ikoktejl

Petr Vaverka
Tag: Petr Vaverka Nalezeno 2 výsledků.
Tag: Petr Vaverka Řazení

Kamenolom Sparman

Kamenolom Sparmann

- potápění uprostřed města

 

   Text Petr Vaverka

   Foto Petr Vaverka, Jost Krause

 Historka o potopeném tanku? To bylo to první, co před lety přivedlo naše myšlenky na potápění v dosud neznámém kamenolomu nedaleko hranic s Německem, v saském městě Kamenz! Kdo by také reagoval jinak. Povídaček bylo samozřejmě víc. Pod vodou byla údajně ukrytá i Jantarová komnata... Dnes už lom pravidelně navštěvují stovky potápěčů. Tank ani ruský poklad se jaksi nekoná. Jiných zajímavostí je zde ale víc než dost a výlet za potápěním sem rozhodně stojí za to.

 

   Naleziště pokladů

Po příjezdu na lokalitu oči všech návštěvníků zabloudí většinou přímo na vodní hladinu. Parkovat je totiž možné bezprostředně u prvního kamenného schodiště. Přístup do vody je zhotoven z ocelových, žárově zinkovaných schodů a malé plošiny na severním břehu. Pokud se odtud vydáme na ponor při západní stěně, dostaneme se k nejdelšímu zdejšímu kolmému sestupu. Při tomto postupu je třeba sledovat prostor pod sebou. Z hladce kolmé skalní stěny na četných místech vystupují různé konzole, lávky a zbytky jiných konstrukcí. Zranit se o jejich hrany nebo poškodit suchý oblek je záležitostí okamžiku. Severovýchodní partie zdejšího lomu je mělká, s hloubkami do 30 metrů. Dno je opět bohaté na různé nálezy. Podél východní strany najdeme v hloubkách do 20 metrů rozvětvené kmeny stromů. Místo je místními označováno jako les. Oblast v jižní části je pro svou vzdálenost potápěčům s jednou láhví nedostupná. Ideální pro průzkum tohoto prostoru je dvojče a spolehlivý UW skútr. Pokud bychom hledali podobné místo k potápění, musela by naše cesta vést až k Lipsku do zatopeného lomu Wildschutz. Ten je svou hloubkou 74 metrů na čele tabulky extrémních sladkovodních lokalit v širokém okolí.

 

   Čistá voda je základ

Jost Krause, majitel potápěčské školy Kamenz a nájemce lomu Sparmann, zde uvedl do života potápěčskou základnu s perfektním zázemím včetně ubytování, klubovny i plnírny láhví. Velký díl práce se mu ale povedl v zatopené části lomu. Voda zde před pár lety jen zapáchala a viditelnost byla nulová. Důmyslným systémem okysličování hlubokých partií dosáhl během pár let obnovení cirkulace vody. Do hloubek přes padesát metrů je spuštěna na plovoucích bójích konstrukce ze silných PVC trubek. Ta je zásobená tlakovým vzduchem z kompresoru na břehu a provzdušňuje ode dna vodu v lomu. Ostatní zařídila už matka příroda. Biologické procesy se opět rozeběhly v plné síle a organické nečistoty zetlely. Voda je zase průzračná. Stálo to dobrý nápad, investici do hadic, trubek a nosných bójí s lany. Přísun vzduchu zajišťuje starší vzduchový kompresor. Systém je mobilní, hloubku rámu s tryskami lze jednoduše měnit. Nejvýhodnější je podle Jostovy zkušenosti provzdušňovat vodu v zimě, kdy teplota vzduchu klesne pod 4 °C.

 

   Náročná lokalita

Svým charakterem se potápění v lomu Sparmann řadí mezi náročné. Do vody je přístup pouze z plošiny, na kterou sestoupíme prudkým schodištěm. Pro jednoho potápěče je to velmi komfortní, dva už mají problém s vyhýbáním. Vstup je přímo na hloubce 15 metrů(!). Nově jsou nyní v nejzajímavějších místech nataženy vodící šňůry, díky kterým je orientace pod vodou jednoduchá a hlavní atrakce potápěči při ponorech už tak snadno neminou. Kolmé stěny po celém obvodu, studená voda a tma většinou už od dvacetimetrové hloubky kladou poměrně velké nároky na zkušenosti jednotlivců. Zbytky stromů, keřů nebo různě trčící konstrukce a lana mohou být příčinou uvíznutí a podobných nepříjemností v temné hloubce. Tady se rozhodně vyplatí potápění v sehrané dvojici. Ale nehoda není náhoda. Ani této krásné lokalitě se nevyhýbají fatální potápěčské příhody. Je proto na místě k potápění v místní vodě přistupovat s maximálním respektem. Základna sice disponuje rescue soupravou a německý systém lékařské první pomoci je rychlý a dokonalý, lépe je však takovým situacím předcházet.

 

   Potápění

Sestupujeme podle kolmé západní stěny a vodítkem je nám silná ocelová roura od bývalých čerpadel vody. Jednotlivé díly jsou spojovány přírubami. Jak je míjíme, dostáváme se až do hloubky přes 50 metrů. Ano, vodou zatopený kamenolom Sparmann je hodně hluboký. Už dávno je úplná tma, temnotu dokonale rozřezávají kužele silných xenonových lamp. Jsme tady ve správnou dobu. Čistota vody a tím i viditelnost zde závisí nejen na ročním období, ale i na zásazích nájemce lokality. Dnes vidíme minimálně na vzdálenost 10 metrů. Orientace je dobrá, kompas však nezbytný. Světla postupně odkrývají mnoho pozůstatků po dřívější činnosti. Žebříky, lávky a různé konstrukce. Jako lákadlo pro návštěvníky je od loňského roku pod vodou v hloubce15 m umístěný kompletní WC z dopravního letadla. V hloubce necelých 30 metrů je možné vidět domek pro střelmistra. Pokud se pohybujeme víc ke středu lomu, můžeme objevit stavby z příhradové ocelové konstrukce, připomínající věže. Takové objekty jsou pokryty silnou vrstvou červenohnědých oxidů. Lahůdkou, určenou potápěčům s heliovými směsmi, je zachovalý motocykl neznámé značky v hloubce 62 metrů pod kolmou stěnou se žebříkem. To už není daleko od nejhlubšího místa lomu. Tam ale nemíříme. Náš ponor směřuje do části nejbohatší na „vzácné“ nálezy. Nejvíc artefaktů je totiž k vidění v první třetině plochy dna nejblíže ke vstupu. Celé dno je ale velmi rozsáhlé. K jeho kompletnímu průzkumu bude zapotřebí mnoha ponorů.

 

   Trocha historie

Lom jako těžební místo existoval už před 2. světovou válkou. Hlavním majitelem byl v těch dobách Carl Sparmann. Ten vlastnil ještě další kamenolomy. Podle něj neslo toto místo jméno až do roku 1959, kdy znárodněním přešel celý provoz pod východoněmecký VEB Grünsteinwerke Kamenz. Jméno bylo kamenolomu jako místu pro potápění a rekreaci navráceno až v současné době. Kámen se zde již od 70. let netěží. Důvodem bylo postupné rozšiřování města Kamenz. Potom, kdy se pumpy čerpající vodu ze dna lomu zastavily, došlo ke kompletnímu zatopení díla. Klidná hladina hlubokého lomu pak příležitostně sloužila k „úklidu“ nepotřebných věcí. Proto nyní při ponorech na dno můžete spatřit rozličné harampádí. Bicykly, tříkolky, celé televize, toaletní mísy a další atrakce zpestřují zdejší potápění. Doba, kdy lom stál na okraji zastavěného území, je dávno minulá. Nyní leží celá lokalita uprostřed města, což jí rozhodně přidává na atraktivitě. Komfortní bydlení v nově vybudovaných chatkách, převlékárna a exkluzivní klubovna se sociálním zařízením umožňuje celoroční provoz. To se samozřejmě projevuje na návštěvnosti. Díky své poloze v Sasku, odkud je blízko jak k českým, tak i polským hranicím, potkáte vedle svých kolegů potápěčů z Česka i skupiny z Polska. A přesto, že je v nedalekém okolí dost podobných lokalit (Steina, Prelle, Wetro), stahují se na Sparmann i němečtí potápěči. Není se čemu divit. Čistá voda, postupné zarybňování zajímavými rybími druhy a dokonalý servis k tomu přímo vybízejí.     

 

Hranická propast

Hranická propast − Suchá rotunda

 

   Napsal a vyfotografoval Petr Vaverka

 „Pověs tam ten kufr s blesky, dva dvanáctkové sety a čtyři stage. Další náklad pošleme dolů příště!“, říká Libor a zatížená kladka sjíždí po laně do hlubiny. Tři čtyři takové jízdy a veškerá technika je v sedmdesátimetrové hloubce u hladiny jezírka v Hranické propasti. Dnes je naším úkolem fotografování uvnitř skalního masivu, v Suché rotundě.

U ohlubně propasti jsme se sešli ve čtyřech účastnících s pomocníkem Rendou a nezbytným Sabbathem. Kromě samotného fotografování dopraví z Rotundy právě Sabbath vzorky netopýřího guana, které budou zaslány k rozboru do Biologického ústavu AV v Českých Budějovicích. Začínáme se spouštěním vybavení pomocí lanovky, instalované ZO 7-02České speleologické společnosti. Teprve, až když jsou veškeré přístroje a ostatní materiál na plošině nad vstupním jezírkem, začíná finální příprava na důležitý ponor. Naše dnešní práce má za úkol doplnit poslední přesná mapování rotundy o celkové fotografické záběry. Nebude to nic jednoduchého. Transport veškerého zařízení hlubokou partií propasti i následné fotografování v prostorách Rotundy prověří schopnosti celé skupiny i spolehlivost techniky. Skalní stěny suché části jsou tmavé a pohlcují světlo z jakéhokoli zdroje. Nasvítit vnitřní prostory bude opravdu komplikované. K tomu budeme potřebovat velkou kapacitu světelných zdrojů.

Na ponor jsme připraveni ve dvou dvojicích. Postupně si rozdělujeme náklad fotografického náčiní, které je třeba dopravit na místo. Do Suché rotundy existuje pouze jedna přístupová cesta. A ta vede pod vodou. Po zanoření ve vstupním jezírku se potápěči šikmou chodbou severozápadního kanálu dostanou do hloubky 47 metrů na Zubatici. Odtud se kolmým stoupáním a postupem úzkými místy v horních partiích protáhnou přímo do Rotundy. Jedná se v podstatě o překonání sifonu ve čtyřicetisedmimetrové hloubce. Podplavání Zubatice klade na dopravu citlivého fotografického náčiní zvláštní nároky. Podvodní blesky konstruované na hloubky 100 m bez problémů přepravujeme na „druhou stranu“ ve dvou vodou zalitých Peli kufrech. Vodě nepřizpůsobená zařízení jsou opatrně uložena do speciálního hermetického kontejneru vyrobeného v olomoucké Lole. Jeho desetilitrový objem vyhovuje našim potřebám dokonale. Stativy necháváme volně zavěšeny jako stage láhve. Zdejší kyselka jim nemůže zásadně uškodit.

Po vynoření v jezírku Rotundy už vše probíhá předem domluveným způsobem. Navzájem si podáváme dopravené věci, pomáháme si z vody a odkládáme výstroj na určené místo. David s Michalem se převlékají ze suchých obleků do barevných overalů. Budou instalovat jednotlivé blesky v členitém terénu Rotundy, jejich postavy na snímcích vytvoří logické měřítko. Čeká je při tom pěkný sportovní výkon. Několikanásobné přelézání dvoumetrových balvanů je přece jen poněkud vyčerpávající.

Fotografování máme naplánováno za použití jednoho stativu pro aparát a druhého pro jeden z blesků. Celkem 13 samostatných blesků hodláme odpalovat bezdrátově. Vše je spouštěno při expozici 14. bleskem na fotoaparátu. Nejdůležitější je zajistit v celém systému vzájemnou komunikaci a synchronizaci. Jen tak se může povést odpálit všechny blesky najednou a osvítit tak co nejlépe vnitřní prostor Rotundy. Sabbath s Liborem odebírají vzorky guana, zatímco David s Michalem hledají nejlepší umístění pro naše zdroje světla. Zkoušíme postupně funkci jednotlivých částí světelného řetězce a provádíme pokusné záblesky. Jeden z blesků umisťujeme pro zvýraznění i pod hladinu tzv. Kropenky. Když už je guano na cestě na „světlo boží“, pouštíme se za pomoci Libora do práce. Půdorys Rotundy je úzký a dlouhý, záběry tedy orientujeme v obou podélných směrech. Znamená to opakované stavění blesků, další a další světelné zkoušky.

Fotografujeme s různým nastavením přístroje i s různými směry svícení blesků. Jde to jako po drátkách, takže jsme za 5,5 (!) hodiny hotovi. Nezbývá než všechny propriety sbalit, pečlivě uložit k transportu a vydat se dalším ponorem přes hlubokou Zubatici na čerstvý vzduch. Renda se Sabbathem nás už očekávají s vydatnou svačinou a teplým čajem. Než vytaháme všechen materiál znovu k ohlubni propasti a naložíme do aut, bude už pořádná tma!

Naše práce přinesla ucelený pohled na vnitřní prostor Suché rotundy a v reálném měřítku umožnila uvědomění si velikosti tohoto úžasného přírodního výtvoru. Za dokonalou spolupráci chci veřejně poděkovat Davidu Čani, Liboru Čechovi, Michalu Gubovi, Rendovi Melichárkovi a Fraňo Sabbathovi. 

Použitá technika: fotoaparát NIKON D200, objektiv Nikkor 12-24/4 DX, 5x blesk Nikon SB-800, 3x UW blesk Hartenberger, 5x UW blesk SUBTRONIC, 2x Stativ Velbon, 4x externí odpalovací čidla.

www.vaverka.net

 

 

 

 Hranická propast fascinuje odborníky i laiky už století. Její tajemství ještě stále není objeveno. Na průzkumech a mapování zde pracuje skupina ZO 7-02 Hranický kras České speleologické společnosti. Až nástupem nových technologií se potápěči dostávají hlouběji a všechna měření se upřesňují. V současnosti ale není nouze o nové objevy v mělčích částech propasti. Největší překvapení však v sedmdesátých letech připravila průzkumníkům Hranická propast v místech za Zubatkou. Mirek Lukáš a Jaromír Andres zde 24. 6. 1978 objevili obrovskou suchou část, která dostala jméno Suchá rotunda. Průzkum byl v následujících letech směrován k prvnímu měření a pozorování kolonie netopýrů. Dnes jsou tyto prostory předmětem podrobnější dokumentace. Za tímto účelem byla v průběhu loňského roku provedena nová měření a zpracovány aktuální mapy. Pavel Říha zde drží český hloubkový potápěčský rekord 170,2 metru. V současné době je hlavní aktivitou instalace sofistikovaného systému pro přesné měření teploty v různých místech propasti s centrálním sběrem dat, jako i další mapování v různých hloubkových profilech.

 

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group