Roční předplatné 499 KčSodoma a Gomora
Tuny staré elektroniky z Evropy končí v afrických slumech, kde je v nelidských podmínkách recyklují i desetileté děti místo toho, aby chodily do školy. Jak často měníte mobil?
TEXT A FOTO: TEREZA HRONOVÁ
Kouř, neuvěřitelný zápach spáleného plastu, černá země pokrytá olejovými skvrnami. Dravci kroužící nad kupami odpadků. Všude kolem, kam oko dohlédne, je stará zrezivělá elektronika. Z obrovských kopců harampádí se kouří, některé kusy ještě hoří, je těžké se nadechnout a nezačít se dusit. Všechny barvy se scvrkly na různé odstíny šedivé. Míjím hromadu starých ledniček, do kterých buší parta kluků kladivy. Jiná skupinka hned vedle pálí monitory, hard disky a televize, jejich torza pak chladí v loužích. Prodat se dají hlavně ohořelé dráty a kovové vnitřnosti elektroniky – měď, ocel či hliník. Tyhle postapokalyptické scény denně zažívá asi 40 tisíc lidí, kteří žijí a pracují ve slumech v Agbogbloshii na předměstí Akkry, hlavního města západoafrické Ghany. Za posledních deset let se slumy rozrostly v obrovské skládky toxického elektronického odpadu. Patří vůbec k největším na světě.
Na veselém pohřbu
TEXT A FOTO: ŠÁRKA PECHOVÁ
„Zemřel mi tatínek…pojeď se mnou na pohřeb, bude to sranda…“ I po měsíci v západoafrické Ghaně mě tato pozvánka od kamaráda Nany překvapila. Takže i když to zní trochu morbidně, začala jsem se na pohřeb těšit, podle všeho to bude událost roku.
Nana se podívá do své rodné vesnice po dlouhých deseti letech, a to přesto, že je vzdálená jen pár hodin jízdy autobusem z hlavního města Accry. Nanova vesnička nedaleko Kumasi, hlavního města Ašantů, je malá. Jen pár domů, plno pouličních stánků a barevný kostel. Ale jednoho dne prý za lesem bude postavené letiště, chlubili se nám místní. V současné době ve vesnici žije už jen pár rodin, ostatní se odstěhovali do města za prací. Během příprav pohřbu je ale všude rušno, po ulici pobíhá plno dětí, které výskají radostí, když vidí bělochy (mě a Brazilce Bruna). Větší děcka se smějí, sahají na mě, podávají mi ruku, mladší děti jsou zaražené a někdy se i rozpláčou, protože něco tak strašidelného, jako je bílá, ještě neviděly! Jak se ukáže, všechny pokoje v domě Nanovy maminky jsou přeplněné, takže nakonec budeme spát s kluky z Nanovy kapely venku. Samozřejmě napatlaní repelentem (tedy já určitě) od hlavy až k patě a to doslova. Riskovat komáří štípnutí se v malarické oblasti skutečně nevyplácí.
Ghana 2000
ROVNÍKOVÝ JÍDELNÍČEK
TANCE SE SMRTÍ
Autor: Jana Patková
Lidé, lidé, všude lidé. K téměř milionu obyvatel ghanského města Kumasi snad přibyl další milion. Náčelníci s drahými hodinkami a zlatými brýlemi. Jejich hrdé manželky. Jedna z nich se chce dát se mnou vyfotografovat, a když jí potom nutím vizitku, vůbec nechápe, co je na ní načáráno - je negramotná.
POSLEDNÍ AŠANTSKÁ VÁLKA
Autor: Václav Štor
Datum 28. března 1900 je v dějinách ašantského národa zapsáno černým písmem. Na tento den svolal guvernér britské korunní kolonie Zlatonosné pobřeží Frederic Hodgson do sídelního města ašantských králů Kumasi shromáždění náčelníků.
ZLATÉ POBŘEŽÍ OČIMA PŘÍRODOVĚDCE
Autor: Radim Kotrba
"Jakmile se dostaneme na nějaký kontinent, začne ten kontinent rychle stárnout." - Ernest Hemingway
Když v roce 1471 přistáli u západoafrických břehů v blízkosti vesnice Edina (dnešní Elmina) zlatachtiví Portugalci, narazili pravděpodobně na hradbu tropického deštného lesa, a proto postavili první pevnost na pobřeží. Mnoho desítek let se kvůli klimatu, nemocem a neznalosti terénu neodvažovali první evropští obchodníci hlouběji do vnitrozemí, kde žili domorodí obyvatelé.
ZÁPADOAFRICKÉ MÝTY: ANI KAPKA VODY
Autor: Jana Patková
Sucho straší v Africe odpradávna nejen lidi, ale jak praví následující příběh, také zvířata.
BUDU POHŘBENÁ V DĚLOZE - PODIVUHODNÉ POHŘBY V JIŽNÍ GHANĚ
