ikoktejl

léto
Tag: léto Nalezeno 40 výsledků.
Tag: léto Řazení

Nedotýkejte se života

Základní krédo Galapág: Nedotýkejte se života!

  

   Text a foto: Tomáš Melichárek

 Tisíc kilometrů západně od pobřeží Ekvádoru v Tichém oceánu je roztroušeno několik ostrovů. Islas Galápagos − přesně tak zní název ekvádorského souostroví, složeného ze třinácti velkých a mnoha malých sopečných ostrovů . Divoké ostrovy s velmi rozmanitými formami života jak na souši, tak pod vodou vám zcela jistě učarují. Snad nikde na světě totiž nenajdete pohromadě tolik různých druhů života. Mimo jiné prehistoricky vyhlížející leguány mořské, obří suchozemské želvy, lachtany jihoamerické galapážské a bezpočet mořských ptáků.

Číst dál...

Piráti s GPS

Piráti S GPS

 

   Text Topí Pigula    (šéfredaktor časopisu Travelfocus)

   Foto US NAVY

 Piráti z Karibiku byl několikrát nastavovaný film, přiživující se na slávě Johnnyho Deppa, bukanýrské historii a filmové sladkobolnosti plné rádoby vtipných hlášek. Slovo „pirát“ mělo pro nás ještě donedávna historizující zvuk. Jenže pirátům nikdy neodzvonilo. Truhly perel či vzácného koření je ale dnes už moc nezajímají. Po mořích brázdí lodě až po okraj naplněné mnohem vzácnějšími komoditami.

 

   Pohled suchozemce

Pirátské řemeslo kvetlo odjakživa. Nevyhnulo se starověkému Egyptu, proslulými piráty byli skandinávští Vikingové a své korzárské období měly snad všechny námořní velmoci od Číny po Španělsko. Někdy se přepadávání lodí konkurenčních zemí stalo součástí oficiální politiky, takže někteří z pirátů byli státem posvěcení a ve společnosti velmi respektovaní zloději. Stačí jen vzpomenout na britského korzára Francise Drakea, který se z námořního lupiče, obchodníka s otroky a zloděje vypracoval na politika. Roku 1581 ho královna Alžběta I. pasovala na rytíře. Později se stal dokonce členem parlamentu. Právě od podobných historických postav či literárně zpracovaných příběhů se odvíjí naše středoevropská romantizující představa piráta jako opáleného chlapíka se šátkem na hlavě, klípcem přes oko a papouškem na rameni. Podle pohádkově románové předlohy, kterou vnímáme my, suchozemci, jako historicky reálnou, pirát přepadával bohaté, sem tam rozdával lup chudým, ale hlavně si svůj život nádherně užíval. Ale nic není vzdálenějšího pravdě. Piráti vždy byli a jsou pouhopouhými zloději, kteří místo přepadávání suchozemských dostavníků či vlaků atakovali plavidla ve většině moří světa. To, co nestihli utratit, si schovávali na horší časy s vírou, že si svůj poklad (a pirátské poklady skutečně existují) později vyzvednou. Tak to například líčí knihy jako jsou Stevensonův Ostrov pokladů nebo Poklad kapitána Williama Kidda od Oldřicha Růžičky. Doba je jiná, ale základ pirátského řemesla – přepadávání lodí – se nezměnil. Změnily se jen způsoby. Dnešní piráti jsou moderní zloději s vybavením na úrovni 21. století. 

 

   Moderní úlovky ­somálských rybářů

Obecně se předpokládá, že v současné době se nejproblematičtější piráti, operující v oblasti Adenského zálivu, rekrutovali ze somálských rybářů. Vzhledem k nestálé politické situaci v zemi a snadné dostupnosti zbraní se není ani moc čemu divit. Rychle se zorientovali v taktice, zúročili své mořeplavecké schopnosti a nyní místo ryb loví lodě. Nejde o únosy malých bárek či rybářských lodí. Mezi jejich úlovky patří takoví obři, jako byl třeba ropný tanker Sirius Star, jehož cena nákladu se odhadovala na 100 milionů dolarů. Jejich příjem stojí v podstatě na třech pilířích. Cenný není jenom samotný náklad, jehož hodnota se často počítá v mnoha desítkách milionů amerických dolarů, ale i životy posádky, pro které jde leckterá vláda do procesu vyjednávání a placení výkupného. Svou, často velmi vysokou cenu má i samotná loď. Navíc, pokud je v držení pirátů a vyjednávání se táhne, dopravci utíkají další zakázky, jeho finanční ztráta narůstá a dochází k poškození jeho dobrého jména. Vypadá pak totiž jako firma, která není schopna dostát svým nasmlouvaným závazkům. Samotný útok je poměrně krátký, trvá 20–30 minut. Pokud se pirátství a přepady lodí koncentrovaly do oblasti jižní a jihovýchodní Asie a nenarušovaly chod celosvětové obchodu, bylo považováno, alespoň v našich zeměpisných šířkách, za lokální problém. Jenže na konci 20. století se mořské loupeže rozrostly zejména v oblasti tzv. afrického rohu do takových rozměrů, že se i evropské ekonomiky začaly cítit ohroženy. Moderní piráti okrádají lodě, které musejí zpomalit, aby se správně nasměrovaly do koridoru těsné úžiny. Tím se stávají zranitelné vůči malým, ale rychlým motorovým člunům. Navíc vybavení moderních pirátů zahrnuje jak satelitní navigaci (GPS), tak využití informací z internetu. Na webu se dá zjistit náklad i předpokládaná trasa vytypovaných plavidel. A argument z nejsilnějších: vyjednávejte s někým, kdo má v ruce populární kalašnikov či granátomet (RPG) a útok koordinuje pomocí moderních vysílaček! Ačkoli na fotografiích jsou pirátské přepadové čluny proti tankerům a obchodním kolosům směšně malé, rychlé ataky spojené s výhružnou střelbou jsou často korunovány úspěchem. A jak je na tom mýtus, že piráti bohatým berou a chudým dávají? Asi nejlépe to vyvrátí pirátská akce z února 2007, během které byla unesena nákladní loď s potravinovou pomocí pro Somálsko. Málokdo by asi předpokládal, že jídlo skončí rozdáno v nejchudších oblastech. Mnohem pravděpodobnější je, že se prodá na černém trhu. Řečeno slovy českého prezidenta „o peníze jde až v první řadě“.

 

   Piráti z Adenského zálivu

Dne 25. září byla somálskými piráty přepadena a unesena 162 metrů dlouhá loď Faina plující pod vlajkou Belize. Mezi zhruba padesátku ozbrojenců patřil i čtrnáctiletý chlapec. Piráti získali zajímavou kořist, mimo jiné i 33 ruských tanků T-72, raketomety i protiletadlové kulomety, což může být v nestabilním regionu docela lukrativní zboží. Cyrus Mody, analytik firmy IMB, o somálských mořských gangsterech tvrdí, že jde o „velmi dobře trénované, skvěle ozbrojené jedince s vynikající znalostí plavidel“. Klíčovou oblastí Adenského zálivu propluje zhruba 20 000 ropných tankerů a velkých obchodních plavidel ročně. To už je slušná přehlídka lodí, ze které se dá vybrat budoucí oběť. Právě tankery jsou velmi zajímavým úlovkem, vždyť ne náhodou je ropa nazývaná černým zlatem. Aktivita pirátů, jež zejména v oblasti adenského zálivu začala ohrožovat obchodní zájmy mnoha mocností, probrala z letargie i obvykle liknavou OSN. Rada bezpečnosti OSN přijala v roce 2008 rezoluci č. 1814, v níž vyzvala státy a regionální organizace, aby přijaly opatření k ochraně plavidel zajišťujících přepravu a dodávky humanitární pomoci určené pro Somálsko a účastnících se činností schválených OSN. Tím byla posvěcená mezinárodní vojenská operace Atalanta proti somálským pirátům. Do boje proti nim (z hlediska politické korektnosti by se slušelo napsat „na ochranu obchodních lodí“) byla nasazena mnohonárodnostní vojska Evropské unie, ke kterým se přidala US NAVY i Čína. Touto rezolucí mají státy a organizace spolupracující se somálskou vládou povoleno vstoupit do somálských teritoriálních vod a v případě nutnosti použít „všech nezbytných prostředků“ k boji proti pirátství. O dva týdny později OSN v rezoluci číslo 1851 schválila aktivní použití zbraní, vojenských plavidel i letadel.

 

   San Antonio – Mahan – Portland

US NAVY nasadila do akce proti pirátům lodě USS San Antonio (LPD 17) a USS Mahan (DDG 72), které spolu s britskou HMS Portland (F 79) tvořili hlídkující skupinu. Námořníci obou velmocí zároveň měli možnost spolu pravidelně cvičit a trénovat zásahy proti narušitelům námořního práva. Každý, kdo považuje USA za světového četníka, by asi namítl, že jde o klasickou situaci, v níž jdou američtí mariňáci udělat pořádek mimo své vlastní území. „I když se plavíme pod vlajkami různých režimů a velení, sdílíme společný cíl, kterým je podpora námořní bezpečnosti v regionu,“ reaguje na podobnou námitku velící důstojník Mahanu, fregatní kapitán Steve Murphy. Slova o „světovém četníkovi“ nejsou tak zcela na místě, protože právě do oblasti Adenského zálivu vyslali své vojáky nejen Američané, ale třeba i Francouzi či Němci. Nikdo se nediví, že do oblasti poslala svá bojová plavidla i Čína. Vždyť nějak se k nám všechna ta trička, boty, plastové hračky, počítače, prostě svět „Made in China“ dostat musí. Čína je na exportu do světa zásadním způsobem závislá, takže není divu, že se aktivně do boje s piráty zapojila.

Aktivita pirátů, jejich drzost, ale i fakt, že jim mnohé akce vyšly (některé společnosti a vlády svůj náklad či posádky vykoupily), opravňují ozbrojené zásahy proti nim. Kapitán Elánius, hrdina knih Terryho Pratchetta, se vždycky ptal „a kde jsou ty peníze?“. V případě somálských pirátů by mu odpověděla korespondentka CBS News Sheila MacVicar: „Během tří let získali piráti odhadem okolo čtyřiceti milionů dolarů.“           

 

Národní parky Vietnamu

Národní parky Vietnamu

 

   Text a foto Martina Balzarová

 Překrásné tropické lesy, úžasné kulturní památky a neobyčejní lidé. Tak nějak se dá charakterizovat Vietnam. Poznávání jeho krás rozhodně stojí za to. Já jsem měla možnost poznat nejen život na pevné zemi, ale i ten pro většinu z nás skrytý pod mořskou hladinou.

Číst dál...

Hranická propast

Hranická propast − Suchá rotunda

 

   Napsal a vyfotografoval Petr Vaverka

 „Pověs tam ten kufr s blesky, dva dvanáctkové sety a čtyři stage. Další náklad pošleme dolů příště!“, říká Libor a zatížená kladka sjíždí po laně do hlubiny. Tři čtyři takové jízdy a veškerá technika je v sedmdesátimetrové hloubce u hladiny jezírka v Hranické propasti. Dnes je naším úkolem fotografování uvnitř skalního masivu, v Suché rotundě.

U ohlubně propasti jsme se sešli ve čtyřech účastnících s pomocníkem Rendou a nezbytným Sabbathem. Kromě samotného fotografování dopraví z Rotundy právě Sabbath vzorky netopýřího guana, které budou zaslány k rozboru do Biologického ústavu AV v Českých Budějovicích. Začínáme se spouštěním vybavení pomocí lanovky, instalované ZO 7-02České speleologické společnosti. Teprve, až když jsou veškeré přístroje a ostatní materiál na plošině nad vstupním jezírkem, začíná finální příprava na důležitý ponor. Naše dnešní práce má za úkol doplnit poslední přesná mapování rotundy o celkové fotografické záběry. Nebude to nic jednoduchého. Transport veškerého zařízení hlubokou partií propasti i následné fotografování v prostorách Rotundy prověří schopnosti celé skupiny i spolehlivost techniky. Skalní stěny suché části jsou tmavé a pohlcují světlo z jakéhokoli zdroje. Nasvítit vnitřní prostory bude opravdu komplikované. K tomu budeme potřebovat velkou kapacitu světelných zdrojů.

Na ponor jsme připraveni ve dvou dvojicích. Postupně si rozdělujeme náklad fotografického náčiní, které je třeba dopravit na místo. Do Suché rotundy existuje pouze jedna přístupová cesta. A ta vede pod vodou. Po zanoření ve vstupním jezírku se potápěči šikmou chodbou severozápadního kanálu dostanou do hloubky 47 metrů na Zubatici. Odtud se kolmým stoupáním a postupem úzkými místy v horních partiích protáhnou přímo do Rotundy. Jedná se v podstatě o překonání sifonu ve čtyřicetisedmimetrové hloubce. Podplavání Zubatice klade na dopravu citlivého fotografického náčiní zvláštní nároky. Podvodní blesky konstruované na hloubky 100 m bez problémů přepravujeme na „druhou stranu“ ve dvou vodou zalitých Peli kufrech. Vodě nepřizpůsobená zařízení jsou opatrně uložena do speciálního hermetického kontejneru vyrobeného v olomoucké Lole. Jeho desetilitrový objem vyhovuje našim potřebám dokonale. Stativy necháváme volně zavěšeny jako stage láhve. Zdejší kyselka jim nemůže zásadně uškodit.

Po vynoření v jezírku Rotundy už vše probíhá předem domluveným způsobem. Navzájem si podáváme dopravené věci, pomáháme si z vody a odkládáme výstroj na určené místo. David s Michalem se převlékají ze suchých obleků do barevných overalů. Budou instalovat jednotlivé blesky v členitém terénu Rotundy, jejich postavy na snímcích vytvoří logické měřítko. Čeká je při tom pěkný sportovní výkon. Několikanásobné přelézání dvoumetrových balvanů je přece jen poněkud vyčerpávající.

Fotografování máme naplánováno za použití jednoho stativu pro aparát a druhého pro jeden z blesků. Celkem 13 samostatných blesků hodláme odpalovat bezdrátově. Vše je spouštěno při expozici 14. bleskem na fotoaparátu. Nejdůležitější je zajistit v celém systému vzájemnou komunikaci a synchronizaci. Jen tak se může povést odpálit všechny blesky najednou a osvítit tak co nejlépe vnitřní prostor Rotundy. Sabbath s Liborem odebírají vzorky guana, zatímco David s Michalem hledají nejlepší umístění pro naše zdroje světla. Zkoušíme postupně funkci jednotlivých částí světelného řetězce a provádíme pokusné záblesky. Jeden z blesků umisťujeme pro zvýraznění i pod hladinu tzv. Kropenky. Když už je guano na cestě na „světlo boží“, pouštíme se za pomoci Libora do práce. Půdorys Rotundy je úzký a dlouhý, záběry tedy orientujeme v obou podélných směrech. Znamená to opakované stavění blesků, další a další světelné zkoušky.

Fotografujeme s různým nastavením přístroje i s různými směry svícení blesků. Jde to jako po drátkách, takže jsme za 5,5 (!) hodiny hotovi. Nezbývá než všechny propriety sbalit, pečlivě uložit k transportu a vydat se dalším ponorem přes hlubokou Zubatici na čerstvý vzduch. Renda se Sabbathem nás už očekávají s vydatnou svačinou a teplým čajem. Než vytaháme všechen materiál znovu k ohlubni propasti a naložíme do aut, bude už pořádná tma!

Naše práce přinesla ucelený pohled na vnitřní prostor Suché rotundy a v reálném měřítku umožnila uvědomění si velikosti tohoto úžasného přírodního výtvoru. Za dokonalou spolupráci chci veřejně poděkovat Davidu Čani, Liboru Čechovi, Michalu Gubovi, Rendovi Melichárkovi a Fraňo Sabbathovi. 

Použitá technika: fotoaparát NIKON D200, objektiv Nikkor 12-24/4 DX, 5x blesk Nikon SB-800, 3x UW blesk Hartenberger, 5x UW blesk SUBTRONIC, 2x Stativ Velbon, 4x externí odpalovací čidla.

www.vaverka.net

 

 

 

 Hranická propast fascinuje odborníky i laiky už století. Její tajemství ještě stále není objeveno. Na průzkumech a mapování zde pracuje skupina ZO 7-02 Hranický kras České speleologické společnosti. Až nástupem nových technologií se potápěči dostávají hlouběji a všechna měření se upřesňují. V současnosti ale není nouze o nové objevy v mělčích částech propasti. Největší překvapení však v sedmdesátých letech připravila průzkumníkům Hranická propast v místech za Zubatkou. Mirek Lukáš a Jaromír Andres zde 24. 6. 1978 objevili obrovskou suchou část, která dostala jméno Suchá rotunda. Průzkum byl v následujících letech směrován k prvnímu měření a pozorování kolonie netopýrů. Dnes jsou tyto prostory předmětem podrobnější dokumentace. Za tímto účelem byla v průběhu loňského roku provedena nová měření a zpracovány aktuální mapy. Pavel Říha zde drží český hloubkový potápěčský rekord 170,2 metru. V současné době je hlavní aktivitou instalace sofistikovaného systému pro přesné měření teploty v různých místech propasti s centrálním sběrem dat, jako i další mapování v různých hloubkových profilech.

 

Plechová vzpomínka

Plechová vzpomínka

 

   Text a foto Václav Kříž, člen HDS č.46

 V sobotu 17. dubna bylo v neratovickém kulturáku živo. Sešli se tu členové Společnosti pro historii potápění HDS CZ (Historical Diving Society), na svém zasedání. A aby mělo jejich setkání hluboký smysl, mimo toho že se rádi vidí, tématem dne se staly potápěčské helmy. Každý, kdo měl doma nějaký ten historický hrnec, do kterého si staří potápěči kdysi vkládali hlavy, ten byl vítán. Sešlo se tak na dlouhých stolech 47 sběratelských kousků původem z celého světa, od Koreje až po českou kotlinu. Nechyběly naprosté unikáty, vyrobené kdesi v garáži, právě tak jako helmy světových firem z USA  nebo Anglie. Zajímavou přednášku měl na toto téma Olda Lukš, exprezident Svazu českých potápěčů a soudní znalec v oboru potápění. A nebyl sám, po něm stejně zajímavě promluvil i Ota Brázda, bývalý profesní potápěč s letitou praxí právě s některými z vystavovaných exponátů. Během dne byly všechny helmy nafotografovány a podrobně zdokumentovány pro potřebu potápěčské sekce Technického muzea, se kterým HDS pilně spolupracuje.

Číst dál...

Fotografujeme ryby

Fotografujeme ryby

 

   Text a foto Jan Hájek

Ryby (a další vodní živočichové) bývají zpravidla nejčastějším objektem zájmu podvodních fotografů. Mohou měřit od několika málo centimetrů až po několika metrů. Ryby žijící na korálovém rifu hýří všemi barvami, zatímco ryby volného moře jsou zbarveny spíše monochromaticky. Některé nám dovolí se přiblížit, jiné prchají sotva nás zahlédnou. Při fotografování ryb tedy musíme být schopni se vyrovnat s velkou variabilitou okolních podmínek.

Číst dál...

Mistrovství ČR ve freedivingu

Mistrovství ČR ve freedivingu

28.–30. května 2010 – Zlín

 

Letošní mistrovství České republiky ve freedivingu se bude konat ve Zlíně, ve dnech 28.–29. května 2010. Tyto závody budou zároveň pro české reprezentanty i posledním kvalifikačním závodem pro mistrovství světa týmů, které proběhne začátkem července v japonské Okinawě. V ČR se tento závod pořádá každoročně a soutěží se v bazénových disciplínách – ve statické apnoi, dynamické apnoi s ploutvemi a poslední dva roky nově i v dynamické apnoi bez ploutví. Soutěží se podle pravidel Aida International (mezinárodní asociace freedivingu) a na pravidla dohlíží několik rozhodčích s mezinárodním oprávněním.

Číst dál...

Čeští freediveři v Egyptě

Čeští freediveři v Egyptě

sbírali medaile, národní rekordy a mnoho osobních úspěchů

 

Islandská sopka zasáhla i do konání závodů Bizzy Blue Hole „BBH“ v potápění na nádech v egyptském Dahabu.

Jelikož nelétala letadla, přílet organizátorů ze Švédska se pořád odkládal a do poslední chvíle se nevědělo, zda závody budou nebo nebudou. V Dahabu mezitím trénoval tým českých freediverů...

Číst dál...

Ovčín a jeho tajemství

Ovčín a jeho tajemství

 

   Připravil Milan Solcanský

Je časně ráno, stojím na kraji lomu Ovčín, který leží nedaleko obce Radnice, a se zájmem pozoruji jeden z několika výzkumů paleontologů v této lokalitě. Při pohledu na odkryté zkameněliny se snažím představit si dobu před miliony a miliony let, kdy tato lokalita byla jen bažinatý prales zahalený do husté mlhy, plný obrovských plavuní, přesliček a podivné lezoucí havěti a nad tím létaly obří vážky o velikosti okolo jednoho metru. Svět, který si dnes již nedovedeme představit ani v té nejbujnější fantazii.

Historie tohoto lomu sahá až do roku 1548, kdy se zde místy začínalo v malém těžit černé uhlí. Těžba byla ukončena až v roce 1987, v rámci rekultivace byly zahlazeny negativní zásahy po těžbě a lom byl samovolně zatopen. Na lokalitě a v jeho blízkém okolí se dodnes nacházejí zbytky fosilií rostlin, které zde kdysi rostly staré několik milionů let. Zásluhou silných erupcí vulkánů nacházejících se v blízkosti dnešních Krušných hor, chrlících ohromné množství popela pokrývajícího celou tuto oblast, došlo k zakonzervování a tím i k zachování celého tropického pralesa. Proto zde v roce 2002 započal výzkum a s přestávkami pokračuje dodnes. Byly tady nalezeny mimo jiné i části stromovité plavuně, jejíž větve byly dlouhé okolo 130 centimetrů, a to ji řadí mezi největší svého druhu na světě.

Do dnešní doby zde bylo objeveno a popsáno asi 20 druhů rostlin, a to hlavně kapradiny, plavuně a přesličky. Nálezy z této lokality jsou vystaveny v Západočeském muzeu v Plzni.

Bohužel tato lokalita je poměrně chudá na fosilie živočichů, i když se zde našla při loňském výzkumu zkamenělina pavouka stará asi 300 milionů let. Oblast lomu Ovčín získala statut světově unikátní paleontologické lokality.

Vodní plocha tohoto lomu má přibližně čtvercový tvar o rozměrech asi 90 x 90 metrů, s přístupem k vodní hladině po nepříliš prudkém svahu, s dobře viditelným přechodem mezi pískovcem a černým uhlím, který je ale silně narušen vodní erozí. Hloubka se pohybuje mezi 15 až 22 metry a ve střední části místy dno vybíhá asi do osmi metrů a tvoří jakýsi podvodní ostrůvek se skalkou, kde se zdržují početná hejna kaprů. Při ponoru podél levé části lomu z pohledu od silnice je v přibližně pěti metrech patrna asi 40metrová část původní cesty sloužící k odvozu materiálu, pod kterou je menší skalnatá stěna končící v patnácti metrech. Střední část zabírá ze silnice snadno dostupná pláž s pozvolným přístupem k vodě. Pravá svahovitá část je tvořena jemným pískem přecházejícím do tzv. kamenného pole, příkře se svažujícího do hloubky okolo dvaceti metrů. Voda je zde velmi chladná během celého roku a poměrně čistá s viditelností i přes deset metrů. Dno je nepravidelné a tvoří ho velmi jemná směs uhelného prachu a písku splaveného z okolních svahů, který si ale při případném zakalení rychle sedá. Poměrně početná rybí osádka ale musí být do tohoto lomu vysazována. Bohužel ke smůle potápěčů-fotografů je přes den vidět jen pár nebojácných okounů, lovících občas v hejnech hrouzků a malých plotiček zdržujících se na mělčině u pláže. Druhové zastoupení ryb typické pro naše stojaté vody, jako je kapr, štika, sumec, tloušť,candát, ale nalezli jsme zde i menší kusy pstruha duhového a v neposlední řadě velké množství úhořů různých velikostí. V lomu je úplná absence vodních rostlin a raků, i když jsou uváděny v některé literatuře jako hojní obyvatelé. Písečné a kamenité mělčiny jsou posety miliony mlžů – slávičky mnohotvárné, působící jako přírodní filtrační jednotka. Biotopem těchto u nás nepůvodních mlžů jsou stojaté vody jezer a lomů stejně jako jejich vzdálené příbuzné domácí škeble rybničné, která se ale na této lokalitě nevyskytuje v tak hojném počtu.

Během srpna a září roku 2003, kdy teplota vody na delší dobu přesáhla 18 °C, se zde objevila ve velkém počtu sladkovodní medúzka, která dorůstá asi do tří centimetrů. Svými žahavými chapadélky loví potravu ve formě planktonu, a na rozdíl od mořských příbuzných je pro lidi neškodná. Domovinou této malé medúzky je jihovýchodní Asie, odkud se pomocí člověka dostala na většinu kontinentů, v tehdejším Československu ji poprvé objevili asi v roce 1930.

Bohužel od výše udávaného roku 2003 se nám ji nepodařilo na této lokalitě objevit, což pravděpodobně souvisí s jejím složitým rozmnožovacím cyklem, nemalý podíl na tom má i zhoršující se kvalita vody.

Neopakovatelné zážitky jsou zde v letních a podzimních měsících při nočních ponorech, kdy jsme potkávali nocující rybí osádku, a to jak kapitální candáty trpělivě snášející naši blízkou přítomnost, tak pěkně vypasené kapry, štiky, tlouště nebo lovící úhoře, prchající však před našimi světly zpět do tmavých hlubin lomu. Po nočních ponorech v této době jsme měli možnost sledovat nezvykle velká hejna netopýrů, pořádající nálety na hmyz zdržující se nad tmavou hladinou.

Ponory v zimních měsících se jen málo liší co do viditelnosti i když čistota dokázala překvapit a to na obě strany. Nutností, ostatně jako i jinde pod ledem, je používání vodicího lana.

Zázemí v podobě pultů na výstroj nebo nastrojovacích míst zde bohužel není žádné a totéž platí i o tzv. podvodních atrakcích, kdy se ale ve většině případů jedná o „šikovně uklizený“ nepořádek, který nemá s podvodním světem nic společného. Lom a jeho blízké okolí jsou již několik let v soukromém vlastnictví a majitel toleruje přístup pouze za předpokladu dodržování čistoty, až na některé výjimky je zde zákaz rybaření.

Lokalita je velmi oblíbena u amatérských paleontologů k hledání fosilií a v letních měsících je hojně využívána ke koupání a okolí k turistice. Bohužel v poslední době je v lomu viditelnost pouze okolo metru a naděje na zlepšení je asi v nedohlednu, i když na atraktivnosti tohoto lomu s velmi zajímavou minulostí to nic neubírá, a to ani v případě, že tento lom nepatří mezi nejoblíbenější potápěčské lokality.

Smrtelně tiché Virginie

Smrtelně tiché Virginie

 

    Text Topi Pigula

    Foto US NAVY

„Jestli se tohle vrátí bez poruchy, přestanu věřit v boha a začnu věřit v počítače,“ měl při vyplutí ponorky třídy Virginia na zkušební plavbu utrousit jeden z přihlížejících. Dneska už citát nikdo neověří, může jít o „bohapustou pomluvu“, nicméně jádro sdělení hovoří jasně. Ponorky této třídy jsou první, které byly kompletně vyprojektovány pomocí počítačové techniky.

Číst dál...

Petr Stejskal

PETR STEJSKAL

 

   Připravil David Skoumal

 Chtěl bych potápěčské veřejnosti představit další osobnost našeho technického potápění, Petra Stejskala. Znám ho již delší dobu, jsme oba členy Hranického krasu Olomouc a společně jsme prožili mnoho zajímavých akcí.

Do světa směsového a technického potápění jsme ho uváděli společně se Silvou Pěkníkem. Jenže neuplynulo ani deset let a všichni se můžeme naopak učit od něj – třeba praktickému know how v oblasti trimixového potápění s elektronickým CCR rebrea­therem.

Číst dál...

Dvě moře - dva vraky

Dvě moře - dva vraky

    Text a foto Václav Kříž

Přiznávám se, nejsem vyznavač vrakového potápění, kovové relikvie na mořském dně mě nechávají klidným, ale občas nastanou situace, kde je i potápění na hromadě šrotu příjemným zpestřením celé akce. Ostatně, právě na vraku se člověku může stát, že se tu setká s něčím, po čem předtím bezvýsledně pátral po celou dobu v okolí.

Číst dál...

Ostrov snov

Ostrov snov

 

   Text a foto Marek Cibuľka

Malta – ostrov rytierov, malý, skalnatý, ale zato zaujímavý či už pod vodou alebo na suchu.

Len málo ostrovov sa môže pochváliť takou históriou, rôznorodosťou a krásou, ako cieľ našej cesty. Tým, že sa ostrov nachádza na strategickom mieste, bol oň záujem už v rímskej dobe a záujemcovia sa stále menili. Historické pamiatky z rôzneho obdobia tu sú na každom rohu. Podnebie je celoročne príjemné. Tak ako ľudia, aj ich prístup k životu a strava sú ovplyvnené Európou a Afrikou. Pobrežie ostrova je zväčša skalnaté, ale nájdu sa tu aj krásne piesočnaté pláže a ostrov si získava prívlastok „druhá“ Ibiza.

Číst dál...

Hlubší Rudé moře

Hlubší Rudé moře

 

   Připravil David Skoumal

   Foto archiv Alexe Shestopaletse

V dnešních dnech s rozvojem popularity technického potápění svítá na lepší časy i v destinacích, kam musíte letět, a kde jste odkázáni na podporu potápěčského centra jak po stránce materiálu, tak i po stránce logistiky, průvodců atd.

Nejinak je tomu i v Egyptě. Prvotní vlna nadšení z potápění v Rudém moři v 90. létech již asi pomalu opadla. Proto je vítanou změnou v programu rifového potápění možnost se potápět ke hlubokým vrakům, do hlubších jeskyní a kaňonů atd. Již od konce 90. let působí v Egyptě československé báze, které zajišťují support ve všech směrech.

Číst dál...

Potápěč pod plachtami

Potápěč pod plachtami

 

   Text a foto Alena Voráčková

Je sobota ráno, září 2009. Přijíždíme do italského přístavu Piombino. V dálce na moři tušíme kontury naší destinace – ostrova Elby. Obzor zakrývají temné mraky, které co chvíli prosvítí jasná záře. Zatím ještě neprší. Do přístavu se valí z města mohutná kalná řeka a moře se zdá být špinavější než Bolevecký rybník u nás v Plzni. Tak takové uvítání jsme vskutku nečekali!

Náš kapitán už je na lodi – jsme jeho druhá posádka. Jeli jsme celou noc a jdeme se na loď dospat. O pár hodin později vozíme za hustého deště ke kotvišti na vozíčcích všechny věci a potraviny. Alespoň využívám nepromokavý overal, který jsem zakoupila těsně před cestou v prodejně pracovních oděvů. Naštěstí je to jediný den, kdy ho budu potřebovat – ty další jsou již ve znamení slunce, teplého a čistého moře, které jsou pro Elbu tak příznačné.

Číst dál...

Smrt v přímém přenosu

Smrt v přímém přenosu

 

   Text a foto Richard Jaroněk

Tak moc chceme pořídit nějaký ten záběr, tolik toužíme po krvavé podívané, až se najednou změníme a přejeme si, aby se to nikdy nestalo.

  

   Pasivní lovci

„Támhle je nějaký lachtánek,“ ukazuji směrem k ostrovu a před ostrým ranním sluncem si rukou musím zaclonit oči. „Tam, na dvou hodinách.“ Dnešní poslední prosincový den je pro nás tak trochu atypický. Žádné tradiční zvyky, žádné procházky v hlubokém sněhu až po kolena a ani červené nosy od silných mrazíků nebo od toho, jak se slivovicí obcházíme sousedy, abychom si popřáli veselý silvestr a šťastný nový rok. Žádný sníh, ani mráz. Natož bílé české kopečky. 

Číst dál...

Juditin most

Juditin most

 

   Text a foto pod vodou: Petr Slezák

   foto nad vodou: Jaroslav Kašpar

 Krátce po roce 1154 byl v jednom českém lese pokácen vzrostlý dub. Kde přesně rostl, ani kdo ho pokácel, se dnes již nedozvíme. Více než 800 let po jeho pokácení se však dozvíme, k čemu bylo jeho dřevo použito. To vše díky potápěčskému průzkumu dna Vltavy jen pár metrů severně od Karlova mostu a díky archeologickému průzkumu zbytků románského Juditina mostu, na kterém pracuje Národní památkový ústav.

Spojení obou břehů Vltavy v Praze bylo v návaznosti na obchodní cesty důležité od pradávna. Původní brody mělké řeky nahradil dřevěný most, o kterém jsou zmínky v kronikách z desátého a jedenáctého století. Kamenný Juditin most byl postaven v letech 1158 až 1172 za vlády Vladislava II. Pojmenován byl pravděpodobně po jeho choti Juditě Durynské. Byl to nejstarší kamenný most v Českých zemích.

Číst dál...

S príchuťou rumu

S príchuťou rumu

 

   Text Inna Václavová

   Foto Jiří Liška

„Môžem si vás odfotiť?“ spýtam sa starej zvráskavenej ženy s červenou ružou v šedivých vlasoch, ktorá sa uvelebila pri tej najfotogenickejšej stene v Havane.

„Jedno peso!“ zachrčala po chlapsky prefajčeným hlasom, zmerala ma blýskavým okom, rozvinula svoj ružový vejár a usmiala sa načerveno namaľovanými ústami.

Číst dál...

Žraloci na dotyk

Žraloci na dotyk

 

   Text a foto Petr Stolz

 Většina potápěčů, pokud již zamíří do Austrálie, volí pro potápění Velký bariérový útes. Austrálie však nabízí mnohem více zajímavých možností, kam za potápěním vyrazit. Většina letů, které sem míří, má za cíl Sydney. Proto je poměrně snadné si naplánovat několik dní potápění v Sydney a jeho okolí.

Číst dál...

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group