Roční předplatné 499 KčPOSELSTVÍ DEVÁTÉ DYNASTIE
V domě U tří lilií, stavebním skvostu z osmnáctého století, žije Josef Wagner, malíř dnešních dnů. „Nejsem modernista. Zasahuji do problému, které cítím. Na plátno přenáším pocity.“ Je „stěhovák“ myšlenek. Má vlastní výraz.
SVĚT Z ROGALA
S Jiřím Zítkou (41) jsme se poprvé setkali v roce 1990. V době, kdy se uvolnily hranice a už nejen oči našich občanů se ubíraly směrem západním, jeho cesta mířila na východ, na Dálný východ. „Pěknej mužskej," pomyslela by si určitě větší část něžnější poloviny lidstva. Ale také dobrodruh v tom pravém a dobrém smyslu slova. Muž, který podlehl kouzlu dobývání dálek z nadhledu.¨
CÍRKEV JEŽÍŠE KRISTA SVATÝCH POSLEDNÍCH DNŮ
Mormoni se považují za nejrychleji rostoucí náboženskou organizaci na světě. V současné době má přes 8,5 milionu členů. Sami mormoni uvádějí, že každé dvě a půl minuty křtí nového člena.
DĚJINY MORMONŮ Zakladatel této církve Joseph Smith dva roky před svou smrtí vysvětlil, jak došlo k založení této nové náboženské společnosti.
OCASY - MNOHO FUNKCÍ
Ocas má za sebou velmi složitý a dlouhý evoluční vývoj. Za ten čas se zformoval do nejrůznějších tvarů a zabarvil se všemi možnými barvami. Ocas je zakončení těla tvořené obratli, jejichž počet se samozřejmě mění s druhem živočicha. Například ocas psa je tvořen 22 obratli. Na úsvitu života na Zemi hlavně sloužil živočichům v pohybu. Připomeňme si například nám dobře známé dinosaury.
PROČ SE ZTRÁCEJÍ VESMÍRNÉ SONDY U MARSU?
Dne 21. srpna 1993 měla americká kosmická sonda Mars Observer za sebou 725 miliónů kilometrů cesty bezednou hlubinou kosmu. Před ní se v černé prázdnotě rýsuje ohromná načervenalá koule - náš vesmírný soused, planeta Mars. Po dlouhé, rok trvající cestě ji čekal hlavní úkol - zakotvit na oběžné dráze kolem planety a začít provádět podrobný výzkum povrchu planety.
Vikingské slavnosti
Vikingové, nebo také Normani, je v širším etnickém smyslu označení pro germánské obyvatele Skandinávie a Dánska od osmého do poloviny jedenáctého století, neboť vlastní společné jméno ani neměli. V této době se v Evropě formovaly první raně feudální státy - u nás to byla Velká Morava, a potom počátky českého přemyslovského státu.
ČESKÁ STORY Z INDICKÉ VÝHNĚ
Pusť je, vždyť jsou to naši, přemlouvá česká skupinka stráž u hlavní brány. Ind sice jako by z oka vypadl poručíku Goodbodymu, ale puška mu dodává pocit nesmírné důležitosti. Otevře až po pěti minutách. „Je to jen kousek odtud," tvrdil nám jeden ze stavařů, kterého jsme potkali v Jaipuru. Zapomněl však dodat, že vzdálenosti jsou relativní i v Indii.
ZA PYGMEJI VE STŘEDOAFRICKÉM PRALESE
NAPSAL A VYFOTOGRAFOVAL VLADIMÍR PLEINGER
Zažili jste někdy průvod k státnímu svátku republiky Kongo nebo Středoafrické republiky? Já ano, a můžete mi věřit, že to není žádná nuda. Před očima se vám producírují hudebníci s píšťalami a s velkými koženými bubny, do jejichž rytmu křepčí kypré polonahé tanečnice, ze strany na stranu poskakují šamani s obličeji zakrytými maskami, ukázněně pochodují děti v barevných školních uniformách. Ale ti, kteří připoutávají největší pozornost davu, se od všech ostatních liší: tváří, vlasy, sporým oděvem, bub ínky, tancem a hlavně drobnou postavou.
Země padajících letadel
Tady před rokem upadlo letadlo. Třicet lidí bylo mrtvých, ukazují mužici z kamazu na širokou pláň. „A minulý týden tu spadlo další letadlo. Vojenské. Asi dva kilometry od nás. Přesně v 11.45 se to stalo," říká Kolja. „Právě jsme si sedli ke svačině a byla to rána, že stakany na stole nadskočily. Země se otřásla."
Koně, koně a... Kirgizie
Kopyta sklouznou po kameni a jejich zvuk tady v té výšce zní dost nepatřičně. Stejně nepatřičně si tu připadám i já. Nejspíš by mi naskočila husí kůže, kdybych už neměl všechny chlupy na těle zježené při pohledu na svah, který ze hřbetu koně vypadá ještě nebezpečnější a prudší. Můj hnědák Dul-Dul s hlavou skloněnou až ke kopytům ohledává terén a s jistotou a klidem sestupuje ze čtyřicetistupňového svahu.
PENÍZE, PENÍZE, PENÍZE
Peníze jsou krásná věc. A když už ne krásná, tak užitečná. A když už ne užitečná, tak pot řebná. Denně je obracíme v dlani - za mléko, za kozačky, za benzín, za báječnou dovolenou. Tak jako Říman v obchodě s fíky, tak jako středověký kupec na městském trhu, tak jako secesní dáma za šampaňské v odpolední kavárn ě. Ale víme o nich všechno. Nebo: víme o nich něco?
PSÍ ŽIVOT
Drobná elegantní žena: „Toho psa máte z útulku? A z Vratislavic?" - kyselý úšklebek a pyšné pohlazení čistokrevného pudlíka v khaki kombinéze - „To nevíte, jak to tam vypadá? Betonová podlaha - hrůza! A utrácejí tam psy - hrůza!" Už téměř beze zbytku platí, že čím prospěšnější činnost někdo vyvíjí, tím snadnějším terčem pro pomluvy se stává.
ČECHŮV MODRÝ ROK
Se špetkou přehnanosti by se dalo říci: Sbírá nejen delikventy, ale i známky. Obojí na vysoké úrovni, podle zákonů i pravidel, cílevědomě. Miloslava Čecha svlékli po srpnu 1968 bez pardonu z uniformy. Voják každým coulem vláčeli po výsleších. Užil si dvouletého soudního stíhání.
VYRÁBĚLY SE V TĚCHONÍNĚ BIOLOGICKÉ ZBRANĚ?
Ústav imunologie a mikrobiologie Těchonín je účelovým zařízením Vojenské lékařské akademie J. E. Purkyně v Hradci Králové. Získal jsem informace, že pod vedením generálmajora Vaňáska se v tomto ústavu společně se Sověty dělaly pokusy s chřipkovými viry. Jiný zdroj se dokonce zmiňoval o výrobě biologických zbraní. Je to pravda, nebo jde o české lidové pověsti a báchorky?
Záliv spících tajfunů
Něrpičija je nejdůležitější strategickou základnou Ruska. Tiše v ní odpočívá šest obřích jaderných ponorek Tajfun. Ale největší jaderné nebezpečí je vzdáleno pouhý jeden kilometr od základny: Je to úložiště jaderného odpadu Andrejevka. Uranové tyče z vyhořelých jaderných reaktorů jsou tu naskládány těsně jedna vedle druhé. V roce 1987, rok po katastrofě v Černobylu, byla Andrejevka na pokraji havárie.
FOUKAT PROTI VĚTRU
Václavův osud byl připomínán nejen jako obdoba starozákonního morytátu o Kainu a Abelovi a bratrovražda jako varovné předznamení českých dějin, kult přisoudil Václavovi mohoucnost ideálního ochránce země - zvěčnělý počal plnit nedílnou roli panovníka i světce a v této dvojjedinosti byl záhy uctíván jako svatý patron a věčný vladař Čechů, rex perpertus, „vévoda, jenž nedá zahynouti nám ni budoucím". Byl to kníže Václav, jehož hrob (dílem osudu ho sám pomáhal stavět) se stal ohniskem nynější svatovítské katedrály, s jejíž historií nás tak impozantně seznamoval Dr. Zdeněk Mahler v trojdílném dokumentu KATEDRÁLA O TŘECH DĚJSTVÍCH.
