Roční předplatné 499 KčNP Kakadu
V AUSTRÁLII NAJDETE VÍCE NEŽ PĚT SET NÁRODNÍCH PARKŮ. PŘED ODJEZDEM DO ZEMĚ PROTINOŽCŮ JSME SE NEMOHLI SHODNOUT, KTERÉ Z NICH VYBRAT DO ITINERÁŘE NAŠÍ CESTY. I KDYŽ JEDNU VÝJIMKU JSME PŘECE NAŠLI. O NÁVŠTĚVĚ NÁRODNÍHO PARKU KAKADU NEPOCHYBUJE ANI JEDEN Z NÁS.
TEXT: BARBORA LELKOVÁ, FOTO: ADAM LELEK
V Darwinu, hlavním městě Severního teritoria, si půjčujeme čtyřkolku, která je pro důkladný průzkum Kakadu nezbytností. Je poslední červencový týden. Již čtyři měsíce tu nepršelo a období sucha je právě na vrcholu. Krajina, kterou projíždíme, je vyprahlá. Horký vzduch se líně převaluje a bere energii všemu kolem. Zlatavě žlutá tráva i vedrem znavené stromy jsou téměř bez života. V těchto nehostinných časech šetří drahocennou energií a čekají na životadárné období dešťů. Na to si všichni ale ještě dva měsíce musejí počkat. Téměř čtyřicetistupňové horko, panující v těchto dnech na severu Austrálie je nesnesitelné i pro nás.
Mořští andělé
KEPORKAKOVÉ JSOU NEJEN KRÁSNÍ TVOROVÉ, VYNIKAJÍ TAKÉ MNOHA DOVEDNOSTMI. JSOU ÚŽASNÝMI ZPĚVÁKY, DOKONALÝMI AKROBATY A V NEPOSLEDNÍ ŘADĚ ZKUŠENÝMI CESTOVATELI. SPATŘIT TYTO JEDINEČNÉ TVORY VE VOLNÉ PŘÍRODĚ JE NEZAPOMENUTELNÝM ZÁŽITKEM.
Stopy v písku
TEXT A FOTO: MICHAL KAŠPAROVSKÝ
Náhon na všechna čtyři kola potřebujete na největším písečném ostrově na světě jako sůl. S absencí zpevněných cest vás na něj totiž v normálním autě ani nepustí. Stejně si ale s sebou vezměte tažné lano. Na ostrově Fraser stejně dřív nebo později zapadnete.
Z velmi řídce obydleného ostrova na pobřeží australského státu Queensland se v posledních desetiletích stala vyhledávaná atrakce. Není divu. Východní pobřeží Austrálie je u turistů dlouhodobě populární a zastávka na ostrově z písku dobře zapadá mezi návštěvy velkoměst Sydney a Brisbane, Velkého korálového útesu a souostroví Whitsundays. Ostrov Fraser je navíc světové unikum. Nejen že se honosí titulem největší písečný ostrov světa, ale je současně jedním z mála takových velikánů, na kterém je vzrostlý prales. U písků, chudých na minerály, to není právě pravidlo. Na Fraseru to ovšem způsobuje symbióza rostlin s místními houbami, které jim dodávají vodu a minerály. Na oplátku dostávají z kořenů uhlíkaté zdroje. Díky tomu jsou na ostrově též pro Austrálii tak typické blahovičníky.
Ostrov čertů
TEXT A FOTO: Alexandra Synac
Už při pohledu z letadla dolů na tu hornatou krásu posetou tisíci jezer, která v odpoledním sluníčku zářila jako safíry na zeleném sametu, se to ve mně zachvělo. Místo jako stvořené pro Tolkienovu fantazii nebo pro Spielbergův Jurský park.
Poslouchám Tonyho, který nám právě poskytl auto ze své půjčovny: „Myslím, že s ní budete spokojeni. Ale držte ji pod devadesátkou.“ Starší podsaditý pán s onošeným kloboukem na hlavě spokojeně poplácal karavan po kapotě a předal nám klíče. „Pršet by dneska už nemělo, tak ji nechte ještě chvíli vyvětrat, ale jinak všechno v pohodě.“ Naše cíle byly jasné – vidět ježuru, tasmánského čerta, ptakopyska, vombata, takzvanou „borovici huon (Lagarostrobos franklinii) patřící mezi nohoplodovité (Podocarpaceae) a místní druh cypřiše (Athrotaxis selaginoides), zvaný „borovice King Billy“, případně cokoliv jiného endemického, čím se tento bezdůvodně opomíjený ostrov může pyšnit.
