ikoktejl

  • Vychází letní Koktejl!

    Prázdniny jsou tu a s nimi tradiční letní dvojčíslo magazínu Koktejl. Kam se podíváme tentokrát? Do Lucemburska, za Pešmergy, do Tádžikistánu, Slovinska, Chorvatska, Estonska, Korey, vypravíme se ve stopách Hemingwayových a mnoho víc... Vychází 30. června.

Soutěže

Soutěže KoktejluKvíz, čtenáři na cestách, předplatitelská soutěž... Každý měsíc mají čtenáři Koktejlu možnost hrát o ceny v našich soutěžích. Výherce, pravidla i ceny najdete zde.

Archiv vydání

Archiv KoktejlKoktejl je na českém trhu již dvacet let a počet jeho vydání překročil číslo 250. Kompletní archiv našich čísel je vám právě k dispozici k podrobnému prostudování.

Aktuální číslo

Sto a více stran reportáží, cestopisů, rozhovorů a rad vám pravidelně přináší náš měsíčník, magazín Koktejl. Obsah aktuálního čísla naleznete zde.

Editorial 7–8/2016

KO1607 titulkaPřejít na články z čísla 7–8/2016

Krajinou vzpomínek

Vzpomínám na nohy zabořené v písku. Na to měkké pohlazení. Na stavění hradů a průhledná těla medúz v chladném Baltském moři. Pranic mi to nevadilo. Tenkrát jsem poprvé okusila slanou chuť moře. Kolik v něm asi bylo soli? Vzpomínka, která mi dnes chutná sladce.

Vzpomínám, jak mi ztěžkla víčka, ale nechtěla jsem se poddat spánku, tomu našeptávači snů. V rohu pokoje stál velký kornout naplněný bonbony, zítra s ním vyrazím do školy. Poprvé. Jaké to bude? Ráno jsem si oblékla žluté šaty, maminka mi upletla dva dlouhé copy a vyrazila jsem do nového světa, k otevřeným dveřím do krajiny lidského poznání. Co všechno nevím, se teprve dozvím. A taky pochopím, že lepší je někdy nevědět.

Vzpomínám si, že běžím z prudkého kopce. Padám na kolena a teče mi krev. Zůstala jizva a vzpomínka na tátova slova: „Pospíchej pomalu.“

Vzpomínky jsou jako pokoje s minulostí. Můžeme jimi procházet a cítit klid v duši, protože nic z toho, co se v nich odehrálo, již změnit nelze. Máme ale volbu, vybrat si, do kterých komnat opět vpustit naši mysl, a kde už je brána navždy uzavřena. Proč jitřit staré rány?
Tématem tohoto čísla jsou Vzpomínky na Afriku, s níž protli svůj osud Ernest Hemingway, dánská spisovatelka Karen Blixenová i Josef Vágner, český vizionář ochrany africké fauny. Život je mořem příběhů.

Užijte si krásné léto, ať máte na co vzpomínat.

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

 

Editorial 6/2016

KO1606 titulkaPřejít na články z Koktejlu 6/2016

Thajská lekce

Pokud bych řečeno dnešní terminologií měla něčemu dát „like“, zvedla bych palec pro Thajsko. Potěšila mě zpráva, že tamní vláda učinila rozhodnutí, které asi nebude přínosem pro thajskou pokladnu, významně těžící z turismu, ale určitě pomůže přírodě k regeneraci. Thajci uzavřou turistům jednu z nejoblíbenějších destinací v zemi a to ostrov Ko Tačaj, vyhlášený ráj potápěčů. „Pláž je přeplněná stánky s jídlem a výletními loděmi. To způsobuje, že se situace na ostrově rychle zhoršuje. Pokud ho neuzavřeme nyní, ztratíme Ko Tačaj navždy,“ nechal se slyšet ředitel odboru národních parků Tunya Netithammakul. Uzavření ostrova, které bylo zatím oznámeno na dobu neurčitou, má ochránit přírodní zdroje a zabránit dopadu turismu na životní prostředí.

Moje čtyřletá dcera dostala k narozeninám dětskou encyklopedii zvířat. Otevřela kapitolu „ohrožené druhy“ a svůj malý prstík zabořila do mapy světa. „Maminko a tohle zvíře už nikde nežije? A tohle taky ne…?“ „Neboj, ještě žijí, ale není jich moc, proto musíme chránit místa, kde bydlí, aby tam mohla dál být.“ „A kde bydlí ten velkej modrej papoušek, kterýho jsme viděly v kleci ve zverimexu?“ „Jmenuje se Ara hyacintový a bydlí v pralese v Brazílii.“ „A když tam na něj budeme hodný, tak tam dál bude lítat?“ „Snad ano, Sofi,“ odpověděla jsem nejistě tomu lidskému tvorečkovi lačnícímu objevovat svět. Často mám pocit, že děti vědí víc než dospělí. A navíc dokážou pravdu formulovat s brutální jednoduchostí. První červen je dnem dětí, oslavme ho s nimi a probuďme i to své vnitřní dítě z letargie. Ono tam někde v hloubi nás stále přebývá, jen mu dovolit se ozvat.

„Usmějte se na život,“ řekl mi někdo, do koho jsem náhodou narazila. Slíbila jsem, že tuhle větu pošlu tichou poštou dál, tak to plním. Krásný červen.

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

Tajemná místa Krušných hor, aneb Krušné horory

Na prázdniny připravuje Destinační agentura Krušné hory zážitkový okruh neen pro rodiny s dětmi. Projekt Krušné horory startuje v červnu. Jedná se o ucelený okruh geokešinku v Krušných horách na místech, která představíme ve filmech. Deset krátkých sedmiminutových hraných filmů natočených na konkrétním místě v destinaci s tajemným, hrůzostrašným či strašidelným příběhem zavede turisty napříč celými Krušnými horami a podhůřím do historie a naláká je na krásná a turisticky zajímavá místa. Na místě, kdy byl film natáčen, je uschována casche. Ucelený okruh deseti casche bude mít svůj vlastní web a facebook. DAKH vydá turistický pas na sběr razítek uschovaných na místě casche. Ten bude k dispozici v informačních centrech. Projekt plánujeme pokračovat i v příštích letech například okruhem pro hendikepované kešery nebo extrémnímí keškami. Projekt podpořila Severní energetická, a.s.

Editorial 5/2016

KO1605 titulkaPřejít na články z Koktejlu 5/2016

Česká nit

V New Yorku nastupuji do výtahu a rychlým tempem se vydávám do xtého patra mrakodrapu. Ve výškách si nelibuji, ale někdy je třeba uzemnit své fobie. „Za chvíli už musíme narazit na nebe,“ neodpouštím si poznámku, kterou šeptám kamarádce stojící opodál. Ve výtahu s námi jedou další čtyři lidé. Jeden z nich s americkým výrazem věčně spokojeného optimisty ke mně přistupuje a povídá: „Hello. Ty z Czech Republic. Já žít na chvíle v Olomouc. Krásný city. Jako ve fairy tale. V pohádka.“ Načež se ozve italský pár se slovy: „Repubblica Ceca? Sí. Praga. Che bella cittá.“ A začali básnit o Praze a o mostě, který nechal postavit jistý Karel, a než to dořekli, vystoupili jsme v patře, z něhož byl výhled hodný bohů. Z ptačí perspektivy se mi zdá, že se svět zmenšuje a s ním všechny zdánlivě neřešitelné situace. Neony na okolních budovách divoce blikají, jako bychom byli součástí nějakého spektáklu. Je fajn být na chvíli divákem a pozorovat to lidské hemžení pod námi. Kam se všichni ženeme a proč? Je čas vrátit se na zem. Výtah nás rychlým tempem veze dolů. Italové zatím prohledávají fotografie ve svém mobilu. Žena jménem Chiara mi vítězoslavně ukazuje snímek, kde stojí na Karlově mostě. „Ponte Carlo. Che bello.“ A s tím jsme se rozloučili.

Karel IV. by byl asi potěšen, jak významnou stopu zanechal a že jeho dílo i dnes spojuje národy, jež na sebe narazí třeba na jiném kontinentě. Letos uplyne 700 let od jeho narození a téma tohoto čísla jsme věnovali především postavě Karla IV., největšího Čecha, jenž by se podle historiků sám Čechem nenazval. Považoval se za otce svých národů a dalo by se říci, že smýšlel jako moderní Evropan.

Karel IV. se narodil 14. května, v máji, čase lásky. Užijte si ho a nezapomeňte na prvomájové políbení.

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka

Hledat v článcích

titul
ročník
číslo
stát
kontinent
autor

Naši partneři

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group