ikoktejl

Jaro roku 1990 byla bezpochyby nejopojnější doba, jaká může novináře potkat. Svěrací kazajka médií definitivně odpadla a nová košilka trhu z přemíry informací ještě nebyla ani střižena. Víry, které hnuly společností, vyhrnuly na povrch tolik léta utajených příběhů a tajemství, že když jsem to o pár měsíců později líčil ve floridských novinách, kde jsem byl na praxi, americkým kolegům, bledli závistí.

Číst dál...

„Pojďte sem. No pojďte," pokýval na mě tajemně prstem revizor v pražské tramvaji. „Ten lístek jsem si normálně cvaknul," namítnul jsem trochu nejistě, trochu podrážděně, když jsme poodešli pár kroků od ostatních cestujících v řídce zaplněném voze. „To jo," přikývl revizor a ztišil hlas. „Ale ten lístek je falešný."

Číst dál...