ikoktejl

Splnil se mi sen mého dětství. Přistál jsem na Havajských ostrovech, rozhozených jako diamanty v nekonečné hladině Tichého oceánu. Jejich krajina se mění rychle jako na běžícím filmovém pásu. Nadoblačné, strmé hory se zvedají prudce vzhůru od nekonečných pláží, pokrytých jemným bílým pískem. Rozervané skalnaté útesy, o které se tříští v mohutném dunění vysoké příbojové vlny. Rozsáhlé ananasové plantáže se střídají s palmovými háji.

Číst dál...

Autobus nám jede domů až v půl druhé,“ povídá vstřícně lámanou angličtinou, vytáhlý, asi třicetiletý Albánec, sedící na zídce vedle zdemolovaného přepravního vozíku na uhlí. Oblečen v něčem, co by se snad dalo nazvat civilní oděv, působí tady v tom prostředí poněkud zvláštně. Téměř instinktivně se podívám na hodinky. Je teprve devět. „Co budeš do té doby dělat?“ vyzvídám a rozhlížím se po nepříliš vábném okolí. „Tak různě. Něco se najde,“ odpovídá lhostejně.

Číst dál...