ikoktejl

PTALA SE A VYFOTOGRAFOVALA DAGMAR CESTROVÁ, FOTO ARCHIV MIROSLAVA ZIKMUNDA

 

„Byl jsem to vlastně já, kdo navrhl manželům Šimkovým, aby se vydali za Šuáry, které jsme s Jirkou Hanzelkou navštívili před půl stoletím,“ prozrazuje Miroslav Zikmund něco ze zákulisí cesty za lovci lebek, kterou podnikli Kamila Šimková-Broulová a Vladimír Šimek.

Číst dál...

Ilustrátor, grafik, malíř. Vzhledem k tomu, že má dvě malé děti, musel klasické cestování zatím pověsit na hřebíček. Vše teď přizpůsobuje rodině, a tak s ní vyjíždí na jednodenní a dvoudenní výlety a pobýt pár dní u moře. Poslední velkou cestou byla návštěva Šanghaje, kdy děti hlídaly babičky. Tato návštěva Číny byla částečně pracovní, a tak podle jeho slov určitě zajímavější, než kdyby šlo o běžnou turistickou cestu.

Číst dál...

Výtisky Koktejlu se svými čtenáři a přispěvateli občas cestují na zvláštní místa. I když například pochybuji, že by horolezci měli ve svých kletrech dost prostoru na to, aby je s sebou tahali po kopcích. Podle vrcholové fotky soudě, neměl Koktejl s sebou ani Ruda Švaříček při zdolávání obtížného ledovcového Carstenszu, kde nakonec stanul na nejvyšším vrcholu mezi Himálajem a Andami v nadmořské výšce přes pět tisíc metrů.

Číst dál...

Málokterého rekreanta či cykloturistu, který v jakoukoliv roční dobu projíždí tři kilometry pod Kvildou kolem Františkova, napadne, že tato malá šumavská osada má tak bohatou historii.

Číst dál...

Vesnický kostelík Všech svatých z červeného pískovce v pozdně viktoriánském stylu a mechem obrostlými náhrobky kolem působí v odpoledním slunci uklidňujícím dojmem. „Tady pokřtili Lewise Carrolla, autora Alenky v říši divů,“ ukazuje Peter, který nám dělá doprovod, na kamennou křtitelnici před kostelíkem. Je to prý stoprocentně ona a chlapce v ní osobně křtil jeho otec, zdejší vikář. „Křitelnice samozřejmě tehdy ještě stála uvnitř,“ dodává Peter.

Číst dál...

Za dob Homérových byl nejčastějším obyvatelem Středozemního moře. Největšího biotopu Evropy. Vyskytoval se od severovýchodního pobřeží Afriky až po břehy Černého moře. Teď se možná píší poslední řádky jeho historie...

Číst dál...

Snědá těla překrásných Brazilek zakrývá tu a tam jen pestrobarevné peří, vzduch je samým erotičnem těžší než olovo a všemi póry do vás vniká samba, samba, samba… Tak takhle asi může vypadat ráj, takhle asi vypadá tradiční brazilský karneval, který jako obvykle začíná šestačtyřicet dní před Velikonoční nedělí, letos tedy 3. února. Ovšem turista, který z té nádhery sotva popadá dech a oči mu div nevyletí z důlků, se snadno stane obětí kapsářů, kuplířů nebo kapavky. O pár dobrých rad a informací jsem poprosil reportéra Českého rozhlasu Davida Koubka, jenž mimo jiných míst působil také v Brazílii

Číst dál...

Tahle partička nemá chybu. Kam se na ni hrabou Rychlé šípy s Timurem dohromady. Když se zadaří, přivede vás na vrchol blaha. Když ale nemá náladu, což je málokdy, dokáže hromově burácet. Mluvím o partě pěti tyrolských ledovců, které loni spojily své síly.

Číst dál...

Troufám si říci, že v Pekingu neplatí večer to, co bylo ráno. Číňané se prostě rozhodli, že do dvou let doženou Singapur. A tak zatímco davy turistů šmejdí po vyhlášených pekingských památkách, tradiční zástavba nízkých malých domečků, které mají pro cizince neopakovatelné kouzlo, mizí před očima.

Číst dál...

Zbláznili se? V netečném modravém oku laguny Shimbe se zrcadlí mraky, nad hladinou drží stráž příkrý kopec a na břehu porostlém šťavnatě zelenou trávou stojí indián v čepici a ponču, zatímco dva Evropané se převlékají do plavek a vrhají do ledové vody.

Číst dál...

Už jste někdy přemýšleli, co vás čeká po smrti? Ne? Ale to byste měli! Pokud totiž mají pravdu buddhisté, přijdou vás vaše drobné „hříchy“ všedního dne pořádně draho. Co třeba ta ubohá moucha, kterou jste dnes ráno rozmázli plácačkou?

Číst dál...

Dívka se už zdálky usmívala. Šla zpříma, bradu mírně nahoru, jak ji k tomu nutilo spirálovité okruží na krku. Asi dva tři kroky od nás se zastavila a strnula, jako by hrála známou dětskou hru na sochy. Byl to pokyn – teď fotografujte. Kdosi jí řekl, že právě takhle musí zapózovat každému, kdo přijde.

Číst dál...

„Fiesta v mojí vesnici je něco mnohem lepšího než ta velká organizovaná show tady,“ líčí nám v bolivijském městě Oruro policista Flores svátek v zapadlé vsi Huachacalla. Karneval Orurská diablada je přitom v zemi nejvyhlášenější. „Jen tam jeďte, a uvidíte. Moji příbuzní se o vás dobře postarají.“ Ve Floresově vesnici se navíc můžeme znovu setkat s jeho synem Davidem, kterého jsme při cestování po Bolívii náhodně poznali, a on nás pak v Oruru dva dny nezištně hostil. Kdo by tedy takovému pozvání odolal.

Číst dál...

Vietnamská sekta cao dai sice uznává jediného boha, ale muži mužského a ženy ženského pohlaví. Aby upevnili písmo bible, vyvolávají věřící v chrámu městečka Tay Ninh nedaleko hranic s Kambodžou duchy. A jedním z nejaktivnějších věřících je spisovatel Victor Hugo, zřejmě i proto se stal šéfem všech nadpřirozených bytostí.

Číst dál...

Pokud ještě existují na světě kouty, kde si člověk může připadat jako dávný cestovatel, až na pár drobností, pak je to Čadské jezero.

Číst dál...

Jsou zvláštní, rafinované a pro Evropana těžko pochopitelné. A ojedinělé na světě – staré japonské účesy. Stejně tak je zvláštní urputnost, s jakou jsou ochotni tyto složité útvary nosit na hlavě i současní Japonci.

Číst dál...

Konečně vysněná Etiopie! Noc v Addis Abebě. Konkrétně je půl druhé. S taxíkářem hledáme nocleh. Tedy samozřejmě on jej hledá pro mne, že.

Číst dál...

Napsal a vyfotografoval Petr Říha Ujistil jsem se, že mám v batohu bačkory. Bez těch se do této části světa snad ani nesmí jezdit, neboť místní zvyk praví, že se člověk musí přezout nejen při návštěvě u známých, ale také když přijde do hotelu, nebo dokonce i při návštěvě některých veřejných institucí. Mířím totiž na Svalbard, souostroví známé u nás spíše jako Špicberky.

Číst dál...