ikoktejl

TEXT: IRENA PÁLENÍČKOVÁ, FOTO: JIŘÍ PÁLENÍČEK

Kromě celoročního tepla, čistého vzduchu bez exhalací a perfektní turistické vybavenosti lákají Kanárské ostrovy svou syrovou krásou sopečné krajiny a nabízejí přehlídku surrealistických vulkanických děl naší matičky Země.

Vynechejme turisty nejoblíbenější východněji ležící ostrovy, efektní zeleno-bílo-černé Lanzarote, rozlehlou Fuerteventuru s jejími plážemi, centrální Gran Canarii i největší ostrov Tenerife, na které utíkají nastřádat trochu sluníčka a tepla ti, kdo už nemohou zimní zataženou evropskou oblohu vydržet. Pro ně mají Kanáry dvě hlavní sezony: hlavní v zimních měsících a druhou v době letních školních prázdnin. My se ale dopravíme na západněji ležící malá a méně známá kanárská mrňata, na Hierro, Gomeru a La Palmu.Na ona tři mrňata dozírá největší z ostrovů, Tenerife. Jinak než přes jeho letiště se na ně nedostanete, dál můžete pokračovat menším letadlem, nebo využít každodenní nepříliš dlouhá lodní spojení. Na Gomeru je z Tenerife dokonce tak blízko, že jednodenní výlety na tohle mrně nabízí i mnoho cestovních agentur sídlících na Tenerife. Tento kanárský velikán má vladařské sklony zřejmě v krvi. Výškou své sopky Pico de Teide (3718 metrů) kraluje horám celého Španělska, je totiž nejvyšší horou iberského království. Pokud nebude zcela výjimečně hustá a hodně vysoká oblačnost, uvítá vás Teide jako správný hostitel hned, jak se přiblížíte na dohled místního letiště. A kam se z něj vydáte dál? Po stopách Kryštofa Kolumba? Do nejmenšího hotelu na světě? Ponoříte se do pohádkových mlžných pralesů a sjedete pak na pláž k moři terasovými poli, která se mohou svou krásou postavit po bok proslaveným balijským rýžovým terasám?

Číst dál...

Text: Irena Páleníčková, foto: Jiří Páleníček

Pro nelyžaře je docela sympatické pomyšlení, že v době, kdy střední Evropa má před sebou ještě převážnou část zimy a spolu s ní i absolutní nedostatek slunce a modré oblohy, je možno i po vlastní ose dojet někam, kde dennodenně svítí slunce. Jednou z takových zemí je Maroko.

Sedím v křesle, za zády mi praská oheň v kamnech a já zavírám oči a v duchu se opět koupu v loňském zimním teple. Výraz koupu je docela na místě, vždyť v marocké poušti u jejích největších dun Erg Chebbi v těsném sousedství vesnice Merzouga existují dokonce tzv. písečné lázně. Jejich popis se ale někomu může zdát až trochu morbidní.

Číst dál...

TEXT: IRENA PÁLENÍČKOVÁ, FOTO: JIŘÍ PÁLENÍČEK

Andamanské ostrovy měly kdysi pověst nebezpečného území, a to nejen kvůli nevraživým domorodcům, ale i kvůli zdejší trestanecké kolonii. Dnes jsou ale nebezpečné už jen pro ty, kteří nesnesou pohled na pravý indický nepořádek.

Historie osídlování ostrovů poněkud připomíná dějiny Austrálie. O původních obyvatelích se na počátku 19. století nevědělo téměř nic a Angličané považovali ostrovy za neobydlené. Ještě dnes jsou původní kmeny, například Ongeové, Sentinelové, Andamanci nebo Jarawové nepříliš probádané a k okolnímu světu se stavějí převážně negativně, což je ale z hlediska zachování jejich identity to jediné rozumné, co mohou dělat.

Pokud nebyli příslušníci původních kmenů pohlceni indickou masou, tak žijí v počtu několika stovek lidí ve vymezených rezervacích, kam mají cizinci vstup zakázán. Jedině přes rezervaci kmene Jarawů vede „transandamanská dálnice“ spojující ostrovy Jižní, Střední a Severní Andaman. Je-li však situace napjatá, doprovázejí projíždějící autobusy vojáci.

Číst dál...

TEXT: IRENA PÁLENÍČKOVÁ, FOTO: JIŘÍ PÁLENÍČEK

I když se na Šrí Lance ještě dnes používá pro práci v lese, sedmdesáti procenty místních obyvatel, kteří se hlásí k buddhismu, je považován ze posvátné zvíře. Řeč je samozřejmě o slonu. Moderní doba pro něho našla nový job, při kterém může svým pánům vydělat slušné peníze, a to když na svém hřbetě vyveze turisty na výlet. Kromě toho cizinci platí desítky dolarů za to, aby mohli vidět divoké slony v národních parcích.

S TURISTOU NA ZÁDECH

Sami Šrílančané nepovažují jízdu na slonu pro zábavu za příliš uctivou, zvlášť pro ženy je podle nich nevhodná. Nesluší se pro pouhou kratochvíli jezdit na zvířeti, za jehož hlavní zaměstnání je i dnes považována chrámová služba, tj. účast na náboženských buddhistických slavnostech (nejvelkolepější a nejvýznamnější z nich se koná v srpnu ve městě Kandy v tamějším Chrámu Buddhova zubu).

Číst dál...

A tak jsem před pěti lety vzal první fotografie korálů a vydal se s nimi za turisty na Bali. Zavedl jsem na Togianské ostrovy turistiku a teď nevím, jestli jsem udělal dobře. A to je celá pravdivá historie Togianských ostrovů.“ Tak obvykle končí své vyprávění Rudy Ruth, dnes téměř legendární průvodce po korálových útesech v Tominském zálivu indonéského ostrova Sulawesi.

Číst dál...

Rembrandt se mírně uklonil všem okolostojícím. Pak si poopravil plášť, vzal do ruky paletu a široce se rozmáchl štětcem. Stařičký Leonardo da Vinci si zamyšleně uhladil stříbrné dlouhé vousy a svou stříbrnou štíhlou rukou pohladil po vlasech malého Holanďánka.

Číst dál...

Lucii Kovaříkovou a Michala Jona si dodnes možná lidé pamatují z televizního zpravodajství, jak triumfálně po třech letech cesty kolem světa přijeli v květnu do Prahy. Vrátili se před půl rokem.

Číst dál...

Les Trois Vallées – oslavované, snad až příliš známé, ale nic nad ně není. To je stručná, avšak v současné době asi nejvýstižnější charakteristika tohoto francouzského lyžařského střediska, duše Zimní olympiády Albertville 1992. Lyžaři a snowboardisté možná mávnou rukou – zase další reklamní článek na Tři údolí.

Číst dál...

TEXT: IRENA PÁLENÍČKOVÁ, FOTO: JIŘÍ PÁLENÍČEK

 

Zelená, elegantně prohnutá lodní žebra vzpínají svou náruč k obloze a postupně mizí pod prkny lodních boků. Jak loď roste, přibývá svérázných podpěr. Stabilitu zajišťuje zdánlivě vratká konstrukce ze dvou zprohýbaných plechových sudů a několika kousků prken.

Číst dál...

Text: Irena Páleníčková, foto: Jiří Páleníček

 

Co je tuniský fast food? Vezměte od všeho trochu, nakrájejte to a popřípadě osmažte nebo uvařte. Rozetřete pálivé papričky s česnekem, solí a olivovým olejem a vyrobte ohnivé ochucovadlo harissu.

Číst dál...

Text Irena Páleníčková, foto Jiří Páleníček

 

Jsou dvě hodiny ráno a ulice se začínají vylidňovat. Marně hledáme hotel. Až poslední taxikář se slituje, jede před námi pomalu k hotelu a my za ním na kolech.

Číst dál...

TEXT: IRENA PÁLENÍČKOVÁ, FOTO: JIŘÍ PÁLENÍČEK

 

Na člověka může padnout krize jakákoliv a kdykoliv. Pak má všeho dost a chce změnu. Někdo medituje v klášteře a někdo si žije po svém na Kanárských ostrovech. Jako hipík.! Zaplatit pokutu 300 eur?

Číst dál...

TEXT: IRENA PÁLENÍČKOVÁ, FOTO: JIŘÍ PÁLENÍČEK

 

Desátý červen by mohl být hezkým letním dnem. Jsou ale místa, kde by se lidé do tohoto dne raději nikdy neprobudili. Oradour -sur-Glane je jedním z nich.

Číst dál...

TEXT: IRENA PÁLENÍČKOVÁ , FOTO: JIŘÍ PÁLENÍČEK

 

Stříbřitý kámen byl v nočním stínu na písku špatně vidět, přesto přitahoval lidskou pozornost. Pak se pohnul a vypadla z něj velká bělavá perla. To kareta obrovská snesla první ze svých 185 vajec. Ostrov Šrí Lanka je jedním z nemnoha míst na světě, kde se můžete přesvědčit o tom, že mořské želvy při kladení vajec opravdu roní slzy.

Číst dál...

TEXT: IRENA PÁLENÍČKOVÁ, FOTO: JIŘÍ PÁLENÍČEK

Pokud si myslíte, že entomologické muzeum jsou jen sály plné vitrín s přišpendlenými brouky, pak vám francouzské Micropolis vyrazí dech.

Číst dál...

Spojení slov Bavorsko a pivo určitě nikoho nepřekvapí stejně jako s pivem servírované klobásky, pečené vepřové koleno, popřípadě bramborák, který se od českého liší jen tím, že v něm chybí majoránka. Města Norimberk a Bamberg nabízejí zajímavý gastronomický výlet, zvláště v předvánočním období.

Číst dál...

Stála jsem na křižovatce a zírala. Autům naskočila červená ve všech směrech a jízdním kolům naopak zelená. GO! Kola se vřítila do křižovatky ze všech směrů najednou. Zavřela jsem oči. To nedopadne dobře. Pak nastalo podezřelé ticho. Opatrně jsem otevřela jedno oko – křižovatka byla prázdná a každý Holanďan si spokojeně dál šlapal svým směrem.

Číst dál...

Je svá. Neřídí se pravidly a předpoklady. Města a vesnice ji zdraví z bezpečné vzdálenosti a zámky se v ní raději zhlížejí z dostatečně vysokých břehů. Umí být záludná a povodněmi likvidovat břehy a nepředvídatelnými proudy a mělčinami znemožňovat plavbu. Jednou mírná, podruhé šelma. Ne nadarmo se jí říká vrtošivá a náladová. Pravá francouzská milenka. Řeka Loira.

Číst dál...

Osmdesát mlhavých dní v roce, kdy je lepší pevně zavřít okenice a zůstat doma, žula, lišejníky, temné duby, vlhké oddechování moře, mnohametrový příliv, silné proudy, supění vln bojujících s pobřežními skalami. To je Bretaň. Vrásky ve tváři, oči vybělené odrazem slunce na hladině, prsty zchromlé revmatismem a rybina nikdy nevyprchávající z kůže a vlasů. To jsou bretaňští rybáři. Ostny, klepeta, lastury, zuby, žábry, šupiny a ocasní ploutve visící z přepravek rozložených na studené podlaze nedohledné haly. To je bretaňská la criée, to jsou bretaňské rybí aukce.

Číst dál...

Výtisky Koktejlu se svými čtenáři a přispěvateli občas cestují na zvláštní místa. I když například pochybuji, že by horolezci měli ve svých kletrech dost prostoru na to, aby je s sebou tahali po kopcích. Podle vrcholové fotky soudě, neměl Koktejl s sebou ani Ruda Švaříček při zdolávání obtížného ledovcového Carstenszu, kde nakonec stanul na nejvyšším vrcholu mezi Himálajem a Andami v nadmořské výšce přes pět tisíc metrů.

Číst dál...