potravu.
Tak popisuje setkání se šestadvacetimetrovou anakondou v roce 1906 Percival Harrison Fawcett (1867–1925). Nechám bez komentáře krutý konec nebohého tvora a omezím se pouze na konstatování, že předsudky a lidská malost jsou největším nepřítelem anakond i dnes.
Hitchcockova klasika
TEXT A FOTO: RADANA DUNGELOVÁ, ILUSTRACE: JAN DUNGEL
Hradba mraků nám cloní výhled na horský masiv Cordillera de la Costa a my v něm jen tušíme cíl naší cesty. Rancho Grande, hotel pohlcený džunglí, který již není obyvatelný, ale stále má co nabídnout.
Do národního parku Henri Pittier ve Venezuele přijíždíme taxíkem a k Rancho Grande se dostáváme ještě dost časně zrána. Budova před námi je celá zahalená v mlze, ze které někdy vykoukne jen nejvyšší, třetí podlaží. Stromoví velikáni s větvemi porostlými všemi myslitelnými plazícími se a povlávajícími rostlinami se za strašidelných zvuků kymácejí ve větru, zatímco jejich koruny se nad námi ztrácejí v husté mlze. K tomu trosky betonového přízraku, téměř již pohlceného okolní tropickou vegetací. Stavba by mohla od minuty sloužit jako kulisa k jakémukoli hororu, sami jsme si ji coby ctitelé Hitchcockovy klasiky přejmenovali na Batesův motel.
Pomeranče nechtěly ani kozy
Pád ke ZLATÉMU vodopádu
TEXT: MAREK AUDY
James Crawford Angel, ve Venezuele nazývaný Jimmie, vykládal s oblibou historku, jak v roce 1923 potkal v Panamě jakéhosi McCrackena.
Oči plné křišťálů
TEXT A FOTO: MAREK AUDY
Stolové hory ve Venezuele skrývají úchvatné podzemní labyrinty. Bránu do tohoto speleologického ráje otevřela teprve před sedmi lety česká expedice objevením jeskyně Krystalové oči.
Magická Roraima
Text Ivana Kajzrlíková, foto Rudolf Mikoviny
Posvátná stolová hora Roraima je s nadmořskou výškou 2810 metrů nejvyšší horou venezuelské Grand Sabany.
S pralesním duchem v zádech
Drogová zpráva z Kolumbie a z Venezuely
Byli jsme jako zajatci
Samá zlá znamení
ZLATOKOPOVÉ A HLEDAČI DIAMANTŮ V PRALESÍCH VENEZUELY
CARACAS V OČEKÁVÁNÍ JEŽÍŠKA
TEXT A FOTO: Martin Mikyska
Horko až dusno, k večeru obvykle sprchne. Dlouhé fronty aut, čadících autobusů a kamionů. Obchůdky a pouliční stánky s nejrůznějším sortimentem, ale především "věhlasným" zbožím typu "Made in China".
ZA OPICEMI, KAJMANY A KOLIBŘÍKY
JAGUÁR LOVÍ V LLANOS - JAK JSEM MALOVAL ORINOKO
TEXT A FOTO: Jan Dungel
Listuji svými deníky, stránky jsou příjemně zažloutlé, inkoust zhusta rozpitý. S údivem zjišťuji, že za těch šest či sedm let, co pravidelně navštěvuji Jižní Ameriku, jsem již popsal stovky stránek
MORROCOY - PTAČÍ ŘÍŠE
TEXT A FOTO: Oldřich Kilián
Národní park Morrocoy se nachází asi 200 km západně od hlavního města Venezuely Caracasu. Stovky ostrůvků sousedící s pevninou omývají teplé vlny Karibského moře. Některé, s bílým pískem a palmami
KŘEPČÍCÍ ĎÁBLOVÉ Z YARE
Autor: Vladimír Plešinger
San Francisco de Yare leží ani ne sto kilometrů od hlavního města Venezuely Caracasu. Cesta, jež tudy vede, sleduje tok říčky Guaire, která by byla dost bezvýznamná, kdyby právě údolí na jejím horním toku neposkytlo prostor pro výstavbu venezuelské metropole.
CESTA DO NEBES
Autor: Oldřich Kilián
Lanovka z městečka Méridy na nejvyšší horu Venezuely Pico Bolívar (5007 m n. m.) je světovou raritou a je také zapsaná v Guinnessově knize rekordů. Je totiž nejvyšší na světě, dlouhá 12,5 km a překonává
