Lví zlotřilec
TEXT A FOTO: Richard Jaroněk
Hledáním lvů stráví fotografové celého světa týdny. Když pak konečně objeví statného lva, není nikdo, kdo by si nepřál, aby byl trochu blíž. Alespoň na pár metrů. Někdy však nastane situace, že je až příliš blízko!
Vysoký kopec s jedinou cestou, která jej obepnula jako snubní prsten, jsem projížděl potřetí. Hledal jsem smečku, ale dosud marně. Hustý porost, suchá, ale vysoká tráva, keře a stromy ukrajovaly z cesty a místy byl úsek tak nepřehledný, že jak vždy z recese říkám: „Pokud nebude na cestě lví ocas a málem jej nepřejedeme, nemáme šanci je najít!“ Sjíždím z kopce dolů a na chvíli zastavím. Stahuji špinavé okno, abych co nejvíce viděl do dálky. Zpozorním. Možná kilometr vzdušnou čarou leží uprostřed trávy hnědý…, ale ne…, to je určitě kámen. Ještě chvíli jej upřeně sleduji, ale ten šutr se ne a ne pohnout. Po několika minutách už opět stoupáme a za chvíli se maska mého automobilu objeví za stromem v místech, kde jsem viděl onen kámen. Nevěnoval jsem mu vůbec pozornost, myslel jsem si, že mám zrak již dostatečně vytrénovaný a lva nepřehlédnu. Do té doby, než balvan švihnul ocasem. Přitlačil jsem pedál plynu až k podlaze a houknul na posádku: „Držte si klobouky, dámy a pánové, show může začít!“
Nevinné bestie
TEXT A FOTO: PAVEL ZÁHOREC
Navenek zákeřní a neúprosní zabijáci, ve vlastní smečce však ta nejsolidárnější zvířata s úžasným vztahem k vlastním mláďatům.Vyfotografovat psy hyenovité je však někdy velmi obtížné.
Z letadla vypadala krajina kolem řeky Kwando jako rovná plocha bez vyššího porostu: zvěří vyšlapané cesty propojující modrá jezírka, ve kterých se líně povalovali hroši; stáda slonů viditelná i z výšky 800 metrů, ve které jsme se nad pevnou zemí pohybovali v malých cessnách. Oblaka prachu zvířeného vylekanými impalami se spojovala v šedou skvrnu, na jejímž hrotu skákaly desítky hnědých kopytníků. Úchvatný pohled na otevřenou krajinu sliboval nádherné fotografování v ráji zvířat. Plánovali jsme sledovat asi dvacetičlennou smečku psů hyenovitých, která území obývá, a nemohli jsme se dočkat, až dosedneme na pevnou zem.
Když v ráji prší
TEXT A FOTO: PETR SLAVÍK
„Prásk, prásk!“ ozve se ohlušující zvuk hromu. Mám pocit, že uhodilo přímo do mě. Skrze clonu deště rozeznávám skupinku žiraf, tísnících se pod korunou rozložitého stromu. Marně se snažím vytřít vodu z očí. Jsme přímo uprostřed bouře. V otevřeném džípu si na planinách Linyanti připadám jako pojízdný hromosvod.
Čemu se divíš,“ šeptám si v duchu, když pončo přestává zvládat přívaly vody. „Je přece období dešťů!“ Kaluž, která se vytvořila na sedadle pode mnou, se od mého těla pomalu začíná ohřívat. Soukromý bazén. Malé africké spa. Příští výmol na cestě ale ruší mou lázeňskou pohodu, když se snažím udržet sebe i techniku v džípu. Déšť ustává a na obzoru se ukazuje světlý pruh oblohy. Odpolední prudká bouře, typická pro tuto oblast v období od prosince do března, se posunula krajinou k východu. Slunce zasvítí do buše a ta se rozzáří neuvěřitelnou škálou kýčovitě sytých odstínů zelené. Stádo impal setřásá poslední zbytky vody ze srsti. Je v něm plno mláďat. Je čas hojnosti, čas nového života.
Botswanská korida
TEXT A FOTO: MAREK HAVLÍČEK A TEREZA TSCHÖPLOVÁ
Na tuhle noc asi nikdy nezapomeneme. Už se nám totiž nejspíš nikdy nepřihodí, že by na naše auto zaútočilo stádo býků. Ovšem nikoliv rohy, ale jazyky…
Ani nevím, kolik mohlo být, když mě probudilo zběsilé kývání auta ze strany na stranu. Nejdřív jsem si myslel, že můj sen o plavbě na lodi byl tak intenzivní, že ztrácím pojem o realitě. Pak mě napadlo, že tady v srdci pouště Kalahari udeřilo tornádo. Zvenčí se přitom ozývaly divné zvuky, které v mé hlavě vykreslovaly hrůzostrašné scénáře. Byli jsme v opuštěném kempu, nikde nikdo, takže případné volání o pomoc by bylo marné. Odhrnul jsem záclonku a zůstal jsem v naprostém úžasu. Kolem naší kymácející se Jahůdky se černaly obrysy mohutných zvířat. „Chtějí nás snad převrátit?“ vyjekla rozespalá Tereza. Mrak přestal zastiňovat měsíc v úplňku a jeho záře nám odhalila pět velkých a několik menších býků, jak stojí kolem našeho auta a olizují ho. Olizovali ho tak intenzivně, že s terénním kolosem cloumali ze strany na stranu…
Lví mimikry
V ZEMI ČERVENÝCH DUN
Autor: Jiří Bálek
Žádné dvě návštěvy v poušti Kalahari nejsou stejné. Nálada se mění pouhým mrknutím oka...
AFRICKÁ ODYSSEA
BOTSWANA - DIAMANTOVOU ZEMI NIČÍ AIDS
Autor: Nina French
Botswana je nejvíce prosperující zemí černého kontinentu, zápasí však také s nejvyšším výskytem AIDS na světě.
BOHOVÉ NEJSOU ŠÍLENÍ
Autor: Josef Formánek
Jen jediní muži na světě se rodí a umírají s polovztyčeným penisem, podle kterého si dali podivné mlaskavé jméno: QHWAI-XKHWE.