ikoktejl

Michael Fokt
Tag: Michael Fokt Nalezeno 50 výsledků.
Tag: Michael Fokt Řazení

Ráj na pekelném kotli

Ráj na pekelném kotli

TEXT A FOTO: Markéta a Michael Foktovi

Vyrostl na horkém bodu v zemské kůře a enormní síly naší planety s ním cloumají i dnes. Ostrov Réunion. Zdejší aktivní sopka vyvrhuje žhavou lávu každých pár let. Život se však nevzdává ani tady.

Na černých lávových polích vystrkují první lístky pionýrské rostliny a v okolních pralesích přežívají živoucí klenoty džungle. I ty však mají pořádně horko pod nohama. Tentokrát za to však může člověk.

Číst dál...

Ostrovy draků

Ostrovy draků

TEXT A FOTO: Michael Fokt

Nikdo neví, kde se tu vlastně vzali. Ale jsou už zkrátka tady. Tisíce kilometrů daleko od své pravlasti na odlehlých ostrovech Fidži. Seznamte se s nejvzácnějšími leguány světa, a také asi nejohroženějšími. Jestli my, lidé, brzy něco neuděláme, tak zelené skvosty Tichomoří nenávratně zmizí a najdeme je jen v seznamech vyhubených druhů.

Číst dál...

Mají pod krunýřem

Mají pod krunýřem

TEXT A FOTO: MICHAEL FOKT

Jejich tři metráky živé váhy se můžou po světě potulovat i dvě století. Dnes jsou kromě komodských varanů snad jedinými plazy, kteří zcela vládnou svému životnímu prostředí. Před jistou smrtí z lidských rukou je však zachránila jen a pouze odlehlost jejich domova. Obři světa želv.

Na svém domovském atolu Aldabra hrají želvy obrovskou roli, kterou třeba v afrických savanách příroda přisoudila mohutným slonům. Obrnění obři na své cestě za potravou vyvracejí stromky a pustoší keře. Obsadili samotný vrcholek potravní pyramidy a v jejich okolí neexistuje tvor, který by je dokázal sesadit z trůnu. Alespoň v dospělosti. Na želvích vejcích nebo mláďatech si sice občas pochutnají mořští ptáci nebo přerostlí poustevničtí krabi, jakmile však želva trochu povyroste, může si oddechnout. Další století nebo dvě prožije v klidu a pohodě. Před nějakými dvěma stovkami let – při pověstné dlouhověkosti velkých želv vlastně ještě za dob mládí rodičů dnešních obrů – podobná idyla panovala i na ostatních ostrovech seychelského souostroví. Pak ale přes ¬oceán připluli další kandidáti na vrcholové postavení v potravním řetězci. Ke smůle místních želv však měli chuť na maso. Želví maso. Evropští mořeplavci nakládali velké želvy ve velkém do podpalubí svých lodí jako živé konzervy na dlouhé plavby Indickým oceánem. Odolní plazi vydrželi naživu bez potravy klidně i měsíc nebo dva, což se jim nakonec stalo osudným. Z více než deseti druhů obřích želv, které kdysi na ostrovech žily, přežil v přírodě jediný. Právě na odlehlé a nehostinné Aldabře.„Naštěstí se teď blýská na lepší časy,“ usmívá se kurátor chovu plazů v pražské zoo Petr Velenský. Sedíme spolu na hrazení výběhu velkých želv u jejich vlastního pavilonu a sledujeme dvoumetrákové býložravce, jak se spokojeně popásají na trávě uvnitř. Po letošním deštivém jaru je skutečně šťavnatá. „Na Aldabře žije přes sto tisíc želv, a navíc se obry daří množit i v chovných stanicích na dalších seychelských ostrovech.“ Po několika staletích pronásledování si želvy chráněnou budoucnost více než zaslouží.

Číst dál...

Přiznej barvu

Přiznej barvu

TEXT A FOTO: MICHAEL FOKT

Šlapu na brzdy a doufám, že vypůjčené auto zastaví včas. Pneumatiky se smýkají po kamenité cestě přetínající vnitrozemí ostrova Sámos a za vozem se zvedají oblaka prachu. Máme štěstí oba – já i tvor, kterého jsem málem přejel. Chodící sbírka hříček přírody a jeden z nejvzácnějších plazů Evropy.

Nejbizarnější z obyvatel Sámu se mi svým silničním entrée představil o pár dní dříve, než bych se za ním vydal já sám. Pátrání po zdejších chameleonech obecných (Chamaeleo chamaeleon) patřilo k nejdůležitějším bodům našeho pobytu na ostrově. Kdyby se mi však stromový ještěr nerozhodl takto vyjít vstříc, měl bych patrně se zařízením první schůzky dost potíží. Chameleoni patří k mistrům maskování, mezi listy stromů a keřů je objeví jen málokteré oko. Dokážou přizpůsobit své zbarvení okolí a dokonce i jejich váhavý kymácivý pohyb napodobuje list rozhýbaný větrem.

Na světě byste našli jen málo tvorů, kteří jsou k životu na stromech adaptovaní tak dokonale jako právě chameleoni. Prsty na všech čtyřech končetinách jim srostly k sobě, aby vytvořily pevné klíšťky s drápky na koncích, skvěle se hodící k pohybu ve větvích. Chápavý ocas se dokáže v mžiku ovinout kolem větve jako oživlá liána a poskytnout tak ještěrovi další jištění. Tělo ploché jako chodící list se mezi těmi skutečnými proplétá s nedbalou elegancí a oči, které se pohybují nezávisle na sobě a mohou se dívat každé jinam, snadno přehlédnou členité prostředí. Pro odborníky je dodnes záhadou, jak dokáže chameleonův mozek vyhodnotit dva naprosto různé zrakové vjemy najednou.

Ovšem i rození obyvatelé stromů musejí občas slézt na zem. Potřebují přejít z jednoho stromu na druhý, aby našli dostatek hmyzí potravy či partnera k páření. Poslední dobou to však mívá jeden podstatný háček. Mezi stromy se čím dál častěji rozlévají ztuhlé řeky asfaltu nebo uježděného štěrku. Prohánějí se po nich plechové obludy, proti kterým nepomáhají ani ta nejlepší přizpůsobení. Na cestách či silnicích kvílejí brzdy častěji, než by člověk čekal. Málokdy ale celá příhoda končí tak šťastně jako v mém případě. Řidiči si často podivného plaza nevšimnou vůbec nebo ho zaregistrují tak pozdě, že už na brzdění není čas.

Číst dál...

Zvířecí akademie

Zvířecí akademie

TEXT A FOTO: MICHAEL FOKT

Zvířata nám pomáhají od počátku lidských dějin. Vlčí předkové dnešních psů lovili s člověkem už v době kamenné, dnes jim však vyrůstá překvapivá konkurence. V lidských službách se ocitají například krysy. Tvor, který způsobil jednu z největších epidemií moru v Evropě, nyní zachraňuje lidské životy. Krysy obrovské z Afriky dokážou něco, co člověk určitě nezvládne. Najít zahrabanou nášlapnou minu jen tak po čichu. Mohly by tím zachránit až dvacet tisíc lidských životů, které kvůli minám ročně vyhasnou. V tomto pátrání předčí dokonce i elektronické detektory kovů, protože na rozdíl od nich umějí vyhledávat také plastické trhaviny. Některé krysy jsou dokonce lepší než speciálně vycvičení psi a mohou se pochlubit mezinárodním osvědčením, které to potvrzuje. Ve srovnání se psy navíc mají hned několik výhod. Pomocníci s hlodáky jsou odolní proti tropickým chorobám a nejsou tak vázaní na svého pána, takže mohou bez problémů spolupracovat s různými lidmi. Na rozdíl od špičkově vycvičeného psa, který může vyjít i na půl milionu korun, jsou také řádově levnější a pracují za půl banánu. Na spuštění nášlapné miny většinou stačí hmotnost pouhých pěti kilogramů, takže psovodi neustále riskují, že jejich cenní pomocníci skončí v oblacích. Krysy vážící sotva dvě kila však mohou po minovém poli běhat zcela bezpečně.

Číst dál...

Šestinohý byznys

Šestinohý byznys

TEXT A FOTO: MICHAEL FOKT

Jsou jich tu miliony pod jednou střechou. Cvrčci, saranče, larvy potemníků. Všichni dohromady vyžadují každodenní odbornou péči, aby se sami mohli stát solidní základnou zvláštní potravní pyramidy. Řetězce, který funguje za zdmi zoologických zahrad i běžných bytů. U nás i v zahraničí na ně totiž v teráriích čekají tisíce dalších tvorů, kteří mají pořád hlad. Vítejte na hmyzí farmě.

Jednu krabičku cvrčků, prosím. Takovou větu slýchají prodavači v teraristických prodejnách dnes a denně. Většinou od lidí, kteří si domů pořídili gekona či sklípkana, a teď shánějí pro své exotické miláčky něco vhodného na zub. Spokojeně si vezmou svou dávku šestinohých laskomin a jdou domů. Vůbec si nedokážou představit, co všechno se muselo stát, aby se pochoutky s tykadly dostaly až k nim. „Chovat krmný hmyz není jen tak,“ vysvětluje majitel farmy Vladimír Šefl. „U terarijních zvířat totiž platí, stejně jako u nás – jste to, co jíte. A protože podmínky v teráriích zpravidla nejsou stejně ideální jako v přírodě, je kvalitní živé krmivo nanejvýš důležité.“

Číst dál...

Pražský drak

TEXT A FOTO: MICHAEL FOKT

Je největším ze všech ještěrů, přesto ho věda zná sotva sto let. Během jediného století po svém objevu se však octl na seznamu ohrožených druhů živočichů. Varan komodský. Jeho mohutnost a bezmála půlmetrový jazyk šlehající z tlamy mu vynesly přiléhavou přezdívku „komodský drak“. Rozmnožit takovou chovatelskou raritu je obrovský úspěch a ochranářská nutnost. Odborníci z pražské zoo se na oslavu varaního zrození chystají už popáté. Dostali se tak na absolutní světovou špičku v chovu třímetrových draků.

„Naše samice Aranka je skutečně zasloužilou matkou,“ potvrzuje chovatel Petr Velenský. „Dala nám dohromady přes třicet mláďat a další snůška se vyvíjí v inkubátoru.“ Najít a umístit do bezpečí umělé líhně drahocenná dračí vajíčka, z nichž každé váží téměř tolik jako deset slepičích, je pro chovatele stejně náročné jako pro samici jejich nakladení. „Pokaždé, když Aranka hloubila hnízdní noru, tak se prohrabala třícentimetrovou vrstvou betonu až do podloží celého pavilonu – a to byly jejím jediným nástrojem masivní drápy,“ líčí chovatel. „Ve své expozici má samozřejmě k dispozici písčité kladiště a když si na sbíječku zahrála poprvé, vybudovali jsme druhé přesně v místě otvoru v podlaze. Navzdory veškerému komfortu však při každé další snůšce dno ubikace probourala znovu.“

Číst dál...

Mistři převleků

Mistři převleků

TEXT A FOTO: MICHAEL FOKT

Na souši i v tekutém živlu se to jen hemží nejrůznějšími podvodníky. Všemožně se snaží ostatní přesvědčit, že jsou třeba suchými větvičkami nebo dokonce ptačími výkaly. Až na vás někdy znenadání „vybafne“ nějaký živý tvor, nedivte se. Mnozí živočichové mistrně splývají se svým okolím a utíkají až v poslední chvíli.

Jak být například z jelena jelen? Jde to docela snadno. Stačí být rysem či vlkem. My lidé vidíme srnce nebo jelena ležícího v zelené trávě jarní louky doslova na sto honů. Velké šelmy naší přírody se však musejí spoléhat spíš na svůj citlivý nos. Jejich jinak ostrý zrak je v tomto případě nechává na holičkách. Jsou totiž barvoslepé v zelené a červené části světelného spektra. V praxi to znamená, že jim hnědorezavá letní srst srnců splývá se zeleným okolím. Rychlí kopytníci jsou tedy maskovaní pro oči těch tvorů, kteří jsou jim nebezpeční. Evoluce neplánuje, takže je nemohla připravit na pohromu posledních staletí – že do evropských lesů vtrhne lysý primát s puškou, který má barevné vidění výborné.

Číst dál...

Karibské drahokamy

Karibské drahokamy

TEXT A FOTO: MICHAEL FOKT

Umějí běhat po stropě jako gekoni, měnit barvu po vzoru chameleonů a odlamovat ocásek stejně jako naše ještěrky. Při vývoji karibských anolisů příroda trochu zamíchala různými plazími vynálezy jako dítě kostkami z lega.

V deštném pralese ostrovů Guadeloupe panuje vlhko jako v prádelně a po celý rok je tu kolem třiceti stupňů. Člověk se tu při každé větší námaze zpotí do poslední nitky. Pro zdejší anolise mramorované je to však hotový ráj. Jako malé zelené blesky pobíhají po kmenech stromů i mezi nimi. „Zastihnete je tu opravdu všude,“ potvrzuje guadeloupský znalec přírody Bruno Gargal. „Jsou ohromně přizpůsobiví. Třeba na Martiniku se vyrovnali s výstavbou domů tak dobře, že jsou v obydlených oblastech dokonce hojnější než v původním pralese.“ Ačkoli je zmiňovaný Martinik od Guadeloupu sotva sto padesát kilometrů daleko, tamní anolisové patří samozřejmě k jinému druhu než ti guadeloupští. Celý Karibik je doslova přehlídkou těchto drobných ještěrů. Žije jich tu přes sto třicet druhů a v tropickém vedru se dá jen těžko uvěřit, že za to může doba ledová – nebo spíš její konec. „Když roztály ledy, stoupla hladina moře a slaná voda zalila nižší údolí původních ostrovů. Nad hladinou zůstaly jen vrcholky hor, které tvoří dnešní Malé Antily i další souostroví. A na nich zase skupiny anolisů, které od sebe oddělil slaný živel. Z každé z nich se tak mohl vyvinout nový, zcela unikátní druh,“ vysvětluje Bruno Gargal.

Číst dál...

Oči na stopkách

Oči na stopkách

TEXT A FOTO: MICHAEL FOKT

Hlemýždi nebo chcete-li lidově šneci, jsou noční můrou většiny zahrádkářů. Těžce zkoušení pěstitelé dělají všechno možné, aby je ze svých záhonů dostali. Existují však i lidé, kteří se o ně se stejnou zarputilostí starají. Tvorové s domovem na zádech a očima na stopkách pro ně představují výnosné živobytí.

Stojíme u ohrady velké jako plavecký bazén. Za jejími čtyřicet centimetrů vysokými stěnami je však místo vody moře trávy, ze které vyčnívají dlouhé řady prken sestavených do tvaru stříšek. Vzduchem se nese slabé praskání. Připadá mi nějak povědomé. Rozpomínám se na dobu, kdy jsem pracoval v zoologické zahradě. Ovšem – elektrický ohradník. Jeho vedení je skryté na rubové straně ohrady. Vlastně proč ne. Když dokáže udržet uvnitř výběhu paviány nebo třeba lvy, tak jistě zvládne i dvě či tři tuny hlemýžďů.

Číst dál...

Město zavěšené na útesu

Město zavěšené na útesu
Tropea – člověku se zdá, jako by mu to jméno pulzovalo celým tělem a v návalech vedra naráželo do mozku v rytmu tepu rozbouřené krve.

Číst dál...

OBR z pravěku

OBR z pravěku
TEXT: MICHAEL FOKT Ačkoli žil před šedesáti miliony let, je pro nás doslova horkou novinkou. Vědci na jeho pozůstatky narazili před necelými dvěma lety a oficiálně ho popsali dokonce až letos.

Číst dál...

Smrtící objetí

Smrtící objetí

TEXT A FOTO: MICHAEL FOKT

 

Předkové dnešních hadů se kdysi dávno vynořili z podzemních chodeb, kde je evoluce zformovala do podoby dlouhých beznohých tvorů. Zdálo by se, že s takovým tělem nemůžou mít na denním světle na růžích ustláno.

Číst dál...

Za člověkem do muzea

Za člověkem do muzea

Text a foto Michael Fokt

 

Budova Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze skrývá překvapivou zajímavost – muzeum, kde se návštěvníci mohou poučit o člověku po kulturní i biologické stránce.

Číst dál...

Okem sem, okem tam

Okem sem, okem tam

Text a foto Michael Fokt

 

Pro nezúčastněného pozorovatele je chameleon snad tou nejbizarnější sbírkou různých podivností, jaké mohla příroda dlouhodobou evolucí vytvořit. Zdá se, že se už od dob konce dinosaurů bavila postupným přidáváním dalších kuriozit do utváření těla těchto zvláštních ještěrů.

Číst dál...

Abychom se nerozsypali

Abychom se nerozsypali

Text a foto Michael Fokt

 

Celé naše tělo je složené z miliard buněk různých typů, které tvoří jednotlivé orgány jako kostky stavebnice. Abychom se nerozsypali na chaotickou hromadu základních kostiček, musejí u sebe jednotlivé buňky držet podobně jako díly domečku z lega.

Číst dál...

Tělo jako stroj

Tělo jako stroj

Text a foto Michael Fokt

 

Lidské tělo si lze představit jako dokonalý stroj. Při svém provozu využívá stejné fyzikální zákonitosti a důmyslné vynálezy, které umožnily rozvoj lidské civilizace.

Číst dál...

Technika nás nespasí

Technika nás nespasí

TEXT A FOTO: MARKÉTA A MICHAEL FOKTOVI

 

Ondřej Neff je člověk s všestrannými zájmy. Jako jeden z předních českých autorů žánru sci-fi snad ani nemůže být jiný. Kromě vlastní rozsáhlé tvorby také upravuje pro dnešní čtenáře díla zakladatele žánru science fiction Julese Verna.

Číst dál...

Neztratit hlavu

Neztratit hlavu

TEXT A FOTO: MICHAEL FOKT

 

Kudlanky jsou mistry převleku. Svým vzezřením a chováním dokázaly zmást nejen kořist a nepřátele, ale i celá pokolení lidí. Kvůli strašlivým loupeživým nohám sepnutým k falešné modlitbě je národy po celém světě považovaly za svatý hmyz. Jediné, co jim je však svaté, je představa šťavnatého oběda.

Číst dál...

Španělský ementál

Španělský ementál

TEXT A FOTO: MICHAEL FOKT

 

O horské hřebeny Cantabrie, jedné ze čtyř severošpanělských provincií, se před více než tisícovkou let roztříštily i dobyvačné naděje arabských vojsk. Vápencové masivy jsou provrtané tisícovkami krasových jeskyní jako gigantický kus ementálu a když za odlivu ustoupí oceán, mohou se rybáři suchou nohou procházet po desítkách kilometrů obnaženého mořského dna.

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group