Roční předplatné 499 KčMezi soby a skřítky
TEXT A FOTO: Robert Mikoláš (Český rozhlas)
Polární oblasti se opět ponořily do víru tance. Na noční obloze roztáčí římskou bohyni úsvitu Auroru západní vítr Boreás, v tundře se v rytmu bubínků pohupují Sámové a z podzemí vše pozorují skřítkové Maahinen.
Laponci obývající sever Skandinávie se už dnes nemusejí obávat o svá práva. Turistická lákadla v podobě přírodních krás, Santa Clause nebo i samotných Sámů však zcela mění jejich tradiční způsob života.
Dovolená na ledoborci
TEXT: EVA DEKANOVÁ, MICHAL DVOŘÁK
Rámus, ze kterého tuhne krev v žilách. Mráz, který zpomalí i myšlenku. A společnost desítek chlapů, kteří nemají k láhvi a ráně nikdy daleko.
Stojím na břehu Botnického zálivu a omezeným průhledem pevně stažené péřové kapuce se nevěřícně dívám na ten kolos. Je –27 °C a hranici mezi pevninou a mořem v bílé pláni určuje jen most, vedoucí z parkoviště k lodi. Ledoborec Sampo je pevně zamrzlý v osmdesáticentimetrové vrstvě ledu. Začínám být trochu skeptická. Proč se návštěvě vysloužilého ledoborce říká plavba? Jistě si jen prohlédneme loď a poslechneme příběhy z dávných časů, ale plout? Kudy? Vždyť tu není po moři ani památky! Vidím jen ledovou pustinu táhnoucí se do nekonečna. Ohlížím se za pomalu chladnoucím autem (jak tam bylo úžasně teplo!) a vydávám se po zmrzlých schodech k lodi. Na ledem pokryté palubě mě vítá sám kapitán, usměvavý pan Ruuskanen. Upozorní mě, abych se držela zábradlí, až se dá loď do pohybu. Do pohybu? Znovu se dívám přes palubu do míst, kde by mělo být moře. Najednou se rozeřvou motory a ozve se hlasité praskání ledu. Příď lodi ukrojí první mohutné kry a ledoborec vyplouvá. Chvíli sleduji vzdalující se přístav Ajos u finského městečka Kemi a přemýšlím o neuvěřitelné síle lodi, jejíž příď se zakusuje do zamrzlého moře a mohutnou ledovou vrstvu tříští na kusy. Ještě přeručkuji po zábradlí k zádi ledoborce. V bílé pláni se klikatí rozvlněná směsice mořské vody s ledovými krami. Táhne se jako dálnice. Kdo ví, jak dlouho to bude trvat, než znovu zamrzne.
LAPONSKÝ ZÁTAH
Ze sytě zeleného stromu se vynořuje barevná postava. A přes travnatou mýtinu kráčí pomalým houpavým krokem Laponec v plné parádě. Je to Mikkel. Poznávám ho i když má čapku, kterou jsem na něm ještě neviděla. Kobaltová modř s jasné červeným širokým lemováním, mohutný zdobený opasek s houpajícím se nožem v koženém pouzdře. Pohled, na který nikdy nezapomenu.
Nejdelší den za obratníkem Raka
Letadlo se nakloní na křídlo a pomalým obloukem jde na přistání. Ve dvanáct jsme startovali a v jednu hodinu přistáváme. Přesto to byl dlouhý let. K Helsinkám se totiž blížíme od východu, tedy stále se sluncem nad hlavou. Za sebou máme dlouhých šest hodin letu a před sebou celý den a noc do příštího odletu. Bude to nejdelší den a nejkratší noc v roce. Je sobota 22. června.
Vznešení dříči ze severu
Text Jitka Mikešová a foto Linda Degerth
Z mlhy a drobného deště se pomalu začaly vynořovat nejasné siluety. Stály nehnutě jako načechrané šedobílé sochy a působily tak vznešeným dojmem, že člověku v tu chvíli ani nevadilo, že je vidí potupně zavřené v ohradě a ne volně se potulující tajgou Laponska.
Desetitisíce, nebo statisíce?
FINSKÁ SAUNA
TEXT A FOTO: Josef Sloup
Každý cizinec, který navštíví Finsko, se pokouší popsat finskou saunu. A jako vždy je to všechno naprosto marné. Sauna je přece univerzální hymna chvály země a vzduchu, ohně a vody, hříchu
SEN O SEVERU
LAPONSKO - ZEMĚ PŮLNOČNÍHO SLUNCE
TEXT A FOTO: Josef Sloup
Žiji tady už dva roky. Docela se mi tu líbí," povídá Aleš Karban a láskyplně pohladí jednoho ze svých psů. Bylo to pro mě docela překvapení. První člověk, kterého jsem potkal za polárním kruhem
LAPONSKO
HVITTRÄSK
TEXT A FOTO: Josef Sloup
Finská architektura má ve světě zvuk. Především architektura, která využívá téměř neohraničených možností ve využívání dřeva jako stavebního prvku. "Dřevo je nádherný a poddajný materiál. Jeho využití
