Roční předplatné 499 KčV říši Emírů
TEXT A FOTO: Tomáš Vlach
Na severu Nigérie se dodnes dělí o moc politici a feudální panovníci. Navzájem si nepřekážejí, právě naopak. Jen díky vlivu emírů mohou vedle sebe žít různorodé skupiny obyvatelstva.
Periferie Sahary – tak se někdy mluví o severu Nigérie. Zatímco tropickými pralesy pokrytý jih těží z bohatých nalezišť ropy, o mnoho chudší sever pokrývají nekonečné savany a polopouště. Oblast tíhne k Sahaře a tradicím, dodnes se tu udržela starodávná řemesla, k vidění jsou i tisíce let staré historické památky. Subsaharské národy Hausů a Fulbů zná málokdo, přitom žijí na území velkém jako třetina Evropy. Dodnes funguje feudální systém vlády emírů, nezdá se ale, že by to někomu příliš vadilo. Jen svět o tento kout země příliš zájem nejeví.
Vyznavači ohně
Na hranicích britské Západní Indie a odbojného, svérázného Afghánistánu, ve státě Pákistán, národnostně pestré říši zasvěcené Alláhovi, kterého mají místní v nesmírné a nám téměř nepochopitelné úctě, doslova přežívá tři tisíce „Kafírů, nevěřících lidiček zabývajících se převážně zemědělstvím. Jejich obydlí jsou roztroušena po třech údolích ohraničených pětitisí- covými kopci.
Kurdistán, věční rebelové
MĚSTO KAPSLOVÝCH PISTOLEK
Diyarbakir příchozího nejprve zhnusí tak, že nemyslí na nic jiného, než na odjezd. Okouzlení přichází později, pomalu a postupn ě. Střed města je obehnaný přes tisíc let starými čedičovými hradbami, tak masívními, že by do nich nebylo problémem vytesat garáž pro autobus. Staré centrum je i dnes oním srdcem města, strašný mumraj, úzké uličky, pouliční obchody, stánky s kebabem a na kaž- dých dvaceti metrech čajovna, skoro dává zapomenout, že se od dob Chetitů, zakladatelů města, něco změnilo. Husní je Kurd s patkou a modrýma očima.
