ikoktejl

Narozena předaleko od moře mezi pěti rybníky, nikdy bych netušila, kolikrát mne cesty povedou přes největší oceán světa, do pohádky jménem Polynésie. Píše se o ní jako o ráji, ač je to nejpřežilejší klišé, které kdy Polynésii postihlo.

TEXT A FOTO: EVA PALÁTOVÁ

Polynésie má svoje skrytá trápení, a má jich mnoho. Ale proč se o nich neví? I proto, že se o nich nepíše. Polynésie takřka nezná věc zvanou noviny (mám na mysli Polynésii tradiční, nikoli turistické rezorty či hlavní města jednotlivých souostroví). Chtělo by se říci – informovanost vázne, a není právě to v dnešním světě příslibem ráje? Neštěstí, o kterém se neví, jakoby neexistovalo. V Polynésii se „obývák“ (hliněná podlaha pod střechou na kůlech) nemůže proměnit v televizní střílnu z Blízkého východu, kuchyň se nemůže stát čítárnou o brutální vraždě z titulku denního tisku… O traumatech z celého světa se v Evropě dozvídáme bleskurychle, zažíváme tak zprostředkovaně neštěstí, kterých bychom kdysi byli ušetřeni. Nestalo se vám náhodou včera či předevčírem, že jste chtěli chviličku neslyšet? Neposlouchat? Nevědět? Vítejte v Polynésii!

Číst dál...

TEXT A FOTO: Vít Moudrý

Evropská oáza v Indickém oceánu. Nadosah Afriky, ale přesto na území Evropské unie. Je docela fajn, že právě z tohoto ostrova Francouzi při dekolonizačním úprku z Afriky neutekli.

Toulal jsem se kolem kráterů všech možných sopek na Havajských ostrovech, ve Francouzské Polynésii, na Novém Zélandu, ale ke kráterům ostrova Réunion se mi moc nechtělo. Kdo by se také chtěl toulat po rudém prachu, kde každou škvírou funí bílý kouř a každou geologickou vteřinu, tedy co pár let, vyletí tuny lávy, popela a kouře k nebesům?

Číst dál...

Odjíždím proto, že chci žít v míru a nechci být ovlivňován naší civilizací. Chci pouze tvořit primitivní umění. A abych ho mohl tvořit, musím se obklopit panenskou přírodou, potkávat se jen s divochy a žít jejich život, abych tak jako malé dítě vyjadřoval představy mých myšlenek jen prostředky primitivn ího umění, protože jenom ty jsou pravdivé a hodnotné ...

Číst dál...

TEXT: RADEK JOHN

 

Papeete, hlavní město Francouzské Polynésie, je rušné znečištěné koloniální sídlo s frontami aut v dopravních špičkách a spěchajícími lidmi s mobily u ucha.

Číst dál...

Krmení rejnoků a žraloků je adrenalinový zážitek, který si ve Francouzské Polynésii nikdo nesmí nechat ujít. Můžete si ovšem vybrat krmení bezpečnější anebo děsivější, řekněme dětské nebo dospělé.

Číst dál...

TANEC v HLUBINÁCH Napsala Libuše Cyprien, vyfotografoval Nicko Cyprien Blíží se nám poslední den cesty po ostrovech Francouzské Polynésie a jeden z hlavních důvodů výpravy zůstává pořád ještě nenaplněn – zpívající velryby keporkaci. Místní je tu nazývají tohora nebo baleines a bossses, v angličtině se jim říká humpback whales – v doslovném překladu velryby s hrbem. I když jsme z dálky viděli pár pěkných výskoků a zamávání ploutví, strávit s nimi alespoň pár okamžiků v jejich naprosté blízkosti a při tom pořídit i něco podvodních snímků se nám zatím nepodařilo.

Číst dál...

Festival probíhající každoročně v červenci na Tahiti a některých dalších ostrovech Francouzské Polynésie znamená pro jeho aktéry vrcholný svátek jejich umění. Návštěvníkům představuje ucelenou přehlídku umění, kultury a tradic této oblasti.

Číst dál...

Autor: Kamil Krupka

Maeva manava - Buďte vítáni" v říši pohádkové krásy a civilizací netknuté přírody ve Francouzské Polynésii. Buďte vítáni na ostrově Bora-Bora.

Číst dál...

Tak jako mají křesťané své svaté místo, mají ho i Polynésané. Je jím Raiatea a kdysi tu byli obětováni i lidé.

Číst dál...

Žije zde posledních deset tisíc Markézanů. Poté co ztratili zvyk jíst lidi, jsou to nejhodnější bytosti na světě.

Číst dál...